Článek
Některé filmové role člověku otevřou dveře. Jiné mu je naopak nenápadně zavřou. Lenka Kořínková se do povědomí diváků zapsala jako mladá, živelná a nepřehlédnutelná herečka, kterou kamera milovala. Na první pohled měla všechno, co se od mladé hvězdy čekalo. Byla hezká, výrazná, muzikální a působila dojmem dívky, která se před ničím nezastaví. Jenže právě to, co z ní udělalo známou tvář, se později změnilo v břemeno.
Když se řekne její jméno, mnoho lidí si dodnes vybaví hlavně Holky z porcelánu. Film, který se stal oblíbenou komedií, ji dostal mezi známé herečky. Pro diváky šlo o lehkou roli, která fungovala. Pro ni samotnou ale později znamenala něco mnohem složitějšího. Najednou ji okolí začalo vnímat jako roztomilou naivku, hezkou dívku s výraznou postavou, nikoli jako plnohodnotnou herečku, která by mohla dostat hlubší a náročnější příležitosti.
Z role, která pomohla, se stala nálepka
Lenka Kořínková se narodila 2. března 1956 v Opavě a k umění měla blízko od dětství. Nebyla typem plaché dívky, která by se bála vystoupit před lidmi. Měla hudební nadání, zpívala, hrála a postupně se dostala na pražskou konzervatoř. Už tehdy bylo jasné, že v sobě má něco neposedného. Energii, kterou nejde úplně ochočit.
V 70. letech se začala objevovat ve filmu i v televizi a zároveň se věnovala hudbě. Hostovala v divadle, zpívala a pohybovala se mezi lidmi, kteří tehdy určovali tón české populární kultury. Filmové nabídky přicházely. Jenže často měly společného jmenovatele. Mladá, půvabná, trochu naivní, trochu komická. Role, které se dobře pamatují, ale herečku snadno uzamknou do jedné škatulky.
Kromě Holek z porcelánu si ji diváci vybaví také z komedií jako Léto s kovbojem, kde hrála rozmazlenou primářovu dceru, nebo z dalších filmových a televizních rolí. Na plátně působila lehce, spontánně a bezprostředně. Jenže právě tahle bezprostřednost se jí v kariéře částečně vymstila. Publikum si ji oblíbilo v určité poloze a filmaři jí podobné polohy nabízeli dál.
Chtěla víc než jen působit roztomile
Pro mladou herečku může být popularita zrádná. Zvenku vypadá jako splněný sen. Uvnitř ale může vznikat pocit, že vás lidé nevidí celé. Lenka Kořínková se podle svých pozdějších vyjádření dlouhodobě trápila tím, že ji okolí posuzovalo hlavně podle vzhledu. Měla pocit, že se od ní čeká určitý typ ženskosti, zatímco její vnitřní svět a schopnosti zůstávají stranou.
To je u podobných osudů bolestivé. Člověk může být slavný, ale zároveň se cítit přehlížený. Může být obsazovaný, a přitom mít dojem, že nedostává skutečnou šanci. Kořínková nebyla jen filmová naivka. Chtěla zpívat, tvořit, hledat vlastní cestu a nebýt jen tím, co po ní chtěli režiséři, diváci nebo dobové představy o ženském půvabu.
Do jejího života vstoupil i tlak na postavu. Sama později otevřeně mluvila o tom, že se potýkala s poruchou příjmu potravy. U mladé ženy v showbyznysu to nebylo nic okrajového. Když se kariéra staví také na vzhledu, každá poznámka o těle může bolet víc, než si okolí připouští. Bulimie u ní nebyla módní výstřelek ani rozmar, ale vážný problém, který zasáhl její psychiku i vztah k sobě samotné.
Útěk za hranice a návrat bez velkého comebacku
Na přelomu 70. a 80. let měla našlápnuto i k hudební kariéře. Spolupracovala s muzikanty, vystupovala a založila vlastní skupinu. Jenže pak přišel zlom. Se svým tehdejším manželem odešla do Austrálie, kde se pokoušela začít jinak. Emigrace ale nebývá romantická kapitola, jak se někdy zdálky zdá. Znamená ztrátu kontaktů, nejistotu, cizí prostředí a nutnost začít znovu od nuly.
V Austrálii se snažila prosadit jako zpěvačka, ale výrazný úspěch nepřišel. Život v zahraničí tak nebyl jen příběhem svobody, ale také práce, hledání a střídání různých možností. Po návratu do Československa po revoluci už navázat na někdejší popularitu nebylo snadné. Filmový svět se změnil a pro někdejší hvězdu 70. let nebylo jednoduché najít místo.
Objevila se sice ještě v několika projektech, ale velký herecký návrat se nekonal. Pro mnoho lidí by to byl konec veřejného příběhu. U Lenky Kořínkové ale přišla nečekaná druhá kapitola.
Diety z ní udělaly fenomén devadesátých let
Po letech trápení s vlastním tělem začala své zkušenosti přetvářet do knih a rad o stravování. Dělená strava se v 90. letech stala fenoménem a Lenka Kořínková byla jednou z tváří, které ji dokázaly dostat mezi běžné lidi. Její knihy o hubnutí a zdravé výživě se prodávaly ve velkých nákladech a čtenářky v nich hledaly návod, jak zhubnout bez pocitu, že musí neustále trpět.
Z dnešního pohledu se na podobné dietní vlny díváme opatrněji. Víme, že vztah k jídlu je citlivý a žádná metoda není univerzální zázrak. Tehdy ale Kořínková dokázala oslovit obrovské množství lidí. Mluvila jazykem, kterému rozuměli. Nebyla chladná odbornice v bílém plášti, ale žena, která sama věděla, co znamená bojovat s tělem, jídlem a tlakem okolí.
Paradoxní je, že ani velký knižní úspěch jí nepřinesl trvalé finanční zajištění. Peníze podle dostupných informací nezůstaly dlouho na účtu. Část života procestovala, část ztratila v různých zvratech a nakonec se živila i jako lektorka angličtiny, překladatelka nebo příležitostná zpěvačka. V jejím případě se zkrátka nikdy nedal čekat usedlý scénář.
Svoboda, pády a život mimo pravidla
Lenka Kořínková patří k lidem, kteří společnost dráždí právě tím, že se nedají snadno zařadit. V médiích se v minulosti objevovaly zprávy o jejích problémech s alkoholem, dluzích i nestandardním způsobu života. Sama mluvila o tom, že svobodu staví velmi vysoko. Pro někoho je to nepochopitelné. Pro jiného je to důkaz, že si ani po všech pádech nenechala vzít právo rozhodovat o sobě.
Její příběh není uhlazený. Není to pohádka o hvězdě, která se po slávě stáhla do ústraní a žila klidně za zavřenými dveřmi. Je v něm hodně talentu, bolesti, vzdoru, chyb i nečekaných návratů. A právě proto se na něj těžko dívá jedním pohledem. Kořínková nebyla jen herečka z jedné slavné komedie. Byla zpěvačka, autorka, emigrantka, žena s těžkou osobní zkušeností a člověk, který se opakovaně pokoušel začít znovu.
Zůstává po ní obraz osobnosti, která nikdy nepůsobila pohodlně ani předvídatelně. Možná právě proto na ni lidé nezapomněli. Sláva jí dala viditelnost, ale zároveň ji svázala. Diety jí přinesly druhý úspěch, ale ne jistotu. A život jí opakovaně ukázal, že talent sám o sobě nestačí. Někdy člověka nejvíc poznamená právě role, kterou mu ostatní přisoudí. Lenka Kořínková se z ní celý život snažila vystoupit. A i když se jí to nepovedlo beze zbytku, jedno se jí upřít nedá. Nikdy nepřestala být svá.
Zdroje:
