Článek
Když člověk poslouchá varování lékařů a pak čte slova, která posílá z nemocnice Lindsey Vonn, vzniká zvláštní kontrast. Jednačtyřicetiletá americká závodnice má za sebou už čtyři operace složitě zlomené levé nohy a další zákroky ji čekají doma. Přesto otevřeně říká, že nelituje ani metru jízdy, která skončila dramatickým pádem. Tvrdí, že se rozhodla vědomě a že večer usíná bez výčitek, protože její vztah k lyžování se ani těžkým zraněním neotřásl.
Zatímco lékaři vyjadřují obavy, ona sama mluví úplně jiným tónem. Uznávaný francouzský ortoped Bertrand Sonnery Cottet upozorňuje, že podobně rozsáhlá poranění někdy končí i ztrátou končetiny. Jeho slova jsou chladně realistická. Podle něj je v této chvíli hlavním cílem udržet nohu a postupně získat zpět schopnost normální chůze. To by jiného sportovce snadno srazilo. Vonnová ale tyto zprávy bere jako kulisu k příběhu, který si v sobě nese už dlouhá léta. Vidí v tom připomínku rizika, které ke sjezdovému lyžování patří, a také síly, s níž se člověk musí naučit žít.
Na sociálních sítích uklidňuje fanoušky. Prosí je, aby kvůli ní nebyli smutní. Podporu a empatii přijímá s vděčností, ale lítost a smutek nechce. Doufá, že její pád budou lidé vnímat jako připomínku toho, že cesta za sny není vždy rovná. Sama se rozhodla bojovat, a to bez ohledu na to, jak dlouhá rekonvalescence ji čeká. Připomíná, že do olympijského sjezdu v Cortině d’Ampezzo šla s vědomím rizika, ale také s odhodláním závodit podle sebe, ne podle strachu.
Podle jejích slov nešlo o bezhlavý risk. Každý lyžař stojící na startu ví, že poslední slovo má vždy hora. Vonnová popisuje, že se záměrně rozhodla jet na samotné hranici svých možností, protože nechtěla zažít pocit, že mohla být odvážnější. Říká, že raději přijme pád, než aby dojela s pocitem, že do toho nedala vše, co v sobě měla. A jak sama dodala, jednou se chce znovu postavit na lyže a závodit. Svou kariéru podle jejích slov ještě neukončila.
Když se vrací k přípravě na olympiádu, mluví o období, kdy se cítila silnější než při odchodu do sportovního důchodu v roce 2019. Fyzicky byla připravená, psychicky v čistém a soustředěném rozpoložení. Ve Světovém poháru se letos pokaždé dostala na stupně vítězů, dvakrát vyhrála a držela průběžné vedení. Brala to jako generálku, která měla vyvrcholit velkým olympijským příběhem.
S odstupem přiznává, že její návrat k závodění nebyl impulzivní. Šlo o plán, který měl vyústit v silné loučení se sportem, jenže lyžování umí během sekundy člověka pozvednout i srazit. Po pádu a leteckém transportu z trati se místo oslav řeší otázka, zda za pár měsíců zvládne chodit bez velkých omezení. Vonnová si uvědomuje, že ani perfektní příprava nedává žádné záruky. Připomíná, že život je vždy nejistý a že jediná jistota je další krok vpřed.
Vzkazuje, že pády jsou součástí cesty a že ani bolest, ani zklamání nesmí člověka odradit od toho, co miluje. Pro sebe vidí současnou situaci jako další etapu dlouhého života ve sportu, v němž už mnohokrát vstávala po těžkých zraněních. A znovu říká, že se těší na den, kdy bude stát na vrcholu hory a dívat se dolů do tratě, která ji tolikrát prověřila. Naznačuje, že pokud se jednou vrátí, bude ještě silnější než při svém posledním předolympijském comebacku, který měl být původně jejím velkým rozloučením se světem závodního lyžování.
Zdroje:
