Článek
Lucie nikdy neměla pocit, že by ji Petr živil. Pracuje na plný úvazek, vydělává přibližně 42 tisíc korun čistého měsíčně a své osobní výdaje si platí sama. Petr se ale během posledních několika let pracovně posunul a jeho čistý příjem se pohybuje kolem 84 tisíc korun. Když začali řešit společné bydlení, hypotéku, energie, jídlo, pojištění a další pravidelné platby, rychle zjistili, že prosté rozdělení všeho napůl by pro každého z nich znamenalo úplně jinou finanční zátěž.
Výdaje si rozdělili v poměru jedna ku dvěma
Jejich společné měsíční náklady se pohybují kolem 54 tisíc korun. Protože Petr vydělává přibližně dvakrát tolik, do společného rozpočtu posílá 36 tisíc a Lucie 18 tisíc korun. Oba tak na domácnost dávají přibližně stejnou část svého příjmu. Zbytek peněz zůstává každému na vlastní účet, takže si oba sami platí oblečení, koníčky, dárky nebo jiné osobní věci.
„Nikdy jsem po Petrovi nechtěla, aby mi platil kosmetiku, oblečení nebo moje výlety s kamarádkami. Máme jen společně nastavené náklady domácnosti. On vydělává dvakrát tolik, proto do ní také přispívá dvakrát tolik,“ vysvětluje Lucie.
Pro oba bylo takové řešení od začátku přirozené. Kdyby totiž každý posílal polovinu společných nákladů, znamenalo by to 27 tisíc korun měsíčně. Petrovi by tak na účtu zůstávalo 57 tisíc, zatímco Lucii pouze 15 tisíc korun. Ona by na společné výdaje dávala téměř dvě třetiny svého příjmu, Petr necelou třetinu. Částka by sice byla stejná, její skutečný dopad na jejich rozpočty už nikoliv.
Poznámka u nedělního oběda všechno změnila
Problém dlouho neexistoval, dokud se o jejich systému náhodou nezačalo mluvit během rodinného oběda. Petr zmínil, že větší část hypotéky a dalších nákladů posílá ze svého účtu. Jeho otec Jaroslav se podle Lucie okamžitě podivil, proč jeho syn platí více, když v bytě žijí oba stejně.
Z původně nevinné debaty se postupně stal nepříjemný rozhovor. Jaroslav prohlásil, že za jeho mladých let bylo samozřejmé, že když dva lidé vydělávají, mají také domácnost financovat rovným dílem. Nakonec Lucii řekl, že se podle něj nechává synem živit.
„To mě opravdu naštvalo. Celý život pracuji a nikdy jsem po nikom nechtěla, aby mě živil. Jen jsme se s manželem rozhodli, že spravedlivé pro nás neznamená automaticky půl na půl,“ říká.
Stejná částka nemusí znamenat stejnou zátěž
Právě na tom se podle Lucie její pohled s tchánovým zásadně rozchází. Jaroslav považuje za spravedlivé, když oba partneři zaplatí například po 27 tisících korunách. Lucie a Petr naopak sledují, jak velkou část příjmu daná částka představuje. Při jejich současném systému oba dávají do společného rozpočtu necelých 43 procent svého čistého příjmu.
„Kdybychom oba vydělávali podobně, vůbec bych neměla problém platit polovinu. Jen mi připadá zvláštní předstírat, že příjem 42 tisíc a 84 tisíc je totéž. Není,“ dodává Lucie.
Rozdělování půl na půl může být jednoduché a u párů s podobnými příjmy také velmi dobře fungovat. Pokud jsou ale výdělky výrazně rozdílné, poměrné přispívání umožňuje rozdělit společné náklady podle skutečných finančních možností každého partnera. Neznamená to přitom automaticky, že jeden druhého živí. Rozhodující je především to, zda s nastavením oba souhlasí a mají jasno v tom, které výdaje jsou společné a které osobní.
Manžel se otce nezastal
Lucii nakonec nejvíce uklidnila Petrova reakce. Otci rovnou řekl, že jejich finance nastavovali společně a že systém měnit nehodlá. Připomněl mu také, že pokud by někdy začala vydělávat více ona, stejný princip by fungoval opačně a větší část nákladů by platila Lucie.
„Právě to je pro mě podstatné. Není to pravidlo vytvořené proto, že jsem žena nebo že bych chtěla něco získat. Kdybych jednou vydělávala dvakrát tolik já, budu platit dvakrát tolik já. V tom nevidím nic nespravedlivého,“ říká.
Jaroslav svůj názor nezměnil a při několika dalších návštěvách se k jejich hospodaření ještě vrátil. Lucie už se ale do debat nepouští. S Petrem mají vlastní systém, oba s ním souhlasí, každý má své peníze a zároveň společně pokrývají všechny náklady domácnosti. Pro ni proto nakonec nebyla nejdůležitější otázka, zda mají účet rozdělený přesně na polovinu, ale zda stejné pravidlo považují za férové oba lidé, kterých se týká.
zdroje: autorský text
