Článek
Veronika se vracela z několikadenního pobytu v zahraničí a domů měla dorazit až večer. Cesta probíhala bez problémů, provoz nebyl nijak mimořádný a ona nikam nepospíchala. Na jednom z delších úseků se za ní objevil tmavý vůz BMW. Už podle způsobu jízdy si všimla, že jeho řidič je nervózní. Přibližoval se velmi těsně k jejímu autu, několikrát se vyklonil do vedlejšího pruhu, jako by chtěl předjíždět, a pak se zase zařadil zpět. Jakmile dostal příležitost, prudce zrychlil a Veroniku předjel. Tím by pro ni celá situace skončila, jenže BMW se po několika metrech zařadilo přímo před ni a začalo zpomalovat.
„Nejdřív jsem si myslela, že chce jen odbočit nebo že je před ním nějaká překážka. Pak ale zrychlil, počkal, až se k němu přiblížím, a znovu prudce zabrzdil. V tu chvíli mi došlo, že to dělá schválně,“ popisuje Veronika.
Instinktivně zvětšila odstup a snažila se konfliktu vyhnout. Neměla zájem někomu něco dokazovat, zvlášť v cizí zemi, kde neznala prostředí ani přesně nevěděla, kam by se v případě problému obrátila. Jenže řidič BMW podle ní pokračoval. Když zpomalila ona, zpomalil také. Když změnila tempo, udělal totéž. Několikrát se situace opakovala a Veronika začínala být čím dál nervóznější.
Když odbočila, jel pořád za ní
Nejvíce ji však vyděsilo až to, co následovalo. Rozhodla se hlavní silnici opustit a zastavit na čerpací stanici, kde bylo více lidí a kde si chtěla dát krátkou přestávku. Doufala, že BMW bude pokračovat dál. Vůz však odbočil za ní.
„To už mi příjemné nebylo vůbec. Když někdo udělá nějakou hloupost na silnici, řeknete si, že byl naštvaný a za chvíli zmizí. Jenže on jel za mnou i ve chvíli, kdy jsem sjela k benzince. Tehdy jsem si poprvé říkala, jestli jsem vůbec měla zastavovat,“ vzpomíná.
Veronika zaparkovala co nejblíže vchodu do budovy a několik sekund zůstala sedět v autě. BMW zastavilo o několik míst dál. Řidič vystoupil téměř okamžitě a zamířil přímo k jejímu vozu. Podle Veroniky šlo o muže středního věku, který už z dálky gestikuloval a něco hlasitě říkal. Ona mu nerozuměla každé slovo, tón ale podle ní nebylo možné zaměnit.
Na benzince začal křičet
Muž došel až k jejím dveřím a začal jí přes zavřené okno nadávat. Ukazoval směrem k silnici a podle Veroniky jí zřejmě vyčítal způsob jízdy. Ona však dodnes netuší, čím ho měla vyprovokovat. Nevybavuje si, že by mu nedala přednost, prudce před něj vjela nebo udělala cokoli, co by podobný konflikt vysvětlovalo. Především ale nechápala, proč měl potřebu za ní několik kilometrů jet.
„Nechtěla jsem vystupovat. Zamkla jsem dveře a jen jsem mu rukou naznačila, aby odešel. Čím méně jsem reagovala, tím víc se rozčiloval. Nakonec jsem se bála, že začne mlátit do okna,“ říká.
Na parkovišti se mezitím pohybovali další lidé a několik z nich se podle Veroniky začalo směrem k autům dívat. Právě přítomnost ostatních jí dodávala alespoň trochu pocitu bezpečí. Muž však ještě neskončil. Když pochopil, že Veronika dveře neotevře a nebude se s ním hádat, odstoupil od vozu a při odchodu kopl do jeho přední části.
„V tu chvíli už jsem byla opravdu v šoku. Kvůli něčemu, co se odehrálo na silnici a čemu dodnes pořádně nerozumím, mě cizí člověk pronásledoval až na benzinku, křičel na mě a nakonec kopl do auta. Připadalo mi to naprosto absurdní,“ popisuje.
Nejhorší nebyla škoda, ale pocit, že neví, co udělá dál
Muž se poté vrátil ke svému BMW. Veronika čekala, zda skutečně odjede, a teprve když vůz zmizel z parkoviště, vystoupila. Na autě podle svého vyprávění nenašla žádné výrazné poškození, takže z tohoto pohledu měla štěstí. Mnohem horší pro ni byl pocit, který si z celé situace odnesla. Ještě dlouho po návratu na silnici sledovala ve zpětných zrcátkách každý podobný automobil a několikrát přemýšlela, zda někde raději znovu nezastavit.
„Člověk si říká, že se prostě nenechá rozhodit. Jenže když jste sama v cizině a někdo se chová naprosto nevyzpytatelně, vůbec nevíte, kam až je ochotný zajít. Nejhorší bylo, že jsem netušila, jestli za chvíli nezastaví někde přede mnou znovu,“ říká Veronika.
Celá zkušenost pro ni měla nakonec jednoduchou pointu. Konflikt na silnici podle ní nestojí za to rozvíjet, ani když je člověk přesvědčený, že má pravdu. Sama připouští, že ještě před tímto zážitkem by možná na agresivního řidiče zatroubila nebo mu gestem ukázala, co si o jeho způsobu jízdy myslí. Dnes by nic podobného neudělala.
„Nikdy nevíte, kdo sedí v druhém autě a jak zareaguje. Někdy je lepší nechat člověka odjet, zvětšit odstup a vůbec se s ním nepouštět do žádné hry. Já jsem se snažila konfliktu vyhnout a stejně mě pronásledoval. Od té doby mám k podobným situacím mnohem větší respekt,“ uzavírá.
