Článek
Od natáčení pohádky Tři veteráni uplynulo více než čtyřicet let a její představitelé se nesmazatelně zapsali do historie české kinematografie. Mezi nimi byla také tehdy jednadvacetiletá Vida Skalská, která ztvárnila půvabnou, ale pořádně vypočítavou princeznu Bosanu. Herečka se narodila 10. července 1962 v Teplicích a letos oslavila 64. narozeniny. Po svatbě přijala příjmení Neuwirthová a postupně se stáhla z filmového prostředí. Na fotografiích z pozdějších let ji lze poznat především podle výrazných tmavých očí a charakteristických černých vlasů, které byly její předností už při natáčení. Místo pokračování ve velké filmové kariéře se však rozhodla věnovat především divadlu pro děti a dalším činnostem, které jí byly blízké.
Roli princezny získala díky svému neobvyklému vzhledu
Obsazení princezny Bosany nebylo pro tvůrce vůbec jednoduché. Režisér Oldřich Lipský společně se scenáristou Zdeňkem Svěrákem hledali mladou ženu s výraznýma očima posazenýma daleko od sebe a poněkud exotickým vzhledem. Když se na konkurzu objevila Vida Skalská, bylo podle pozdějších vzpomínek prakticky rozhodnuto. Svěrák měl dokonce Lipskému oznámit, že další uchazečky už nemusí hledat. Mladá herečka tehdy získala příležitost zahrát si po boku Rudolfa Hrušínského, Petra Čepka, Josefa Somra nebo Júlia Satinského. Samotné natáčení její role přitom zabralo přibližně deset dnů, přesto se z Bosany stala postava, kterou si diváci pamatují dodnes.
Pohádka vypráví příběh tří vysloužilých vojáků, kteří po odchodu z armády putují světem a dostanou od kouzelných skřítků tři neobyčejné dary. Dělostřelec Pankrác v podání Rudolfa Hrušínského získá kouzelný cylindr, dragoun Bimbác hraný Petrem Čepkem harfičku a kuchař Servác, kterého ztvárnil Josef Somr, bezedný váček se zlaťáky. Jejich putování se zkomplikuje ve chvíli, kdy dorazí do království Monte Albo. Právě tam se setkávají s krásnou Bosanou a jejím otcem, králem Pikolou, kterého si zahrál Július Satinský. Princezna společně s otcem využije důvěřivosti trojice mužů a připraví je o vzácné předměty. Vysloužilí vojáci se ovšem s podvodem nesmíří a s pomocí skřítků připraví pro chamtivé obyvatele královského paláce odvetu.
Obří nos jí způsobil skutečné zdravotní potíže
Nejznámější scénou celé pohádky se stala chvíle, kdy Bosana ochutná ovoce z kouzelného stromu zvaného frňákovník. Za svou proradnost je potrestána nosem, který se začne neuvěřitelně prodlužovat a postupně zasahuje až za hranice království. Vytvoření tohoto filmového triku bylo na začátku osmdesátých let mimořádně náročné a vyžadovalo důmyslnou práci výtvarníků i maskérů. Na trikové podobě filmu se podílel také výtvarník a režisér Jan Švankmajer, známý využíváním animace a nejrůznějších mechanických postupů. Některé části umělého nosu dosahovaly délky přibližně dva a půl metru a při natáčení s nimi pomáhali dva loutkoherci. Samotná představitelka Bosany přitom musela snášet dlouhé maskování, při němž jí speciální lepidlo dráždilo pokožku obličeje.
Natáčení tak nebylo zdaleka tak pohádkové, jak by se mohlo při sledování hotového filmu zdát. Připevňování umělého nosu zabíralo maskérům přibližně hodinu a opakované používání lepidla způsobilo herečce nepříjemné podráždění kůže. Za svou práci přitom původně dostala honorář pouhých 1600 tehdejších československých korun. Když Rudolf Hrušínský viděl, co všechno musí mladá kolegyně při natáčení podstupovat, rozhodl se jí pomoci. Společně se obrátili na produkci a herečce byl honorář nakonec navýšen. Na Hrušínského i další zkušené kolegy proto Neuwirthová v pozdějších vzpomínkách pohlížela s velkým respektem.
Pohádka vznikla podle Werichova příběhu
Tři veteráni vznikli v roce 1983 jako filmová adaptace stejnojmenné pohádky Jana Wericha, která vyšla už v roce 1960 v knize Fimfárum. Oldřich Lipský a Zdeněk Svěrák původní příběh upravili pro filmové zpracování a doplnili jej charakteristickým humorem i výraznými vedlejšími postavami. Vedle hlavních představitelů se ve snímku objevili například Miloš Kopecký, Lubomír Lipský nebo Milan Lasica. Hudbu složil Jaroslav Uhlíř, který se Svěrákem vytvořil také známou píseň Není nutno. Ta postupně překročila hranice samotné pohádky a stala se jednou z nejznámějších skladeb této autorské dvojice. Samotný příběh přitom nabízí nejen komické situace, ale také připomínku toho, jak snadno mohou bohatství, chamtivost a touha po moci změnit lidské chování.
Před kamerou se už příliš neobjevovala
Přestože jí princezna Bosana přinesla značnou popularitu, Vida Skalská-Neuwirthová se nestala pravidelnou představitelkou hlavních filmových rolí. Diváci ji mohli později zahlédnout například ve filmu Vesničko má středisková, kde ztvárnila sekretářku, nebo ve snímcích Piloti a Golet v údolí. Mnohem více ji však oslovilo loutkové divadlo, s nímž se seznámila už na začátku své umělecké dráhy. Působila mimo jiné v divadle Minor a později provozovala také vlastní loutkové divadlo, které zasáhly povodně v roce 2002. Významnou součástí její práce se následně stal dětský divadelní soubor Feigele působící při pražské židovské obci. Vedle divadelní činnosti se podle svých dřívějších rozhovorů věnovala také turistickému průvodcovství v Praze a Terezíně.
Své zkušenosti uplatnila rovněž při psaní dětských knih, mezi které patří Opuštěný palác a Dobře ukryté poklady. Obě publikace čerpají z biblických příběhů a tradic, kterým se dlouhodobě věnovala také prostřednictvím divadla. V soukromém životě vychovala dva syny a dokázala si vybudovat pracovní dráhu nezávislou na někdejší filmové popularitě. Přesto ji role Bosany provází i po několika desetiletích a diváci ji stále poznávají nebo žádají o autogram. Sama s nadsázkou vzpomínala, že největší slávu zažívá především tehdy, když televize znovu vysílá Tři veterány. Ačkoli se její filmová kariéra nerozvinula do desítek hlavních rolí, jediná pohádková princezna jí zajistila místo mezi nezapomenutelnými tvářemi českého filmu.
Použité zdroje: novinky.cz, sever.rozhlas.cz, nfa.cz, ceskatelevize.cz, idnes.cz, supraphonline.cz
