Článek
Představme si ženu, která ve svých padesáti letech odešla ze zaměstnání, protože její maminka už nedokázala samostatně zvládat běžné denní činnosti. Potřebovala pomoc s hygienou, oblékáním, přípravou jídla i pohybem po domácnosti. Dcera se proto rozhodla, že se o ni postará sama.
Následujících pět let nechodila do zaměstnání a neodváděla sociální pojištění. Když se později začala zajímat o svůj budoucí starobní důchod, napadla ji pochopitelná otázka. Bude jí těchto pět let chybět, přestože se celou dobu starala o nemocného člověka?
Odpověď může být překvapivá. Za určitých podmínek se totiž taková péče započítává do důchodu podobně jako období zaměstnání. Neznamená to však, že se automaticky uzná každému, kdo pomáhá svým rodičům.
Péče o nemocného rodiče nemusí znamenat ztracené roky
Český důchodový systém rozlišuje mezi dobou pojištění získanou například zaměstnáním a takzvanou náhradní dobou pojištění. Do druhé skupiny patří některá období, během kterých člověk nepracuje a neodvádí pojistné, přesto se mu za splnění zákonných podmínek započítávají pro důchod.
Jedním z těchto období je právě osobní péče o člověka, který je závislý na pomoci jiné osoby.
Důležité je, že u dospělých osob zákon vyžaduje uznaný druhý, třetí nebo čtvrtý stupeň závislosti. Druhý stupeň znamená středně těžkou závislost, třetí těžkou a čtvrtý úplnou závislost.
Pokud tedy maminka měla úředně přiznaný například třetí stupeň závislosti a její dcera o ni osobně pečovala po celých pět let, může se jí celá tato doba započítat do důchodového pojištění.
A nejde pouze o symbolické uznání záslužné činnosti. Taková náhradní doba se pro účely důchodu hodnotí v plném rozsahu. Pět uznaných let péče tedy může znamenat pět let započtených do potřebné doby pojištění.
To je podstatné zejména pro lidi, kterým by jinak chybělo několik let k získání nároku na starobní důchod.
Nestačí, že byla maminka nemocná
Právě zde vzniká jedno z nejčastějších nedorozumění. Řada lidí se domnívá, že když se několik let starají o nemocného rodiče, stát jim toto období automaticky uzná. Tak jednoduché to ale není.
Představme si dvě ženy. Obě pravidelně pomáhají svým matkám, vozí je k lékaři, nakupují jim a starají se o domácnost. První maminka má přiznaný třetí stupeň závislosti, zatímco druhá žádný stupeň závislosti úředně uznaný nemá.
Přestože obě dcery mohou věnovat péči značné množství času, jejich postavení při posuzování důchodu nemusí být stejné.
V prvním případě existuje základní předpoklad pro uznání náhradní doby pojištění. Ve druhém případě samotná rodinná pomoc nestačí k tomu, aby byla péče podle uvedených pravidel započtena.
Rozhodující tedy není pouze zdravotní stav rodiče nebo skutečnost, že dcera kvůli němu přestala pracovat. Podstatné je úřední uznání odpovídajícího stupně závislosti a prokázání osobní péče.
Dobré je rovněž vědět, že dcera nemusí se svou maminkou nutně bydlet na stejné adrese. U péče o osobu blízkou, mezi kterou matka a dcera patří, zákon společnou domácnost nevyžaduje.
Jak prokázat pět let péče
Další důležitou otázkou je doložení období, během kterého se žena o maminku starala. Samotné prohlášení, že kvůli ní pět let nepracovala, zpravidla nestačí.
Pro důchodové účely je potřeba rozhodnutí příslušné správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu péče. To potvrzuje, jak dlouho a za jakých podmínek pečující osoba péči vykonávala.
Při vyřizování se dokládají zejména dokumenty související s přiznaným stupněm závislosti, dobou poskytování příspěvku na péči, příbuzenským vztahem a skutečným průběhem péče.
Příslušná správa sociálního zabezpečení následně posoudí, zda byly splněny zákonné podmínky. Pokud se na péči podílelo více osob, je důležité také to, kdo ji vykonával v největším rozsahu.
O vydání rozhodnutí lze požádat po skončení péče. Pokud žena žádá o důchod v době, kdy o maminku stále pečuje, může potřebné rozhodnutí řešit současně se žádostí o důchod. Dřívější dvouletá lhůta pro podání návrhu po skončení péče již neplatí.
Může péče ovlivnit také výši důchodu?
Započtení potřebných let není jedinou důležitou skutečností. Péče o závislého člověka může ovlivnit také samotný výpočet starobního důchodu.
Při stanovení důchodové částky se totiž uplatňují pravidla, která mají zabránit tomu, aby pečujícího člověka nepřiměřeně poškodilo období bez pracovních příjmů.
Doba uznané péče může být při výpočtu osobního vyměřovacího základu hodnocena jako vyloučená doba. Zjednodušeně řečeno se tím zabraňuje tomu, aby roky bez výdělku automaticky snižovaly průměr příjmů, ze kterých se důchod počítá.
V některých případech se přihlíží také k příspěvku na péči. Použije se způsob hodnocení, který je pro pečující osobu výhodnější, pokud jsou splněny příslušné podmínky.
To ovšem neznamená, že žena za pět let péče automaticky získá stejně vysoký důchod, jako kdyby po tuto dobu pobírala svou předchozí mzdu. Konkrétní částka závisí na celé její pracovní historii a dalších okolnostech.
Pět let bez zaměstnání tedy nemusí být problém
Vraťme se k ženě z našeho příkladu. Pokud její maminka měla po celé posuzované období uznaný druhý, třetí nebo čtvrtý stupeň závislosti, dcera o ni skutečně osobně pečovala a tuto péči řádně doloží, může se jí všech pět let započítat do důchodu.
Jestliže ale maminka potřebovala pouze běžnou rodinnou výpomoc a zákonné podmínky pro uznání péče splněny nebyly, nelze s automatickým započtením počítat.
Pro každého, kdo kvůli nemocnému rodiči přerušil zaměstnání, je proto důležité včas zjistit, zda má potřebné doklady a zda byla péče úředně uznána. Právě tento rozdíl může při budoucím odchodu do důchodu rozhodovat o několika letech pojištění.
zdroje: autorský text
