Článek
od chvíle, kdy děti odešly z domu, začala chovat sobecky a žít, jako by byla svobodná.
Právě to Alenu překvapilo nejvíc. Radek s ní totiž na většinu míst, kam nyní chodila, sám jet nechtěl. Když mu navrhla, aby příště vyrazil s ní, odpověděl, že ho podobné akce nebaví. Současně ale očekával, že pokud zůstane doma on, zůstane tam také ona. Spor už proto nebyl o jedno kino nebo sobotní výlet. Začal se týkat toho, co vlastně manželé po třiceti společných letech považují za normální partnerský život.
„Řekl mi, že si žiju po svém a že takhle manželství nevypadá. Jenže já vůbec nechápu, co tedy mám dělat. Nabídnu mu, aby jel se mnou, a nechce. Když jedu sama, je to špatně také. Mám snad zůstat doma jen proto, aby měl pocit, že jsme spolu?“ ptá se Alena.
Největší hádka přišla kvůli jednomu víkendu
Napětí mezi manžely vyvrcholilo ve chvíli, kdy se Alena domluvila se dvěma dlouholetými kamarádkami na víkendovém pobytu. Nebyla to žádná exotická dovolená ani dlouhá cesta. Ženy chtěly odjet v pátek odpoledne a v neděli se vrátit. Radek však tentokrát reagoval mnohem prudčeji než dříve. Podle Aleny jí řekl, že pokud má potřebu odjíždět na celé víkendy bez manžela, může si rovnou začít žít sama. Dokonce použil slovo zrada.
Pro Alenu to byla hranice, kterou už nedokázala jen přejít mlčením. Poprvé manželovi otevřeně řekla, že několik desetiletí přizpůsobovala svůj čas rodině a nyní nechce strávit další roky pouze tím, že bude čekat doma. Připomněla mu také, že jej ze svého života nevylučuje. Naopak jej opakovaně zve, aby s ní někam vyrazil. To, že jeho představa spokojeného víkendu končí u televize a její začíná třeba výletem, podle ní nemusí znamenat konec vztahu.
„Já ho nechci opustit. Nehledám jiného chlapa a nechci žádný nový život bez něj. Jen jsem pochopila, že pořád ještě můžu něco zažít. A přijde mi strašné, že právě člověk, se kterým jsem strávila třicet let, ve mně kvůli tomu vyvolává pocit, že dělám něco špatného,“ říká.
Po odchodu dětí zůstali najednou jen oni dva
Manželé se tak dostali do situace, kterou během let s dětmi nemuseli příliš řešit. Rodinný provoz dlouho určoval jejich společný rytmus a zakrýval skutečnost, že každý z nich má od volného času úplně jiná očekávání. Když děti odešly, rozdíl se ukázal naplno. Radek podle Aleny touží především po klidu a známém domácím režimu. Ona naopak získala pocit, že právě teď má poprvé po mnoha letech možnost rozhodovat o části svého času jen sama za sebe.
Alena proto své výlety ani setkání s kamarádkami rušit nechce. Současně ale přiznává, že ji manželova reakce zasáhla víc, než čekala. Nechce se dostat do situace, kdy spolu budou žít pod jednou střechou a každý úplně odděleně. Stejně tak už se však nechce vrátit k tomu, že odmítne každou pozvánku jen proto, aby doma nebyl Radek několik hodin sám.
„Třicet let jsem měla pocit, že jsme dobrý tým. Teď se poprvé ptám, jestli jsme byli tým proto, že jsme opravdu chtěli stejné věci, nebo jen proto, že jsme pořád měli kolem sebe děti a nějaké povinnosti. Já bych chtěla být jeho manželka dál. Jen už nechci být člověk, který potřebuje jeho souhlas pokaždé, když chce někam jít,“ uzavírá Alena.
zdroje: zpracováno podle skutečného příběhu
