Článek
Představme si dvě ženy, které v roce 2026 odcházejí do řádného starobního důchodu. Obě splnily zákonné podmínky, obě během života pracovaly a platily důchodové pojištění. Jejich pracovní kariéry se však výrazně lišily.
První žena pracovala převážně na odborných a vedoucích pozicích. Během svého profesního života získala 36 celých let důchodového pojištění a dosahovala nadprůměrných příjmů. Druhá žena pracovala 45 let, většinu života však pobírala podstatně nižší mzdu. Přestože odpracovala o devět let více, při odchodu do důchodu může zjistit, že její měsíční penze bude nižší.
Na první pohled to může působit nespravedlivě. Jak je možné, že člověk, který strávil v zaměstnání téměř celý život, dostane méně než někdo, kdo pracoval podstatně kratší dobu? Odpověď se skrývá ve způsobu výpočtu starobního důchodu.
Počet odpracovaných let není jediným rozhodujícím údajem
Při výpočtu starobního důchodu se posuzují především dvě skutečnosti. První je celková doba důchodového pojištění a druhou výše příjmů dosažených v rozhodném období. U zaměstnanců se vychází z hrubých výdělků, u osob samostatně výdělečně činných z jejich vyměřovacích základů.
Důležité je především to, že se nepočítá pouze poslední mzda před odchodem do penze. U důchodů přiznávaných v roce 2026 se standardně hodnotí příjmy od roku 1986 do konce roku 2025, případně od pozdějšího začátku rozhodného období. Starší výdělky se přepočítávají pomocí zákonných koeficientů, aby odpovídaly současné mzdové úrovni.
Výsledkem je takzvaný osobní vyměřovací základ. Zjednodušeně jde o průměrný měsíční příjem upravený podle pravidel důchodového systému. Právě tento údaj může být u dvou lidí se stejným počtem odpracovaných let výrazně odlišný.
Navíc se příjmy do výpočtu důchodu nezapočítávají v plné výši. V roce 2026 se z osobního vyměřovacího základu do 21 546 korun započítává 99 procent. Z části příjmu nad tuto hranici až do 195 868 korun se započítává pouze 26 procent. K ještě vyšším příjmům se už nepřihlíží.
Systém tedy vyšší výdělky zohledňuje, ale současně omezuje rozdíly mezi lidmi s vysokými a nízkými příjmy.
Dvě ženy a rozdíl přes tisíc korun měsíčně
Podívejme se na konkrétní modelový příklad vypočtený podle pravidel roku 2026. Nejde o skutečné důchodkyně, ale o zjednodušené porovnání dvou žen, kterým je v témže roce přiznán řádný starobní důchod. Pro přehlednost předpokládejme, že ani jedna nemá nárok na výchovné nebo jiné individuální zvýšení a jejich důchod není krácen.
První žena získala 36 celých let důchodového pojištění. Její osobní vyměřovací základ po přepočtu historických příjmů činí 55 000 korun měsíčně. Po uplatnění redukčních hranic vychází výpočtový základ přibližně na 30 029 korun.
Za každý celý rok důchodového pojištění se u důchodů přiznávaných v roce 2026 započítává 1,495 procenta výpočtového základu. Za 36 let tak žena získá procentní výměru přibližně 16 162 korun. Po připočtení základní výměry 4 900 korun vychází její měsíční důchod na přibližně 21 062 korun.
Druhá žena získala 45 celých let důchodového pojištění, její osobní vyměřovací základ však činí pouze 25 000 korun. Po redukci vychází výpočtový základ přibližně na 22 229 korun.
Za 45 let pojištění získá procentní výměru přibližně 14 955 korun. Po připočtení základní výměry jí vychází starobní důchod na přibližně 19 855 korun měsíčně.
Výsledek je zajímavý. Žena, která získala o devět let důchodového pojištění méně, by v tomto modelovém případě pobírala přibližně o 1 207 korun vyšší měsíční důchod. Za celý rok by rozdíl představoval více než 14 tisíc korun. Samotná délka pracovní kariéry tedy nezaručuje vyšší penzi. Rozhodující je kombinace získaných let pojištění a celoživotních výdělků.
Delší pracovní kariéra má přesto svou hodnotu
Bylo by však chybou vyvozovat z uvedeného příkladu, že na délce zaměstnání nezáleží. Každý další celý rok důchodového pojištění zvyšuje procentní výměru důchodu. Pokud by obě ženy dosahovaly stejných přepočtených příjmů, měla by při jinak stejných podmínkách vyšší důchod ta, která získala více let pojištění.
Důležitý je také rozdíl mezi odpracovanými roky a dobou důchodového pojištění. Do ní se totiž za zákonných podmínek mohou započítávat i takzvané náhradní doby, například péče o dítě do čtyř let věku, některá období evidence na úřadu práce nebo péče o závislou osobu.
Ani člověk, který nebyl po určitou dobu zaměstnaný, tedy nemusí automaticky přijít o celé toto období při posuzování nároku na důchod. Záleží na konkrétních okolnostech a zákonných pravidlech.
Pro běžný nárok na řádný starobní důchod je při dosažení důchodového věku po roce 2018 zpravidla potřeba alespoň 35 let doby pojištění včetně uznatelných náhradních dob. Existují však také další zákonné varianty nároku.
Proč se vyplatí zkontrolovat své příjmy ještě před důchodem
Zkušenost, kterou uvedený modelový příklad ilustruje, má jeden důležitý závěr. Kdo chce vědět, jaký důchod může očekávat, neměl by sledovat pouze počet let strávených v zaměstnání. Stejně důležité je zkontrolovat evidované příjmy a případná chybějící období pojištění.
Česká správa sociálního zabezpečení umožňuje prostřednictvím Informativní důchodové aplikace zjistit evidovanou dobu pojištění i orientační výši budoucí penze. Pokud některý zaměstnavatel nepředal potřebné údaje nebo v evidenci chybí část pracovní kariéry, je vhodné začít situaci řešit ještě před podáním žádosti.
Je také dobré počítat s tím, že skutečný výpočet může ovlivnit řada dalších okolností, například vyloučené doby, počet vychovaných dětí, předčasný odchod do důchodu nebo práce po vzniku nároku na penzi.
Důchod není odměnou pouze za počet let strávených v práci. Je výsledkem zákonem stanoveného výpočtu, ve kterém se promítá délka pojištění i výše celoživotních příjmů. Právě proto může mít žena s 36 lety pojištění vyšší důchod než její kolegyně, která získala 45 let.
Zdroje: cssz.gov.cz, mpsv.gov.cz, e-sbirka.gov.cz
