Článek
Lenka pracovala několik let v menší výrobní firmě a období, kdy bylo zakázek méně, už zažila několikrát. Zaměstnanci někdy dokončovali jiné úkoly, uklízeli pracoviště nebo pomáhali kolegům na jiném úseku. Tentokrát ale situace vypadala jinak. Hned ráno se dozvěděla, že nové zakázky nedorazily a vedení pro část lidí nemá práci. Nadřízený jí proto řekl, že může jít domů a další den má přijít normálně podle rozpisu. Lenka se na nic dalšího neptala. Brala to jako rozhodnutí firmy a předpokládala, že zaměstnavatel ví, jak podobnou situaci administrativně vyřešit. „Do práce jsem normálně přišla a byla jsem připravená celou směnu odpracovat. Když mi šéf řekl, že pro mě nic nemá a mám jít domů, vůbec mě nenapadlo, že bych si tím měla vyčerpat dovolenou,“ popisuje.
V tu chvíli jí ani nebylo řečeno, že by si měla vzít volno. Nedostala žádný formulář, nikdo po ní nechtěl žádost o dovolenou a podle svých slov ani ústně nesouhlasila s tím, že by se den měl odečíst z jejího nároku. Domů proto odcházela s pocitem, že jde jednoduše o provozní problém zaměstnavatele. O celé věci přestala přemýšlet, dokud na konci měsíce nepřišla výplatní páska a spolu s ní i přehled zbývající dovolené.
Na výplatní pásce něco nesedělo
Samotná částka, která Lence dorazila na účet, ji na první pohled nezarazila. Rozdíl objevil až pohled na evidenci docházky a dovolené. Zůstatek byl nižší, než očekávala. Když začala jednotlivé dny zpětně kontrolovat, našla mezi nimi právě směnu, ze které ji vedení poslalo domů. Firma ji vedla jako čerpání dovolené. „Nešlo mi ani tak o peníze na účtu. Vadilo mi, že mi někdo bez mého vědomí vzal den volna, který jsem si chtěla nechat na dobu, kdy ho budu skutečně potřebovat,“ říká Lenka.
Nejprve si myslela, že jde o chybu mzdové účetní. Obrátila se proto na nadřízeného a čekala jednoduchou opravu. Dočkala se ale vysvětlení, že protože nebyla práce, firma musela situaci nějak vyřešit a zaměstnancům se tento den zapsal jako dovolená. Právě v tu chvíli začala pochybovat, zda je takový postup vůbec možný. Zaměstnavatel sice termín dovolené ve většině případů určuje, Lenka však měla za to, že jí o něm nemůže dát vědět až ve chvíli, kdy už je den dávno za ní. „Kdyby mi ráno řekli, že navrhují dovolenou, mohla jsem se alespoň rozhodnout, jestli s tím souhlasím. Takhle jsem se o ní dozvěděla skoro až po měsíci,“ vysvětluje.
Dovolenou nelze běžně nařídit zpětně
Právě způsob, jakým firma postupovala, je v podobných případech podstatný. Podle zákoníku práce sice dobu čerpání dovolené zpravidla určuje zaměstnavatel, zaměstnanci ji však musí písemně oznámit alespoň 14 dnů předem. Kratší lhůta je možná tehdy, pokud se na ní zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou. Zaměstnanec se tedy může například ráno se šéfem domluvit, že si nečekaně vezme dovolenou ještě tentýž den. Něco jiného však je, pokud zaměstnavatel jednostranně rozhodne, že již uplynulý den zpětně vykáže jako dovolenou, aniž by se zaměstnancem takový postup dohodl.
Lenka začala zjišťovat, co by se tedy mělo stát ve chvíli, kdy je zaměstnanec připraven pracovat, ale zaměstnavatel pro něj práci nemá. Zákoník práce pro podobné případy pracuje s překážkami na straně zaměstnavatele. Pokud zaměstnanec nemůže pracovat kvůli jiné překážce na straně zaměstnavatele, zákon obecně počítá s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zvláštní režim může nastat například při dočasném omezení odbytu výrobků nebo poptávky po službách, tedy při takzvané částečné nezaměstnanosti. Za zákonem stanovených podmínek může být náhrada v takovém případě upravena dohodou s odborovou organizací nebo vnitřním předpisem, nesmí však klesnout pod 60 procent průměrného výdělku.
Firma nakonec den dovolené vrátila
Lenka se s informacemi, které si zjistila, obrátila na zaměstnavatele znovu. Tentokrát už neřešila pouze jednu položku ve výplatní pásce. Chtěla vědět, na základě čeho jí byla dovolená určena a kdy jí to firma oznámila. „Nechtěla jsem se hádat. Jen jsem chtěla vysvětlit, proč mám přijít o vlastní dovolenou kvůli tomu, že zaměstnavatel neměl zakázky. Já jsem byla připravená pracovat,“ říká.
Po několika dnech firma původní evidenci změnila a hodiny dovolené Lence vrátila. Podle ní vedení připustilo, že se situace měla řešit jiným způsobem. Pro Lenku tím případ skončil, zároveň ale začala své výplatní pásky a evidenci docházky kontrolovat mnohem pečlivěji. Právě na nich totiž zaměstnanec může zjistit, jak zaměstnavatel jednotlivé dny skutečně vykázal. „Kdybych se nepodívala na zůstatek dovolené, možná bych si toho vůbec nevšimla. Od té doby si všechno kontroluji. Jeden den se může zdát jako maličkost, ale je to pořád moje dovolená,“ uzavírá.
zdroje: autorský text
