Článek
Monika žila v menším bytovém domě na okraji Brna téměř osm let. Se sousedy se znala běžným způsobem, zdravili se na chodbě, občas si převzali zásilku a s některými prohodila pár slov u výtahu. Nejlepší vztah měla s Ivetou, která bydlela o patro níž. Nebyly blízkými kamarádkami, ale znaly se už několik let a Monika měla pocit, že právě jí může během delší dovolené svěřit náhradní klíče. Potřebovala pouze, aby někdo dvakrát týdně zalil květiny, zkontroloval schránku a případně otevřel okno.
„Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych měla řešit něco víc. Znaly jsme se roky, několikrát jsme si navzájem převzaly balík a jednou mi dokonce hlídala byt, když u nás v domě opravovali vodu. Přišlo mi naprosto normální dát jí klíče,“ popsala Monika.
Klíče předala několik dní před odjezdem
Před dovolenou si obě ženy ještě upřesnily, které květiny potřebují více vody a které naopak stačí zalít jednou týdně. Monika nechala na stole konvičku a Ivetě řekla, že se nemusí zdržovat. Sama potom odjela na tři týdny do zahraničí. Během pobytu neměla důvod cokoli kontrolovat. Sousedka jí dvakrát napsala, že je všechno v pořádku, a jednou poslala fotografii rostliny u okna s poznámkou, že už potřebovala pořádně zalít.
Právě tato komunikace Moniku utvrdila v tom, že se doma nic mimořádného neděje. Když se po třech týdnech vrátila, ani tehdy si zpočátku ničeho zásadního nevšimla. Byt byl uklizený, květiny přežily a na první pohled nechybělo nic cenného. Několik drobností jí však nesedělo. Ručníky ve skříni byly poskládané jinak, v koupelně našla téměř prázdnou lahvičku sprchového gelu, kterou před odjezdem nepoužívala, a v zásuvce u postele ležel nabíjecí kabel, který jí nepatřil.
„Nejdřív jsem si říkala, že si to jen nepamatuju. Člověk se vrátí po třech týdnech, vybalujete kufry a opravdu neřešíte, jestli jste před odjezdem nechala ručníky nalevo nebo napravo. Ten kabel mi ale nepatřil určitě,“ uvedla.
Náhodný večer přinesl mnohem horší zjištění
Definitivní vysvětlení přišlo až o několik dní později. Monika si večer prohlížela nabídky ubytování v Brně, protože hledala nocleh pro příbuzné, kteří ji měli navštívit před Vánoci. Při procházení fotografií jednoho z nabízených bytů měla najednou pocit, že interiér dobře zná. Na první fotografii byl obývací pokoj s pohovkou, konferenčním stolkem a obrazem nad televizí. Na druhé kuchyň a na třetí ložnice.
Nebyl to podobný byt. Byl to její byt. Poznala vlastní nábytek, fotografie, závěsy i drobnou prasklinu na kuchyňské pracovní desce. Na jednom snímku byla dokonce vidět keramická mísa, kterou dostala od rodičů. Nabídka už v tu chvíli nebyla aktivní pro všechny termíny, ale podle kalendáře a několika údajů Monika získala podezření, že byl byt nabízen právě v období, kdy byla pryč.
„Seděla jsem asi deset minut a jenom jsem přepínala fotografie sem a tam. Pořád jsem doufala, že jde o nějaký absurdní omyl. Jenže tam byla moje sedačka, moje knihovna, moje ložnice. Dokonce tam nechali věci, které jsem měla normálně vystavené. V tu chvíli mi došlo, že u mě někdo cizí spal,“ řekla.
Sousedka nejprve tvrdila, že o ničem neví
Monika si nabídku nafotila a pořídila několik screenshotů. Teprve potom oslovila Ivetu. První reakce ji podle jejích slov překvapila skoro stejně jako samotný inzerát. Sousedka jí údajně řekla, že netuší, jak se fotografie na internetu objevily. Když jí však Monika ukázala jednotlivé snímky a údaje z nabídky, její vysvětlení se začalo měnit.
Podle Moniky nakonec Iveta připustila, že byt několikrát poskytla lidem, kteří hledali krátkodobé ubytování. Tvrdila údajně, že šlo jen o několik nocí a že se snažila přivydělat v době, kdy byl byt stejně prázdný. Monice měla vysvětlovat, že hosté byli slušní, nic nepoškodili a po každém pobytu nechala byt uklidit.
Právě toto vysvětlení ale Moniku rozčílilo nejvíce. „Ona mi začala vysvětlovat, že se vlastně nic nestalo, protože byt nebyl poničený. Jenže já jí klíče nedala proto, aby rozhodovala, kdo bude spát v mojí posteli. Dala jsem jí je na zalévání kytek. To jsou dvě úplně jiné věci,“ uvedla.
Nešlo jen o peníze
Monika se následně snažila zjistit, kolik lidí mohlo během její nepřítomnosti bytem projít. Přesný počet však neznala. Podle údajů, které se jí podařilo zachytit před odstraněním nabídky, se domnívala, že mohlo jít o několik samostatných pobytů. Mnohem víc než případný výdělek sousedky ji ale trápilo vědomí, že cizí lidé měli přístup k jejím osobním věcem.
V bytě zůstalo během dovolené oblečení, dokumenty, fotografie i běžné osobní předměty. Některé byly ve skříních, jiné volně dostupné. Monika proto několik dní kontrolovala, zda něco nechybí. Změnila také heslo k domácí Wi-Fi, nechala vyměnit vložku zámku a začala postupně kontrolovat věci, kterým by dříve vůbec nevěnovala pozornost.
„Najednou jsem přemýšlela, kdo otevíral moje skříně, kdo používal koupelnu a kdo věděl, co doma mám. Nešlo mi o to, jestli někdo spotřeboval šampon nebo použil ručník. Nejhorší byl ten pocit, že se v mém soukromí pohybovali cizí lidé a já o tom vůbec nevěděla,“ popsala.
Důvěra mezi sousedkami skončila během jediného rozhovoru
Iveta se podle Moniky později omluvila a nabízela jí část peněz, které měla za krátkodobé pobyty získat. Monika nabídku odmítla. Peníze pro ni v té chvíli nebyly hlavním problémem. Za mnohem závažnější považovala samotné rozhodnutí využít cizí byt bez souhlasu jeho majitelky.
Od té doby spolu obě ženy prakticky nemluví. Potkávají se sice dál na chodbě stejného domu, jejich předchozí sousedský vztah však skončil. Monika také přiznává, že od celé zkušenosti přistupuje jinak i k běžným laskavostem mezi sousedy. Náhradní klíče dnes nechává pouze nejbližším příbuzným a při delší cestě raději poprosí více lidí o jednotlivé drobnosti, než aby jednomu člověku umožnila volný přístup do bytu na několik týdnů.
„Kdybych ten inzerát náhodou neviděla, pravděpodobně bych se nikdy nic nedozvěděla. To je na tom možná nejhorší. Vrátila bych se domů, poděkovala jí za zalité květiny a ještě bych měla pocit, že mám skvělou sousedku,“ uzavřela Monika.
zdroje: autorský text
