Článek
Stačí, aby starší jabloň rostla nedaleko hranice dvou zahrad a její větve přesahovaly přes plot. Na podzim pak část úrody skončí na sousedním trávníku, odkud ji pravidelně sbírá majitel vedlejšího pozemku. Vlastník stromu se přitom může domnívat, že má právo na veškeré ovoce, protože strom vysadil, prořezává a několik let o něj pečuje. Jenže podle českých zákonů takový nárok automaticky nemá. U přirozeně spadlých plodů totiž rozhoduje místo jejich dopadu, nikoliv to, komu patří strom. Pravidlo se vztahuje nejen na jablka, ale také na hrušky, švestky, ořechy a další plody stromů či keřů.
Spadlé ovoce patří majiteli pozemku
Základní pravidlo upravuje § 1016 občanského zákoníku, který řeší plody, přesahující větve a kořeny sousedních rostlin. Jestliže jablko samo spadne ze stromu na vedlejší soukromý pozemek, náleží vlastníkovi tohoto pozemku. Ten jej může sebrat, sníst nebo využít například při pečení či výrobě domácího moštu. Nemusí přitom žádat majitele stromu o svolení ani mu za takto získané ovoce platit. Stejné pravidlo platí také v případě, kdy se plody na sousední zahradu dostanou působením větru. Vlastník jabloně proto nemůže automaticky požadovat jejich vrácení jen proto, že pocházejí z jeho stromu.
Podstatné však je, že ovoce musí skutečně spadnout. Pokud například sousedka stojí na vlastní zahradě a sbírá jablka ležící pod převislou větví, jedná v souladu se zákonem. Zcela jiná situace nastane, když začne větvemi třást, aby z nich úrodu úmyslně shodila. Zákonné pravidlo o spadlých plodech jí nedává právo takto sklízet cizí strom. Rozhodující rozdíl tedy nespočívá pouze v tom, kde se ovoce nachází, ale také v okolnostech, za kterých se ze stromu dostalo. Ani skutečnost, že větev přesahuje na její pozemek, jí sama o sobě nedává právo úrodu otrhat.
Jablka na větvích zůstávají sousedova
Dokud jablka visí na stromě, nemůže je soused bez souhlasu vlastníka jednoduše sklízet. Platí to i tehdy, když větev zasahuje několik metrů nad jeho zahradu a na plody pohodlně dosáhne ze svého pozemku. Samotné překročení hranice pozemku větví totiž neznamená, že se její část nebo rostoucí ovoce stává majetkem souseda. Pokud by tedy někdo přistavil žebřík a začal bez dovolení česat jablka z cizího stromu, zasáhl by do vlastnického práva jeho majitele. V závislosti na okolnostech může takové jednání vést také k právní odpovědnosti. Nejjednodušším řešením zůstává dohoda, při které vlastník stromu sousedovi sklizeň výslovně dovolí.
Zákon pamatuje rovněž na situaci, kdy ovoce nepadá do soukromé zahrady, ale například na veřejný chodník nebo komunikaci. V takovém případě se uplatňuje důležitá výjimka, protože pravidlo o nabytí spadlých plodů neplatí pro pozemek, který je veřejným statkem. Kolemjdoucí proto nemohou automaticky považovat jablka ležící na veřejné cestě za volně dostupnou úrodu. Jejich vlastnictví se neposuzuje stejně jako u plodů spadlých na soukromou sousední zahradu. Ani veřejná přístupnost místa sama o sobě neznamená, že si každý může ovoce odnést. Právě tento rozdíl může být důležitý u stromů rostoucích podél obecních cest a chodníků.
Přesahující větve lze odstranit jen za určitých podmínek
Vedle samotných plodů řeší občanský zákoník také větve a kořeny, které zasahují za hranici pozemku. Majiteli sousední zahrady nemusí vyhovovat například rozsáhlá koruna stromu, která mu výrazně stíní nebo omezuje využívání jeho pozemku. Ani v takovém případě ovšem nemůže bez dalšího vzít pilu a přesahující větve libovolně odstranit. Nejprve musí vlastníka stromu požádat o nápravu a poskytnout mu přiměřenou dobu k řešení. Pokud vlastník nezasáhne, může soused za zákonem stanovených podmínek větve nebo kořeny odstranit sám. Musí však postupovat šetrně, ve vhodné roční době a pouze tehdy, jestliže mu přesahy způsobují škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na zachování stromu.
Zajímavostí je, že zákon upravuje rovněž vlastnictví toho, co soused při oprávněném odstranění přesahujících částí stromu získá. Odstraněné větve a další získaný materiál mu podle § 1016 náležejí. Odlišná pravidla navíc platí pro přesahující části jiných rostlin než stromů, u nichž zákon umožňuje šetrné odstranění bez stejných omezení. Občanský zákoník zároveň v § 1017 upravuje také vzdálenosti nově vysazovaných stromů od hranice sousedních pozemků. Pokud jiný předpis nebo místní zvyklosti nestanoví jinak, počítá obecně se třemi metry u stromů dorůstajících výšky přes tři metry a s jeden a půl metrem u ostatních. Ani tato pravidla však neznamenají automatický nárok na odstranění každého stromu rostoucího blízko plotu, protože zákon stanoví další podmínky a výjimky.
zdroje:
https://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/infocentrum/media/306-vecna-prava-v-noz-vlastnicke-pravo
https://www.ilaw.cas.cz/casopisy-a-knihy/casopisy/casopis-pravnik/hledat-v-archivu/detail-clanku.html?id=34861
