Článek
Syn Stanislava Hložka se postupně vydává stejnou cestou jako jeho otec. Matyáš tráví čas na koncertech, kde tátu doprovází a bez ostychu se postaví před publikum. Pro Hložka je to radost i tichá hrdost, protože vidí, že syn hudbu cítí a baví ho být součástí vystoupení. Když spolu vyrazí na akci, vzniká mezi nimi zvláštní souhra, která je vidět i slyšet. Mají dokonce několik společných písní, které si čas od času zazpívají na pódiu.
Pro Hložka je to příjemná jistota, že si s Matyášem rozumí a mají společný svět, který je drží blízko sebe. Představa, že by jednou odešel z pódia a nechal vše na synovi, mu ale zatím cizí není, jen na ni ještě nechce myslet. Hudba je pro něj stále silný motor a dokud mu hlas drží, plánuje pokračovat. Otevřeně říká, že zpívání je součástí jeho života a že má štěstí na písně, které lidé znají už desítky let.
Vděčnost vůči Hance Zagorové a Karlu Vágnerovi vnímá jako samozřejmost, protože právě s nimi vznikly skladby, které provázejí několik generací. Hložek už nějakou dobu pobírá starobní důchod, ale na rozdíl od mnoha kolegů nepůsobí, že by měl potřebu si na cokoliv stěžovat. Celý život si poctivě odváděl, a tak se dnes může spolehnout na částku kolem čtyřiadvaceti tisíc korun měsíčně.
„Myslím, že mám takový normální průměrný důchod. Je to asi 24 tisíc korun. Taky jsem si celý život poctivě platil. A když si při tom ještě něco vyzpívám, tak zaplať pán bůh to jde,“ prozradil pro web Super.cz a dodal tak, že je naprosto spokojený. Přiznává, že je to pro něj slušná jistota a když k tomu přidá občasné vystoupení, je rád, že se stále může hudbou i živit.
Přístup má jednoduchý, neupíná se na to, co nemá, ale váží si toho, že mu práce dovoluje zůstat mezi lidmi a předávat jim energii, kterou v muzice vždycky našel. A i když se stále častěji objevuje po boku svého syna, myšlenku předat mu štafetu odkládá. Hudba ho pořád drží při životě a pódium je místo, kde se cítí doma. V tom má jasno.
Zdroje:
