Článek
Samotný kámen nepůsobí jako předmět, kvůli kterému by někdo riskoval vloupání. Není ze vzácného kovu a nezdobí ho drahokamy. Jeho význam spočívá v dějinách skotské královské moci, s níž byl spojen dávno předtím, než se ocitl v Londýně.
Z válečné kořisti se stala součást korunovací
Kámen ze Scone, jak se památce také říká, sloužil při obřadech skotských panovníků. Jeho použití je doloženo například při nástupu Alexandra III. v roce 1249. Roku 1296 jej anglický král Eduard I. odvezl do Londýna jako válečnou kořist. Přivlastnění takového předmětu zároveň ukazovalo moc nad sousedním královstvím.
Pro kámen vzniklo kolem let 1300 až 1301 zvláštní dubové korunovační křeslo. Blok byl uložen pod jeho sedadlem. Angličtí a později britští panovníci tak při obřadech doslova usedali nad skotskou památkou.
Právě její umístění komplikovalo plán lidí, kteří se ji po staletích rozhodli odvézt. Nešlo o exponát volně položený na podstavci. A především vážil přibližně 152 kilogramů při rozměrech zhruba 66 × 40 × 28 centimetrů.
Cílem nebyl prodej památky
Ian Hamilton, Gavin Vernon, Kay Mathesonová a Alan Stuart chtěli upozornit na požadavek skotské samosprávy. Do Londýna vyrazili 22. prosince 1950 a na Boží hod vánoční kámen z opatství odnesli. Finanční zisk jejich motivem nebyl.
Při vyjímání a přenášení se pískovec rozlomil na dvě části. Obě pak musely být převáženy a ukrývány odděleně. Větší kus nějakou dobu zůstával v Kentu, než se dostal do Skotska. Opravy se ujal kameník Robert Gray, známý také jako Bertie.
Dne 11. dubna 1951 byl opravený kámen nalezen v opatství Arbroath. Ani toto místo nebylo náhodné: spojovalo se s prohlášením skotské nezávislosti z roku 1320. Památka následně putovala zpátky do Londýna. Účastníci akce nakonec nebyli trestně stíháni, protože úřady nepovažovaly stíhání za veřejný zájem.
Kameník rozdával menší části
Při opravě se oddělily drobné fragmenty, které si Gray ponechal a předával dál. Dostávali je příbuzní, přátelé, novináři i lidé spojení s podporou skotské samosprávy. Někdy jejich původ doprovázel potvrzující dopis.
Výzkum zveřejněný v roce 2025 popsal 34 očíslovaných fragmentů i další kousky bez čísel. Některé byly zasazeny do přívěsků, jiný se uchovával v krabičce od zápalek. Část doputovala až do Austrálie. V rodinách se tak vedle samotného kamínku předával příběh člověka, který ho kdysi získal.
Fragment v přívěsku měla například politička Winnie Ewingová. Další získala Margo MacDonaldová po volebním úspěchu v roce 1973. Malý úlomek pro ně nesl význam, který z jeho obyčejného vzhledu nebylo možné poznat.
Pravost musí potvrdit víc než rodinné vyprávění
U každého údajného úlomku je potřeba sledovat doložené předávání a případné materiálové rozbory. V květnu 2024 zveřejněné výsledky zkoumání jednoho fragmentu podpořily jeho pravost s velmi vysokou jistotou. Tento závěr ale nelze vztáhnout automaticky na všechny kamínky, které někdo spojuje s korunovační památkou.
Hlavní blok se do Skotska oficiálně vrátil v roce 1996. Pro korunovaci Karla III. roku 2023 znovu cestoval do Londýna a od března 2024 je vystaven v muzeu v Perthu. Drobné části mezitím zůstávají samostatnými památkami s vlastními, někdy teprve postupně odhalovanými osudy.
