Článek
Zdeněk Pohlreich je oficiálně důchodcem, jeho každodenní život tomu ale příliš neodpovídá. Devětašedesátiletý gastronom dál vede své podniky, natáčí televizní pořady, věnuje se sociálním sítím a přijímá další pracovní nabídky. Přiznal, že možnost předčasného důchodu využil zcela vědomě. Po dlouhých letech vysokých odvodů chtěl podle svých slov také něco získat zpět ze systému, do něhož stále přispívá. Odchod do penze pro něj nebyl únikem z práce ani řešením finančních potíží. Šlo spíše o pragmatické rozhodnutí člověka, který nepovažuje důchod za signál, že má zavřít restauraci, vypnout telefon a stáhnout se do soukromí.
Přesnou částku neřekl, nízká ale není
Výši své penze Pohlreich zveřejnit nechce. Uvedl pouze, že je zcela určitě nadprůměrná. Vysvětluje to tím, že během pracovního života odváděl do systému výrazně vyšší částky než běžný zaměstnanec. Zároveň pochybuje, že se mu prostřednictvím pravidelně vypláceného důchodu někdy vrátí vše, co do veřejného systému vložil. Právě proto s typickou nadsázkou poznamenal, že mu stát stále hodně dluží. Jeho slova mohou působit provokativně, zvlášť v době, kdy řada seniorů hospodaří s velmi omezeným rozpočtem. Pohlreich se však nesnaží tvrdit, že je na tom finančně špatně. Naopak otevřeně přiznává, že jeho situace je podstatně příznivější než u mnoha jiných penzistů.
Předčasný důchod přitom není mimořádným bonusem bez následků. Jeho přiznání je nevratné a vypočtená penze se kvůli dřívějšímu odchodu trvale krátí. Pohlreichova výsledná částka je tedy podle jeho vyjádření nadprůměrná i po tomto krácení. Kolik přesně dostává, zůstává jeho soukromou věcí. Jeho případ současně ukazuje rozdíl mezi lidmi, kteří odcházejí dříve kvůli zdraví, ztrátě zaměstnání nebo vyčerpání, a těmi, kteří mají dostatečné příjmy a mohou penzi brát jako další součást finančního zajištění. U Pohlreicha důchod nenahradil pracovní výdělek. Doplnil jej, protože známý šéfkuchař zůstal profesně aktivní i po dosažení seniorského věku.
Aktivní seniory by od daní osvobodil
Nejvýraznější část jeho postoje se netýká vlastní penze, ale podmínek pro pracující důchodce. Pohlreich by jejich výdělky vůbec nedanil. Podle něj stát na jedné straně potřebuje zkušené lidi, kteří chtějí dál pracovat, na druhé straně je však zatěžuje podobně jako ostatní pracovníky. Je přesvědčený, že pasivita může starším lidem škodit a že pokračování v práci jim pomáhá udržet běžný režim, kontakt s okolím i pocit užitečnosti. Jeho návrh je radikálnější než současná pravidla. Pracující starobní důchodci sice mají od roku 2025 nárok na slevu na sociálním pojištění ve výši 6,5 procenta z vyměřovacího základu, úplné osvobození jejich příjmů od daní ale neplatí.
Sleva se týká zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných, které dosáhly důchodového věku a pobírají starobní důchod v plné výši. U zaměstnanců se zpravidla promítne přímo do vyšší čisté mzdy, podnikatelé ji uplatňují podle pravidel pro své roční pojistné. Opatření nahradilo dřívější postupné zvyšování důchodu za další odpracovanou dobu. Pohlreich by tedy podporu posunul ještě dál. V jeho představě by senior, který navzdory věku dál vytváří hodnotu a odvádí práci, neměl ze svého výdělku platit daň. Takový krok by byl politicky i rozpočtově citlivý, jeho výrok však otevírá praktickou debatu o tom, jak motivovat lidi, kteří mají zkušenosti a chuť zůstat na pracovním trhu.
Důchod pro něj neznamená konec kariéry
Pohlreichův pracovní život byl aktivní dávno předtím, než se stal známou televizní tváří. Po působení v zahraničí pracoval v pražských hotelových restauracích a později se spojil s podniky, které výrazně formovaly jeho veřejný obraz. Celorepublikovou popularitu mu přinesl pořad Ano, šéfe, v němž dokázal spojit gastronomii, přímé hodnocení i výrazný humor. Právě tato energie zůstává součástí jeho vystupování také dnes. Přestože má na penzi nárok a bez rozpaků ji pobírá, nevidí důvod, proč by měl přestat dělat práci, která ho živila a zároveň bavila většinu života.
Jeho přístup k důchodu se proto liší od tradiční představy klidného stáří. Penze pro něj není cílová stanice, ale jedna z položek v životě, který pokračuje téměř stejným tempem. Přesnou výši příjmu si chrání, svůj názor na systém však říká bez obalu. Důchod pobírá, dál vydělává a současně tvrdí, že stát by měl lidem v podobné situaci ponechat z jejich práce více peněz. Pro běžné seniory zůstává nejpraktičtější informací současná sleva na pojistném. Úplné daňové osvobození, které by si Pohlreich přál, je zatím pouze jeho návrhem, nikoli pravidlem, podle kterého by se pracujícím důchodcům výdělek počítal.
Zdroje
