Článek
21:50: Čtyři muži vstávají ze sedadel
Večer 26. března 1991 odstartoval ze subangského letiště u Kuala Lumpuru pravidelný let Singapore Airlines číslo 117. Do cílového Singapuru měl Airbus A310 doletět přibližně za 50 minut. Na palubě bylo 114 běžných cestujících a 11 členů posádky. Další čtyři muži nastoupili s jiným plánem.
Přibližně ve 21:50, krátce po vzletu, se zvedli ze sedadel a ovládli kabinu. Byli to občané Pákistánu a tvrdili, že patří k Pákistánské lidové straně. Masky neměli. V rukou drželi nože, zapalovače a velké válcovité předměty, které vypadaly jako výbušniny. Až později se zjistilo, že šlo o silné prskavky.
Jejich vůdce oznámil únos a přikázal cestujícím, aby zůstali sedět. Kapitánu Stanleymu Limovi nařídil změnit kurz do australského Sydney. Lim mu klidně vysvětlil, že letadlo na tak dlouhou cestu nemá palivo a při pokusu doletět by se zřítilo. Únosci nakonec souhlasili s přistáním v Singapuru, kde se měl Airbus dotankovat. Zároveň slíbili, že tam cestující propustí.
22:24: Airbus přistává, slib přestává platit
Let SQ117 dosedl na první dráhu letiště Changi ve 22:24. Vůdce skupiny přikázal kapitánovi zůstat na ranveji a varoval, že se k letadlu nikdo nesmí přiblížit. Slib o propuštění rukojmích okamžitě zmizel. Místo něj přišel seznam politických požadavků.
Únosci chtěli mluvit s pákistánským velvyslancem a bývalou premiérkou Bénazír Bhuttovou. Požadovali propuštění jedenácti lidí vězněných v Pákistánu, mezi nimi Bhuttové manžela Ásifa Alího Zardárího, pozdějšího prezidenta země. Airbus měl být následně naplněn palivem a odeslán do Sydney.
Kolem letadla se shromáždila policie a singapurská vláda aktivovala krizový štáb složený ze zástupců několika ministerstev, bezpečnostních složek a aerolinek. Kapitán Lim se stal prostředníkem: přes sluchátka přijímal zprávy policejních vyjednavačů a předával je únoscům v kabině.
Ti přesunuli cestující z první a obchodní třídy dozadu. Jeden hlídal přední část, další střed kabiny a třetí zadní část. Jejich vůdce procházel uličkou. Ze vzduchu se krize přesunula na osvětlenou letištní plochu, ale pro rukojmí se nezměnilo téměř nic. Zůstávali zavření v kovovém trupu s muži, o jejichž skutečných zbraních neměli jistotu ani oni, ani policie.
23:20–3:30: Dva stevardi padají na beton
Ve 23:20 únosci zbili stevarda Bernarda Tana a vyhodili jej z otevřených dveří. Spadl z výšky přibližně 4,5 metru na letištní plochu, ale přežil. Policii pak mohl popsat počet pachatelů, jejich rozmístění i zbraně. Pro připravovaný zásah to byly mimořádně cenné informace.
Kolem půlnoci únosci polili alkoholem kokpit a přístrojovou desku a vyhrožovali zapálením letadla. Napadli také kapitána a jednoho amerického cestujícího. Přibližně ve 2:30 skutečně zapálili na podlaze kokpitu noviny. Vyjednavači souhlasili s doplněním paliva, únosci oheň uhasili a Airbus byl ve 2:40 přesunut na vzdálenější část letiště.
První dávka paliva dorazila kolem 3:30. V té době byl z letadla po bití shozen také vedoucí kabiny Philip Cheong. I on pád přežil a policistům předal další poznatky o situaci uvnitř. Oba členové posádky se tak stali jedinými zraněnými rukojmími celé krize.
Zatímco policie dál protahovala vyjednávání, mimo dohled letadla se připravovala jiná možnost. Vojáci singapurských speciálních sil nacvičovali vstup a pohyb v podobném Airbusu. Potřebovali vědět, kudy proniknout dovnitř, kde čekat pachatele a jak odlišit únosce od cestujících dříve, než někdo stačí zapálit kabinu.
6:45: Začíná poslední pětiminutový odpočet
Vyjednávání trvalo celou noc. Požadované propuštění vězňů v jiné zemi však Singapur nemohl zajistit a let do Sydney úřady nepovolily. V 6:45 únosci oznámili, že už dál jednat nebudou. Dali úřadům posledních pět minut a pohrozili, že potom každých deset minut zabijí jednoho cestujícího.
V kabině začalo hlasité odpočítávání. Krizový štáb musel rozhodnout, zda jde o další výhrůžku, nebo bezprostřední začátek vražd. Čekání mohlo znamenat smrt rukojmích, útok zase střelbu a požár v letadle plném lidí a čerstvě doplněného paliva.
Rozhodnutí padlo rychle. V 6:47 dostali příslušníci zvláštní jednotky rozkaz Airbus obsadit. Do vypršení ultimáta zbývaly tři minuty. Komando, jehož příslušnost k tajné Special Operations Force Singapur veřejně potvrdil až o několik let později, se nepozorovaně přiblížilo k letadlu.
6:50: Třicet sekund uvnitř Airbusu
V 6:50 odpálili vojáci nálože na dveřích a do kabiny vhodili omračující granáty. Křikem se označili za záchranný tým a přikázali cestujícím, aby se sklonili k podlaze. Poté postupovali uličkou proti únoscům.
Od otevření dveří do zajištění letadla uplynulo přibližně 30 sekund. Všichni čtyři únosci byli zastřeleni. Žádný cestující ani člen posádky během útoku nezahynul a nikdo z rukojmích nebyl palbou zraněn. Lidé opustili Airbus po nouzových skluzavkách a autobusy je odvezly do terminálu. V 7:50 už úřady na tiskové konferenci oznámily, že je krize u konce.
Na palubě se během únosu nacházelo 129 lidí: 114 běžných cestujících, 11 členů posádky a čtyři pachatelé. Přežilo všech 125 rukojmích. Dva stevardi utrpěli zranění při pádech na letištní plochu, ale i oni se zotavili.
Událost byla prvním a dosud jediným únosem letadla Singapore Airlines. Kapitán Stanley Lim a vedoucí policejního vyjednávacího týmu Foo Kia Juah obdrželi státní vyznamenání, komando získalo Medaili za statečnost. Malajsie zpřísnila bezpečnostní opatření na letištích a Singapur požádal o důkladnější kontroly cestujících a zavazadel také v několika jihoasijských zemích.
Úspěch nevytvořila jen závěrečná půlminuta střelby. Rozhodovalo devět hodin vyjednávání, chladnokrevnost pilota, informace od zraněných stevardů, nácvik v podobném letadle i okamžik, kdy krizový štáb pochopil, že další čekání už rukojmí nechrání. Samotný útok trval kratší dobu než běžné bezpečnostní instrukce před vzletem.
Zdroje:
