Článek
Jsme v posledním patře, bydlí jenom pár kroků přes chodbu, jedno přeběhnutí. Ani jsem nepřemýšela, co si vezmu na sebe, nebyl čas. Čekal mě už, nerozsvítil. Měl teplé ruce, mokré vlasy, možná byl se psem v tom lijáku? Opřená o zeď jsem nechtíc sáhla na vypínač a s velkým rámusem spadl věšák na klíče. Na chvíli mě přepadly výčitky, ale pak se spojil celý vesmír. Kalhotky se někam ztratily, snad mi je někdy vrátí. Rychle jsme se políbili, i když jsem si to zakazovala, nic osobního to nemůže být! Potom jenom ahoj, popadla žabky a naboso přeběhla chodbu zpátky domů, kde se mi v troubě spálil chleba.
