Článek
Představte si, že jedete po třípruhové dálnici v nejpravějším pruhu. Jako vzorňák. A jedete cca 115 km/h. Na spotřebu. Je neděle, kam spěchat. Kocháte se tím, jak je svět zalitý sluncem. Celkem malý provoz. A pak se to stane. Dříve či později se to vždycky stane. Dojedete auto, které jede pomaleji než vy a jede v pruhu prostředním. Panu řidiči budeme říkat Lojza.
Protože jste vzorňák, navíc je neděle (a navíc auta pro skrytý dohled jsou opravdu k nerozeznání), rozhodnete se nesevřít svěrač a oči a nešlápnout na plyn. Zpomalíte na rychlost Lojzova auta (raději ještě trochu, protože boj s egem chvilku trval a už jste téměř na jeho úrovni) a vyhodíte blinkr do prostředního pruhu. V klidu. Přejedete za Lojzu a v tu chvíli se za Vámi objeví auto a začne vás vyblikávat, proč jedete 100 km/h v prostředním pruhu. Klid! Vyhodíte blinkr do levého a čekáte až se v levém pruhu vytvoří místo. Dozadu moc vidět není, protože auta z prostředního pruhu za Vámi se snaží nacpat doleva dřív než vy. Jedno místo se udělá a tak tam vjedete.
V tu chvíli je za vámi hromada vlčáků levoproudařů co jezdí 150 km/h (a vy jste do toho pruhu vjeli zhruba ve 103 km/h) a přestože zrychlujete, tak za vámi už to houstne.
Trochu vám stoupne tlak a ztěžkne noha na plynu. Jste rádi že auto má nějaký výkon a zařazujete se před našeho Lojzu bohužel právě ve chvíli, kdy ho podjelo jiné auto a snaží se vrátit do svého obvyklého (prostředního) pruhu. Trochu myška (trochu se vyděsí i pán v BMW v levém pruhu zhruba na vaší úrovni, protože už má nohu na plynu) ale nakonec to vyjde.
A protože jste pořád ten slušňák a navíc to chcete dát Lojzovi trochu sežrat, zařadíte se do nejpravějšího pruhu. Problém je, že už máte tlak 220/150 a těch 150 už i jedete, takže Vám celý tenhle manévr zabral asi kilometr. To znamená, že se vrátíte do toho nejpomalejšího pruhu právě ve chvíli, kdy se z nájezdu před vámi do tohoto pruhu začíná řadit kamion, který jede 60 km/h.
Takže další blinkr doleva, nohu z plynu a přejezd do prostředního ve chvíli, kdy jeden z vlčáků ve frontě, kterou jste způsobil v levém, uhýbá do prostředního ještě většímu vlčákovi za ním.
A já vám garantuju, že právě v tu chvíli se náš Lojza otáčí na manželku co sedí vedle a říká jí: „Ty vole Mařeno, už do té Prahy nejedu, ty lidi tu jezdí jako blázni.“
