Článek
Alena rozložila na stole u přiděleného stanoviště dvě nové zástěry. Na obou bylo vyšité Josefovo jméno. Objednala je přes známou a až do soboty je schovávala ve skříni. Manžel zatím vykládal z vozíku maso, cibuli a krabici s kořením.
Když zástěry uviděl, položil krabici zpátky. Zeptal se, proč je na nich jeho jméno. Alena odpověděla, že přece nebudou soutěžit v těch starých, které mají doma.
„Já jsem ti říkal, že soutěžit nechci.“
Přihlášku už odeslala
Řekl jí to před třemi týdny. Seděli u večeře a Alena mu ukázala potvrzení od pořadatelů. Vařič i kotlík jim půjčí spolek, suroviny si přinesou vlastní. Dětem už napsala, ať přijdou odpoledne ochutnat.
Josef namítl, že doma vaří rád, ale před porotou stát nepotřebuje. Alena mu připomněla, že od odchodu do penze chodí hlavně na zahradu a do obchodu. Tohle by pro něj mohla být příjemná změna.
„Já se těšil, že obejdu stánky a dám si od každého trochu,“ odpověděl.
Alena to vzala jako první obavu. Když potom přinesl ze sklepa větší prkénko a v pátek nakrájel maso, měla za to, že už souhlasí. Jen se nechtěl tvářit příliš nadšeně.
Teď stál před stolem a zástěry se ani nedotkl. Alena mu jednu podávala, zatímco vedlejší družstvo už zapalovalo vařič. Bylo jí nepříjemné, že jejich rozhovor mohou slyšet ostatní.
„Vždyť už jsme tady. Uděláš to jako doma.“
„Doma mi nad hrncem nikdo nevyhlašuje pořadí.“
Navrhl, že věci zase odvezou. Alena se podívala na připravený kotlík a na seznam družstev u pořadatelů. Odmítnout teď jí připadalo horší než nepřijet vůbec. Řekla, že tedy uvaří sama.
U kotlíku zůstala Alena
Josef jí ještě přinesl vodu. Potom odešel k pokladně pro ochutnávkové lístky. Alena čekala, jestli se vrátí. Místo toho se zastavil u bývalého kolegy a začali si prohlížet ostatní stanoviště.
„Chceš pomoct s cibulí?“ ozvala se sousedka Eva.
Přišla původně jen na návštěvu. Alena jí podala nůž a vysvětlila, že Josef dnes vařit nebude. Eva se dál nevyptávala. Odložila kabelku pod stůl a jednu z vyšívaných zástěr si uvázala naruby.
Alena guláš vařit uměla, jen ho poslední roky nechávala na manželovi. S Evou se střídaly u kotlíku a hledaly odloženou poklici. Když se jí někdo zeptal, kdy bude hotovo, odpověděla ostřeji, než chtěla.
Pořadatel při obchůzce zkontroloval jejich stanoviště. Alena mu řekla, že vaří s Evou a manžel mezi soutěžícími nebude. Muž si opravil seznam. Později jim přinesl dvě židle, protože si všiml, že obě pořád stojí.
Po poledni Eva koupila limonádu a Alena se konečně posadila. Josef právě ochutnával u sousedního stánku. Smál se něčemu, co říkal jeho bývalý kolega.
Takhle spokojeného ho doma nějakou dobu neviděla. Myslela si, že mu společnost chybí. Jenže ona mu vybrala místo za kotlíkem a on si našel jiné, mezi návštěvníky. Alenu to pořád zlobilo, zvlášť když ji znovu zavolali k vařiči.
Odpoledne přišly děti. Pochválily guláš a ptaly se po otci. Alena ukázala přes náměstí. Dcera se zarazila, ale vzala si další porci a zeptala se Evy, jestli potřebují něco donést.
Cena pro dvě kuchařky
Mezi nejlepší tři se nedostaly. Při vyhlašování však pořadatel přidal zvláštní cenu za neplánovaný záskok. Připomněl, že Eva přišla jako návštěvnice a nakonec strávila den u kotlíku. S Alenou převzaly dřevěnou vařečku a balíček koření.
Alena se při potlesku usmívala a hledala Josefa. Stál u dětí a také zatleskal. Cestou domů jí řekl, že se jim guláš povedl. Podala mu tašku s prázdnými nádobami, ale pochvala jí nestačila. Chtěla, aby měl z ceny stejnou radost jako ona.
„Nakonec to byl hezký den,“ poznamenala večer. „Mohl sis ho užít s námi.“
Josef si sedl proti ní. „Já jsem si ho užil. Jen jsem nechtěl vařit.“
Alena začala rozvazovat stuhu na balíčku koření. Na jazyku měla, že mu přece chtěla udělat radost. Místo toho se zeptala, proč tedy krájel maso.
„Protože jsem věděl, že bys tam nechtěla stát nepřipravená. Doufal jsem, že mě nakonec necháš jít.“
Chvíli bylo slyšet jen šustění obalu. Alena položila vařečku na stůl. Večer si chtěla ještě zavolat s Evou a probrat vyhlašování. Josef jí začal vyprávět, koho na náměstí potkal, ale ona ho přerušila, že si nejdřív umyje vlasy. Po celém dni u kotlíku z nich pořád cítila cibuli.
