Článek
Když mi přijde rozpis jízd, nejdřív kontroluju jméno instruktora a teprve potom čas. Pracuju na recepci malého hotelu a řidičák potřebuju kvůli nabízenému místu v provozovně za městem. Autobusem se tam na ranní směnu nedostanu. Autoškolu si platím sama, Marek mi jen slíbil, že mě vezme do svého rozvrhu. Přišlo mi to jako výhoda, kterou by byla hloupost nevyužít.
Vedle bratra jsem zase malá
Marek je o devět let starší. Učil mě jezdit na kole, vysvětloval mi procenta a kontroloval první pracovní smlouvu. Většinou jsem o jeho pomoc sama stála. Do výcvikového auta jsem proto poprvé nasedala s úlevou.
Po několika jízdách už jsem si před parkovištěm utírala dlaně do kalhot. Když jsem při rozjezdu zhasla motor, Marek řekl, že jsme to přece dělali minule. Měl pravdu. Jenže po té větě jsem nedokázala říct, že nevím, co mám příště udělat jinak. Nastartovala jsem a zkusila pustit spojku rychleji. Auto znovu škublo a ztichlo.
Jeho povzdechnutí jsem znala dávno předtím, než jsem poprvé sáhla na volant. Omlouvala jsem se i ve chvíli, kdy ještě nebylo za co.
Otázka, kterou jsem spolkla
Jednou jsme zastavili u kraje a Marek mi znovu vysvětloval průjezd křižovatkou. Nedokázala jsem si vybavit, odkud přijelo auto, na které ukazoval. Chtěla jsem ho požádat, abychom si situaci nakreslili. Podíval se na hodinky a já místo otázky přikývla.
Doma jsem seděla nad obrázky křižovatek. Když zavolal, jestli už je mi to jasné, řekla jsem ano. Nechtěla jsem další vysvětlování po telefonu. Nejasnosti jsem si nechávala na dobu, až nebude poblíž. Jenže další jízdu jsme zase měli spolu.
Po ní jsem zůstala před kanceláří autoškoly. Přes sklo jsem viděla pracovnici, která mi vyřizovala přihlášku. Vešla jsem a zeptala se, jestli můžu jezdit s někým jiným. Nabídla mi instruktorku Evu od následujícího týdne. Souhlasila jsem dřív, než jsem si to stihla rozmyslet.
Změnu jsme řešili nad polévkou
Markovi jsem to chtěla oznámit sama. Než jsem mu večer zavolala, dostal upravený rozpis. Do telefonu řekl jen, že to probereme v neděli u mámy. Celou sobotu jsem přemýšlela, jestli nemám kanceláři napsat, že jsme se špatně pochopily.
V neděli jsem si sedla naproti němu. Máma přinesla polévku a bratr se zeptal, co mi na jeho práci vadí. Prý má spoustu žáků, kteří si další jízdy objednávají právě u něj.
„Já se tě bojím zeptat,“ řekla jsem.
Namítl, že mi nikdy nic neudělal, a já hned začala svou větu zjemňovat. Že se ho samozřejmě nebojím takhle. Že vím, kolik mi věnoval času. Máma navrhla ještě jednu společnou jízdu, abychom se zbytečně nehádali. Pod stolem jsem tiskla kolena k sobě. Nakonec jsem řekla, že termín s Evou nechám. Oběd jsme dojedli, ale Marek už se mě na práci nezeptal.
S jiným člověkem chyby nezmizí
Při první jízdě s Evou mi na parkovišti zhasl motor. Stiskla jsem volant a čekala povzdech. Eva mě nechala znovu nastartovat. Tentokrát jsem se zeptala, jestli můžeme několik rozjezdů zopakovat na stejném místě. Přikývla. Při třetím pokusu jsem už dokázala poslouchat její pokyn, aniž bych v hlavě chystala omluvu.
Během dalších jízd jsem se vracela i k věcem, které už vysvětlovala. Někdy jsem otázku začala slovem promiň. Přesto jsem ji dořekla. Domů jsem chodila unavená, ale věděla jsem, co potřebuju procvičit. Nemusela jsem si připravovat odpovědi pro případ, že se bratr večer ozve.
První praktickou zkoušku jsem nezvládla. Při odbočování jsem přehlédla chodce vstupujícího na přechod a instruktorka musela zabrzdit. Po skončení jsem chvíli nedokázala ani vytáhnout věci z auta. Potom jsem si v kanceláři domluvila další jízdy s Evou.
Ještě nemám hotovo
Na zastávce jsem přemýšlela, jak dlouho můžu doma tvrdit, že na termín ještě čekám. Pak jsem Markovi zavolala. Řekla jsem výsledek i důvod. Chvíli mlčel a potom nabídl, že se mnou před dalším pokusem projde, co mi nejde. Poděkovala jsem, ale zůstala u Evy. Jízdy navíc zaplatím z úspor na budoucí auto.
Minulou neděli jsem u mámy čekala otázky na značky nebo rozjezdy. Marek se ale zeptal, jestli se pořád chodím koupat do stejného bazénu. Chtěl vzít dceru plavat a nevěděl, kdy tam bývá nejméně lidí. Poprvé po týdnech jsem mu něco vysvětlovala bez obavy, že mě opraví. Řidičák pořád nemám a nabídnuté místo na mě nemusí počkat. Před další jízdou jsem nervózní. Na nedělní oběd se už ale trochu těším.
