Článek
První pracovní pondělí po Novém roce přinesla Lenka do svého kadeřnictví sklenici od kávy. Sundala z ní etiketu, postavila ji vedle pokladny a řekla Ireně, že se odteď budou o spropitné dělit. V salonu pracovaly jen ony dvě. Lenka stříhala a barvila, Irena obstarávala telefon, objednávky a prádlo.
Úklid mezi zákaznicemi neměly přesně rozdělený. Irena podle možností odnášela použité ručníky a zametala, Lenka zase při čekání na barvu skládala prádlo. Nápad na společné spropitné přišel po prosincovém náporu, kdy Irena několikrát zůstala déle a jedné paní donesla zapomenutou kabelku až na autobusové nádraží.
„Bez tebe bych mezi stříháním pořád někam běhala,“ řekla jí Lenka při otevírání. Irena se nejprve zeptala, jestli to myslí vážně. Dostávala přece svou mzdu. Lenka odpověděla, že za práci s vlasy si účtuje cenu ona, zatímco spokojenost zákaznic není jen její zásluha. V pátek si tedy drobné rozdělily napůl.
Irena si ze své první poloviny koupila cestou domů tulipány. V pondělí je přinesla ukázat na fotografii a Lenka měla radost, že ji tak jednoduchá věc potěšila. Další týdny už peníze počítaly bez zvláštního obřadu. Někdy zbylo na každou sotva na kávu, jindy několik stovek.
Na jaře začaly mezi mincemi přibývat bankovky
V březnu Lenka dokončila kurz společenských účesů. S Irenou se domluvily na sobotním dopoledním provozu; Irena za něj měla volné středeční dopoledne. Lenka kupovala další sponky a po večerech si na cvičné hlavě měřila čas. Irena přeskládala objednávky a zákaznicím při telefonování připomínala, aby přišly včas.
Po první zkoušce svatebního účesu zákaznice vtiskla Lence do ruky dvě stě korun. Řekla, že zachránila představu, kterou jí jinde rozmlouvali. Lenka bankovku cestou k recepci několikrát přehnula mezi prsty. Potom ji hodila do společné sklenice, kde už ležely drobné z dopoledne.
V pátek při dělení sledovala, jak Irena zarovnává mince na dvě hromádky. Nedokázala přestat myslet na svoje unavená ramena a na večer, kdy kvůli zkoušení účesu odmítla pozvání sestry. Irena ten den odešla v obvyklou dobu. Lenka se za tu myšlenku zastyděla, ale příští týden se vrátila.
Začala rozlišovat odměny za běžné stříhání a za účesy, u kterých zákaznice výslovně chválily její ruce. Jednou si nechala stokorunu v kapse zástěry až do zavírání. Neutratila ji. Položila ji do sklenice, teprve když Irena odešla dozadu pro poslední ručníky.
Ve čtvrtek se domluvily, že si každá nechá svoje
Rozhovor Lenka otevřela koncem dubna při zavírání. Navrhla nejprve výjimku pro společenské účesy. Vysvětlovala cenu kurzu, materiál a čas, který přípravě věnuje doma. Irena ji nechala domluvit a pak se zeptala, co udělají s bankovkou od ženy, která přijde na barvu a zároveň chce upravit vlasy na večírek.
Lenka odpověděla, že to přece poznají. Sama však slyšela, jak málo přesné to je. Nechtěla se po každém placení dohadovat, za co zákaznice přidala peníze navíc. Nakonec řekla, že bude jednodušší společné dělení zrušit úplně. Kdo spropitné dostane, ten si je ponechá.
„Dobře,“ řekla Irena. „Já jsem o tu půlku nežádala.“ Lenka ji ujistila, že její práce si váží pořád stejně. Irena přikývla a dopočítala poslední společný obnos. Sklenici vypláchla, postavila ji na polici v kuchyňce a zeptala se, v kolik mají v sobotu začít. Lenku její věcnost uklidnila.
Následující den Irena zvedala telefon, měnila termíny a skládala prádlo jako obvykle. Když se však Lenka vrátila od pokladny ke křeslu, našla u něj stále použité ručníky a vlasy po stříhání. Dřív bývaly při jejím návratu uklizené. Irena seděla nad dodacím listem a kontrolovala objednané zboží.
V sobotu zůstalo křeslo po zákaznici nepřipravené
V sobotu měly přijít tři ženy na účesy před svatbou a po nich pravidelná zákaznice na střih. Lenka při objednávání nechala mezi návštěvami jen krátké mezery. Podobné dopoledne už zvládly. Irena tehdy mezi vlastními úkoly odnášela nádobí a připravovala místo, zatímco Lenka doprovázela jednu ženu a vítala další.
Tentokrát Irena ráno vyřídila změnu termínu, uvařila čekající zákaznici kávu a šla pověsit prádlo. Lenka po prvním účesu sama odnesla šálek, otřela stolek a uklidila sponky a ostatní pomůcky. Druhá žena už seděla u zrcadla. Lenka začala o dvanáct minut později, než plánovala.
U třetí zákaznice se jí účes nedařil podle fotografie a část musela rozebrat. Když zvedla oči k hodinám, zbývalo do dalšího střihu deset minut. Požádala Irenu, aby jí připravila vedlejší stolek. Irena přinesla čistý ručník, ale vzápětí musela k telefonu. Volala žena, která se nemohla dostavit na pondělní barvení.
Pravidelná zákaznice přišla včas. Lenka ji viděla v zrcadle, jak si sundává kabát, a požádala ji o půlhodinu strpení. Žena však potřebovala odjet za otcem. Lenka jí nabídla pozdější termín během týdne. Zákaznice si kabát zase oblékla a odešla s tím, že zavolá, až bude znát směny.
Po zavření si poprvé rozepsaly i drobnou výpomoc
Lenka našla Irenu v kuchyňce nad seznamem pondělních objednávek. Chtěla jí říct, že ji mohla dopoledne víc podpořit. Místo toho se zeptala, jestli se na ni zlobí. Irena položila propisku. „Mrzelo mě to. Ale práci jsem udělala. Jen jsem nepřerušovala všechno ostatní, když jsi potřebovala uklidit místo.“
Lenka namítla, že dřív to dělala sama od sebe. Irena odpověděla, že ano. Když začala věšet prádlo, klidně nechala zbytek v koši a šla pomoct ke křeslu. „Po tom rozhovoru už se mi nechtělo pořád hlídat, co bys ještě potřebovala. Čekala jsem, že si řekneš.“
Lenka se opřela o linku. Pořád si přála ponechat spropitné od svých zákaznic. Nemohla však po Ireně chtít, aby změnu přijala bez zklamání. Při pohledu do diáře navíc viděla, že krátké přestávky počítala podle jejich nejrychlejších dnů. Na obtížnější účes nezbývala žádná rezerva.
Na další sobotu zapsaly delší mezery. Domluvily se, kdy Irena připraví místo a co mezitím může počkat. Lenka slíbila, že při zpoždění požádá o pomoc včas. Společnou sklenici nevrátily. V kuchyňce do ní Irena uložila kolíčky na prádlo a Lenka začala odnášet použité věci hned, jak doprovodila zákaznici.
V pondělí se Irena při placení znovu usmívala na zákaznice. Když Lenka požádala o čistý ručník, hned jí ho podala. Po zavření ale nečekala, až Lenka dokončí úklid, aby šly společně na tramvaj. Rozloučila se a odešla. Lenka jí neměla co vytknout. Právě tu chvíli navíc však postrádala víc, než čekala.
