Článek
Když se spustil prodej, seděla Tereza u notebooku a Bára čekala na telefonu. Vybraly sedadla blízko uličky, protože Bára nerada prolézala přes celou řadu. Platbu provedla Tereza a kamarádka jí ještě během hovoru poslala polovinu. Bára si o vstupenku nepsala. Stejně měly jet spolu, dát si něco k jídlu a u vstupu ukázat jeden telefon.
Večer, který měl vydržet všechno
Tři týdny před koncertem se Bára zasnoubila. Tereze to řekla jako první a požádala ji, aby zatím mlčela. Chtěli novinu oznámit rodičům osobně. Tereza ale při sobotní kávě ukázala společné známé fotografii prstenu. Připadalo jí hezké, že se Bára konečně dočkala. Večer už gratulace dorazila také k Bářině matce.
Hádka proběhla po telefonu. Tereza opakovala, že to přece nebylo nic zlého a nikomu neposílala hromadnou zprávu. Bára chtěla slyšet, proč její prosba nestačila. Když Tereza namítla, že takovou radost snad nemusela tajit jako nemoc, Bára hovor ukončila. Další dny si nepsaly. Tereza několikrát otevřela jejich konverzaci, ale nevěděla, jak začít bez vysvětlování vlastního úmyslu.
Pak přišla stručná žádost o vstupenku. Tereza ji přečetla v tramvaji a hned zavolala. Bára hovor nepřijala. Odpověděla, že teď nechce mluvit a potřebuje jen lístek. Tereza napsala, že jí ho předá u kávy. Nejdřív by si měly vyříkat, co se stalo. Po odeslání pocítila úlevu. Dokud měla oba lístky, zbýval důvod, aby se Bára ozvala.
Pozvání s podmínkou
Bára odpověděla až druhý den. Přiložila potvrzení převodu své poloviny a zopakovala žádost. Tereza si prohlížela částku, jako by jí kamarádka předložila účet za celé přátelství. Zprávu ukázala partnerovi. Zeptal se jen, proč jí vstupenku neposlala rovnou. Začala vysvětlovat, že nejde o peníze, ale o způsob, jakým se k ní Bára chová. Potom se zarazila. Bára teď musela dokládat zaplacení něčeho, co jí měla dávno poslat.
Večer otevřela účet se vstupenkami. Samostatný lístek mohla odeslat během chvíle. Místo toho ještě napsala návrh zprávy: Pošlu ti ho, ale mrzí mě, že se mnou nechceš ani na chvíli sednout. Dívala se na poslední větu a představovala si Báru, jak si vybírá mezi nechtěnou schůzkou a místem, které už zaplatila. Smazala ji. Poslala jen vstupenku a omluvu za prozrazené zasnoubení. Bez dodatku o dobrém úmyslu.
Bára potvrdila přijetí. O několik dnů později napsala, že lístek prodala a Tereza s ní nemá počítat. Tereza začala odpovídat, jestli by prodej ještě nemohla zrušit. Pak si představila, jak by se Bára cítila vedle ní, kdyby nakonec ustoupila. Rozepsanou prosbu odstranila. Kamarádce neodepsala ani otázku, komu místo patří. Od večera, který si představovaly spolu, už každá čekala něco jiného.
Koncert bez společné cesty
Do sálu dorazila sama. Na jídlo se předtím nezastavila, zdržela se doma převlékáním a pak už spěchala. V řadě si odložila kabát na klín a nechala místo vedle sebe volné. Když zhasla světla, nikdo tam neseděl. Během první skladby se ještě ohlédla k uličce. Nevěděla, jestli nový majitel nestihl přijet. Bára jí to vysvětlovat nemusela.
Při známém začátku písničky se automaticky otočila doprava. Právě na tuhle spolu čekávaly na starých koncertech. Vedle ní bylo sklopené sedadlo a dál cizí žena, která si upravovala brýle. Tereza se obrátila zpátky k pódiu. Zpěvák nechal první refrén publiku. Přidala se, ale u posledního verše jí přeskočil hlas. Napila se vody a další sloku už poslouchala.
U pomalejší skladby zůstala jen kytara a zpěv. Tereza poprvé slyšela i tiché nadechnutí před refrénem, které doma ze sluchátek nikdy nevnímala. Potom se vrátily bicí a ona ucítila jejich údery přes podrážky bot. Na přídavek vstala s ostatními. Koncert se jí líbil, i když z něj nebyl večer, který si celé měsíce představovala.
S Bárou se zatím znovu nesešly. Tereza by jí pořád chtěla vysvětlit, jak moc jí chybí, ale další schůzku si nevynutila. Cestou domů se jí střídaly útržky jejich hádky s melodií posledního přídavku. Obojí si pamatovala dobře. Alespoň kvůli té písničce byla ráda, že přišla.
