Článek
Ve firmě nás bylo jedenáct včetně vedoucího Krále. Po devíti letech odcházel jinam a přišlo mi normální poděkovat mu. Představovala jsem si několik stovek, společné přání a poslední pátek něco sladkého do zasedačky. Podobně jsme se loučili i s ostatními.
S Králem jsem vycházela slušně. Jednou mi vyšel vstříc se směnami, jindy mi vrátil podklady s poznámkou, kterou si mohl odpustit. Nebyl to můj přítel ani nepřítel. Byl to vedoucí, se kterým jsem se naučila pracovat.
Organizování se ujal Roman z obchodu. S Králem jezdili na služební cesty a občas spolu zašli na squash. Když napsal, že už má nápad na dárek, nikdo mu práci nebral. Čekala jsem ovšem, že nám ten nápad nejdřív představí.
Částka přišla rovnou s číslem účtu
V pondělí nám Roman poslal odkaz na hodinky za patnáct tisíc. Pod něj připsal, že při deseti lidech je to patnáct set na každého a peníze potřebuje do středy. Hodinky už prý řeší, abychom je stihli předat včas.
Znovu jsem si otevřela cenu. Nešlo o překlep. Patnáct set jsem dát mohla, ale nechtěla jsem je utratit právě takhle. Na měsíc jsem měla rozdělené jiné výdaje a společenský dárek pro šéfa mezi nimi nebyl.
Napsala jsem Romanovi soukromě, že se do této částky nezapojím. Navrhla jsem menší dárek, případně příspěvky podle možností. Odpověděl, že hodinky odpovídají Královým zásluhám a menší částky nám rozbijí rozpočet.
Ten rozpočet ovšem sestavil sám.
Když jsem zopakovala, že patnáct set neposílám, zeptal se, kolik bych tedy dala. Napsala jsem, že bych se ráda nejdřív domluvila na dárku. Další odpověď už nepřišla.
V tabulce mi zůstalo bílé políčko
Druhý den Roman nasdílel přehled plateb. U každého jména byla požadovaná částka a zeleně označil ty, kteří už zaplatili. U mě nechal políčko bílé. Ve zprávě požádal opozdilce, aby to nezdržovali.
Odepsala jsem všem, že nejsem opozdilec, protože jsem účast nepotvrdila. Nechtěla jsem, aby kolegové čekali na peníze, které nepošlu. Roman zareagoval palcem a za několik minut přišel k mému stolu.
Říkal tiše, že z toho dělám zbytečnou věc před celou firmou. Připomněl, jak mi Král kdysi umožnil odejít dřív kvůli dceři. Překvapilo mě, že si tak dobře pamatuje zrovna tohle.
Odpověděla jsem, že jsem mu tehdy poděkovala a práci dokončila večer. Nevěděla jsem, že se ta laskavost bude po letech započítávat do hodinek. Roman řekl, že takhle to přece nemyslel. Jen mu připadalo líto, že se nedokážeme složit všichni.
Odpoledne mě kolegyně Eva zastavila u tiskárny. Počkala, až jsme zůstaly samy, a ztišila hlas. Nabídla mi, že za mě část pošle a vrátím jí ji po výplatě. Poděkovala jsem jí, ale zavrtěla hlavou.
Bylo mi nepříjemné, že mi nabízí pomoc a já musím znovu odmítat. Nestála jsem o půjčku na dárek, který jsem si nevybrala. Moje bílé políčko už zřejmě mělo vlastní vysvětlení. Kvůli němu jsem ale nechtěla předkládat výpis z účtu ani seznam jiných výdajů.
Hodinky už měly být objednané
Ve středu jsem šla na oběd s Evou a účetní Lenkou. Lenka si povzdechla, že jí patnáct set přišlo dost, ale když už byly hodinky objednané, nechtěla nechat Romana doplácet rozdíl.
Eva přikývla. Pochopila to stejně. Obě už peníze poslaly. Když jsem se zeptala, kde četly, že je objednávka závazná, Lenka vytáhla telefon. Roman jí psal, že hodinky jsou zamluvené a teď už se z toho špatně couvá.
Mně psal jen o rozpočtu. Najednou jsme zjistily, že každá odpovídáme na trochu jinou verzi stejné sbírky. Eva se tvářila otráveně. Řekla, že kdyby šlo teprve o návrh, doporučila by něco levnějšího.
Po návratu jsem Romanovi položila jednoduchou otázku: kolik peněz už skutečně zaplatil a jestli objednávku může zrušit. Nechtěla jsem, aby kvůli mému odmítnutí přišel o vlastní zálohu. Chtěla jsem ale vědět, jestli vůbec nějaká existuje.
Roman nejdřív vysvětloval, že takové hodinky nemusí mít obchod pořád. Pak přiznal, že je má do čtvrtka nezávazně rezervované. Nic nezaplatil. Když si je nevyzvedne, obchod je zase nabídne dál.
„Tak proč píšeš, že už se nedá couvnout?“ zeptala se Lenka od vedlejšího stolu.
Roman odpověděl, že nepsal, že se nedá. Psal, že se couvá špatně. Ten rozdíl uměl vysvětlit podstatně podrobněji než cenu dárku předem.
Menší dárek se nakonec našel
Nechtěla jsem svolávat poradu o Romanově povaze. Požádala jsem ho, aby ostatním upřesnil stav rezervace a umožnil změnit příspěvek. Lenka se přidala. Peníze poslala kvůli objednávce, která podle jejího chápání už nešla vzít zpět.
Roman namítal, že se Král na hodinky nejspíš těší. Až tehdy vyšlo najevo, že s ním při squashi probíral, jaká značka se mu líbí. Konkrétní model mu ale neslíbil. Navrhla jsem, ať mu tedy ani dál nic nenaznačuje.
Nakonec napsal do společné skupiny, že rezervaci nechá propadnout a dárek se vybere znovu. Připojil návrh psacího pera v pouzdře za osmnáct set. Král si při jednáních pořád dělal poznámky rukou, takže mi to připadalo rozumné.
Tentokrát uvedl, že hledá šest zájemců po třech stovkách a kdo nechce, nemusí. Šest lidí se přihlásilo. Z původních plateb jim ponechal po třech stovkách a přeplatky vrátil; kdo ještě neplatil, poslal už jen novou částku. Ostatním vrátil celé příspěvky.
Eva mi ukázala přijatou platbu, aniž bych se ptala. Pak zavřela bankovní aplikaci a řekla, že takhle jí to vyhovuje mnohem víc.
Já už se do společného dárku nepřidala. Nechtěla jsem po tom všem znovu řešit, zda svou částkou někomu něco dokazuju. Koupila jsem obyčejné přání a napsala Královi poděkování za spolupráci. Zmínila jsem i tehdejší změnu směn, protože jsem na ni nezapomněla.
Přání jsem předala sama
V pátek jsme se sešli v zasedačce. Roman předal pero jménem těch, kteří na něj přispěli. Král poděkoval, vyzkoušel ho na listu papíru a řekl, že ho určitě využije. Žádné zklamání z chybějících hodinek jsem na něm nepoznala.
Potom jsem mu podala své přání v obálce. Otevřel ho, přečetl si pár řádků a poděkoval mi také. Nikdo se neptal, kolik obálka stála. Sedli jsme si ke koláči a Král začal vyprávět, jak první den nemohl najít náš vchod.
S Romanem jsme pak normálně dokončili rozpracované objednávky. K hodinkám jsme se nevraceli. Tabulku s platbami smazal a já už nemusela každému zvlášť vysvětlovat, že nepotřebuju půjčit.
O několik týdnů později vybíral na květiny kolegyni k narozeninám. Poslal návrh a zeptal se, kdo chce přispět dvěma stovkami. Přihlásila jsem se a peníze mu poslala.
