Článek
Petra Černocká sedí v létě roku 1971 na koštěti v jednom z barrandovských ateliérů. Pod ní je studiová podlaha a nad hlavou technická konstrukce, která má vytvořit iluzi, že mladá čarodějnice skutečně létá. Žádné počítačové triky neexistují.
Na vyztužené násadě koštěte jsou ukrytá malá sedátka, na koncích jsou připevněna ocelová lanka a celé zařízení zvedá jeřáb. Černocká po mnoha letech přiznávala, že už sama přesně nechápe, jak některé záběry filmaři dokázali vytvořit.
Zatímco diváci v kinech uvidí nespoutanou rodinnou komedii plnou kouzelnických taškařic a nestárnoucích gagů, na place se odehrává fascinující boj s jednoduchou technikou a lidskou vynalézavostí. Filmaři nemají k dispozici žádné moderní počítačové efekty.
Každý trik musí vymyslet režisér Václav Vorlíček společně s kameramanem Vladimírem Novotným tak, aby před objektivem vypadal dokonale. Jan Hrušínský tráví celé odpoledne namačkaný uvnitř vykuchaného nemocničního stolku, Vladimír Menšík už tehdy bojuje s těžkým astmatem a jeden natáčecí den musí být kvůli jeho převozu do nemocnice dokonce zrušen.
Hledání čarodějnice v Semaforu a šestnáctiletý Hrušínský v rozpacích
Když režisér Václav Vorlíček a scenárista Miloš Macourek připravovali příběh o mladé čarodějnici, která uteče do světa lidí, stáli před zásadním problémem. Potřebovali hlavní představitelku, která v sobě spojí dívčí drzost, pěvecký talent a neokoukanou tvář.
Petru Černockou si Vorlíček všiml v pražském Semaforu, kde už paradoxně hrála čarodějnici v představení Čarodějky. Později sama s humorem vzpomínala, že režiséra zaujal také její profil a výraznější špičatý nos, který se pro filmovou čarodějnici dokonale hodil. Následoval konkurz a právě Černocká nakonec roli získala.
V době natáčení bylo Černocké jednadvacet let. Do role jejího lidského protějšku Honzy Bláhy režisér obsadil Jana Hrušínského, kterému bylo při prvních kamerových zkouškách teprve patnáct a během natáčení oslavil šestnácté narozeniny.
Věkový rozdíl několika let skutečně způsobil, že mladý Hrušínský svou zkušenější kolegyni obdivoval trochu víc, než vyžadoval samotný scénář.
Po více než padesáti letech to přiznával bez rozpaků. On i další mladí herci byli podle jeho slov do Petry Černocké platonicky zamilovaní. Černocká se při společném vzpomínání smála, že o sobě s Honzou „tak trochu věděli“.
Václav Vorlíček a kameraman Vladimír Novotný byli mistři jednoduchých optických a mechanických triků. Vorlíček později vzpomínal, že s Macourkem často vymysleli ve scénáři zdánlivě nemožný obraz a následně se Novotného zeptali, zda ho dokáže natočit. Kameraman prakticky vždy našel řešení. Tak vzniklo také létající koště.
Na jeho zesílené násadě byla skrytá sedátka pro herce. Na koncích byla připevněna ocelová lanka a celé zařízení následně zvedal jeřáb.
Černocká si po desetiletích vybavovala, že byla při některých záběrech sama připevněna na zařízení zavěšeném na jeřábu. Když se však později dívala na scénu, ve které Saxana prolétá oknem, sama žasla, jak přesně filmaři efekt provedli.
Zatímco Černocká létala na jeřábu, v zákulisí probíhalo jiné a skutečné zdravotní drama. Vladimír Menšík hrál vysloužilého upíra a školníka čarodějnické školy, který Saxaně vypráví o lidském světě. Už během natáčení měl vážné problémy s astmatem.
Petra Černocká později vzpomínala, že jeden den se kvůli němu dokonce vůbec netočilo, protože Menšíka odvezli do nemocnice.
Přes zdravotní problémy ale na place působil přesně tak, jak si ho pamatují desítky kolegů. Jakmile byl mezi lidmi, bavil je.
Jan Hrušínský, který s Menšíkem v dalších letech pracoval opakovaně, vzpomínal, že měl zvláštní potřebu rozesmívat okolí i tehdy, když jemu samotnému nebylo dobře. Černocká měla pocit, že právě humor mu pomáhal vlastní zdravotní problémy snášet.
Scénář filmu vyžadoval celou řadu surrealistických vizuálních gagů. Právě tady se naplno ukázala vynalézavost kameramana Vladimíra Novotného a režiséra Vorlíčka.
Nejslavnější je scéna na psychiatrii, v níž z nemocničního stolku vykukuje pouze hlava Jana Hrušínského. Žádná digitální manipulace pochopitelně neexistovala.
Hrušínský byl celé natáčecí odpoledne doslova namačkán dovnitř vykuchaného nočního stolku pod kovovou konstrukci. Kolem krku měl desku s otvorem přesně podle velikosti hlavy a před stolkem byla umístěna zrcadla, která odrážela okolní scénu a zakryla jeho tělo. Správné nasvícení dokončilo iluzi.
Ani další Hrušínského proměna nebyla příjemná. Masku Napoleona mu maskéři skutečně přilepili přímo na hlavu. Herec pak měl problémy s dýcháním a nepříjemné byly i použité barvy.
A slavná dlouhá Saxanina ruka? Ani ta nebyla gumová mechanická rekvizita. Černocká pouze napodobovala pohyb ruky jiného člověka, který ležel ukrytý mimo záběr. Kamera oba pohyby spojila tak dokonale, že divák viděl jedinou neuvěřitelně prodlouženou paži.
Pardubické exteriéry a škola, která stojí dodnes
Když se filmový štáb přesunul z barrandovských ateliérů do reálných exteriérů, velká část natáčení probíhala v Pardubicích.
Jako škola, do níž Honza přivede podivnou novou spolužačku „Kudláčkovou z Plzně“, neposloužila historická reálka na Komenského náměstí, ale dnešní Základní škola ve Staňkově ulici. Samotná škola dodnes připomíná, že se právě v její budově Dívka na koštěti natáčela.
Filmaři využili také Pernštýnské náměstí, Zelenobranskou ulici, třídu Míru, Sukovu třídu, Zborovského náměstí a další pardubické lokace.
Jednou z nejvýraznějších rekvizit filmu byl samozřejmě Lexikon kouzel, kolem kterého se velká část příběhu točí.
Růžičková ve filmu vytvořila nezapomenutelnou pacientku psychiatrie a František Filipovský se rovněž mihl před kamerou. Ztvárnil otce Mikyho Rouska.
Rok 1971 ale představoval pro československou kulturu období rychle postupující normalizace. Ani Barrandov nebyl výjimkou.
Jan Hrušínský po letech vzpomínal, že už během natáčení začínali ve studiu znovu výrazně působit cenzoři. Dívka na koštěti podle něj pravděpodobně prošla bez zásadních problémů hlavně proto, že působila jako politicky neškodná komedie.
Normalizace však do osudu jednoho z mladých herců zasáhla později velmi konkrétně. Michal Hejný, představitel Čendy Bujnocha, emigroval v roce 1978.
Jan Hrušínský po letech vzpomínal, že právě kvůli emigraci vznikla verze závěrečných titulků, v níž bylo Hejného jméno odstraněno.
Michal Hejný byl v době natáčení šestnáctiletý mladík a Dívka na koštěti se stala jeho nejznámější filmovou rolí. Později studoval herectví, ale jeho československá kariéra se nevyvíjela jednoduše. V roce 1978 odešel do emigrace a nakonec se usadil ve Spojených státech.
Dostal se také na školu spojenou se jménem legendárního hereckého pedagoga Lee Strasberga, studium však podle životopisných pramenů nedokončil. Hereckou kariéru postupně opustil a po pádu komunistického režimu se do Československa a později Česka opakovaně vracel také pracovně.
Jeho život měl skutečně tragický konec. Nakazil se virem HIV a později onemocněl AIDS. Michal Hejný zemřel 22. října 1996 v Oneontě ve státě New York ve věku jednačtyřiceti let
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/divka-na-kosteti
https://www.ceskatelevize.cz/porady/16303-divka-na-kosteti/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/16303-divka-na-kosteti/tvurci/
https://www.fdb.cz/magazin/3512-rozhovor-petra-cernocka
https://www.kinobox.cz/clanky/rozhovory/21207-jan-hrusinsky-rozhovor-divka-na-kosteti
https://archiv.zlinfest.cz/26671n-jak-vzpomina-jan-hrusinsky-na-nataceni-legendarnich-pohadek
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/782001/petra-cernocka-proc-brodsky-spachal-sebevrazdu.html
https://pardubickeskolstvi.cz/skoly/25-zakladni-skola-pardubice-stankova-128
https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/archivni-foto-z-nataceni-saxana-priletela-do-pardubic-presne-pred-50-lety-202108.html
https://eastbohemiafilmoffice.cz/cs/filmografie/divka-na-kosteti
