Článek
V důchodu si přivydělávám přeprodejem věcí z výprodejů. Sleduju nabídky, vstávám před rozedněním a potom odpovídám lidem, kteří chtějí ještě večer slevu. Není to velký obchod. Po odečtení benzinu mi někdy zbude pár stovek. Když se objevil šicí stroj za dva tisíce čtyři sta devadesát, měla jsem dva zájemce. Každý nabízel o sedm set víc, než byla nákupní cena. Cestu bych zaplatila z rozdílu.
Potřebovala jsem druhého zákazníka
Lídě jsem nabídla výlet do města. Od léta jsme se pořádně neviděly. Řekla jsem jí, že potřebuji ráno něco koupit a potom budeme mít čas na obchody a oběd. Souhlasila i s odjezdem před pátou. Přinesla do auta termosku a dva zabalené chleby. Já jí ukázala obrázek stroje a pochlubila se plánovaným výdělkem.
U prodejny už stálo šest lidí. Teprve na dveřích jsem si všimla malého řádku: jeden kus na zákazníka. Pak jsem se otočila k Lídě a požádala ji, jestli by druhý stroj nekoupila ona. Peníze jí dám, nic shánět ani prodávat nemusí. Stačí vzít krabici a projít pokladnou.
Přikývla. V autě jsem jí odpočítala hotovost a oběma zájemcům potvrdila, že stroje odpoledne přivezu. Jeden chtěl doručení k sestře, druhá paní mohla až po šesté. Zapsala jsem si adresy. Lída mezitím držela místo ve frontě a nalévala nám kávu. Když jsem se vrátila, zeptala se, jestli ten stroj zvládne i zkracování kalhot.
Stroj si chtěla nechat
Na telefonu jsem otevřela nabídku a přiblížila příslušenství. Lída si vzala brýle. Vyprávěla, kolik posledně dala za úpravu dvou závěsů a že její starý stroj už několik let vynechává. Poslouchala jsem jen napůl. Počítala jsem lidi, kteří přicházeli za nás, a snažila se odhadnout, kolik kusů asi připravili.
Pak mi vrátila telefon a řekla, že si stroj koupí pro sebe. Moje peníze mi pošle hned, jak se dostane domů. Nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že chce pomoci s výběrem jiného, až se zase objeví nabídka. Jenže ona ukázala na dveře. Když už tu stojí od pěti a potřebuje ho, vezme si tenhle.
Připomněla jsem jí naši domluvu i zákaznici, které jsem nákup právě potvrdila. Lída uznala, že původně souhlasila. Přesto neustoupila. Nabídla, že se mnou počká ještě příště a tehdy vezme zboží pro mě. Jenže další výprodej mohl být za měsíc a já měla dnes dvě adresy. Řekla jsem jí, že takhle mi pomoc opravdu nevypadá.
„Těšila jsem se, že spolu někam půjdeme. Zatím řešíme jen tvoje zákazníky,“ odpověděla.
Vytáhla jsem chleba, ale měla jsem tak sucho v puse, že jsem ho zase zabalila. Za chvíli se otevřely dveře. Vzaly jsme vozíky a každá naložila jednu krabici. Lída mi u pokladny chtěla vrátit hotovost a platit kartou. Odbyla jsem ji, ať použije moje peníze a pošle mi je potom. Nechtěla jsem pokračovat před prodavačkou.
Dvě krabice v kufru
Na parkovišti jsme zastavily s vozíky vedle otevřeného kufru. Lída začala zvedat svou krabici a já ji zastavila. Tu s promáčknutým rohem obalu jsem chtěla nechat jí, ne zákaznici. Podívala se na mě a beze slova si vozíky vyměnila. Vlastní poznámka mě zahanbila. Věděla jsem, že obsah může být úplně v pořádku. Jen jsem jí nechtěla dát vybrat.
Zavolala jsem zákaznici a omluvila se, že pro ni stroj nemám. Připomněla mi, že kvůli mému potvrzení zrušila odpolední nákup jinde. Nevymlouvala jsem se na vyprodané zásoby. Řekla jsem, že jsem jí ho slíbila předčasně. Neměla jsem jistý nákup ani dohodu, na kterou jsem spoléhala. Když jsme skončily, Lída už seděla v autě a ptala se, jestli ještě chci jet do centra.
Nechtěla jsem. U jejího domu jsme vyložily stroj a ona mi nabídla aspoň polévku. Odmítla jsem, že musím připravit druhou krabici k předání. Mohla počkat, ale já v té chvíli potřebovala odjet. Lída ještě stála na chodníku, když jsem zavírala kufr.
Peníze za její nákup přišly odpoledne, přesně do koruny. Druhý stroj jsem prodala s rozdílem sedmi set, z něhož jsem zaplatila cestu. Dnes už vím, že jsem Lídě společný den naplánovala kolem svého výdělku. Ona mi zase odsouhlasila pomoc a potom si to rozmyslela. Zatím si voláme jen krátce. Až ji příště pozvu na oběd, nechám výprodej na jiný den. Jen bych pořád ráda slyšela, že ví, proč mě tenhle mrzel.
