Článek
Platím nájem, posílám zálohy, zavírám okna. Přesto jsem se letos v říjnu vracela z odpolední směny do bytu, kde jsem si k večeři nechávala bundu. Pan Vávra mi při předávání ukázal chytrý termostat skoro stejně hrdě jako novou kuchyň. Prý pohodlí. Nemusí se vstávat od televize. Že od té televize nemusí vstávat ani on ve svém současném obýváku, to vynechal.
V jeho svetru nebydlím
Poprvé jsem nastavila požadovaných jednadvacet a šla do sprchy. Když jsem vylezla, nastavení bylo zpátky na osmnácti. Myslela jsem, že jsem špatně zadala program. Podruhé jsem si postup vyfotila. Třetí večer už jsem mu napsala, jestli by mi neposlal návod.
Zavolal obratem. Návod nepotřebuju, přenastavil to sám. Po desáté se přece netopí, když člověk spí. Vysvětlila jsem mu, že ve čtvrt na jedenáct teprve přicházím z práce. Chvíli bylo ticho a potom mi doporučil teplé ponožky. V tom bytě žil šest let, takže ví, jak se tam má topit.
„Jenomže teď tam žiju já,“ řekla jsem.
Zasmál se, jako bychom si právě pěkně popovídali. Nechce mě omezovat, chce mě uchránit před doplatky. Topení jsme podle dohody vyúčtovávali každý měsíc podle odečtů. Plyn není zadarmo, připomněl mi. To jsem nepotřebovala vysvětlovat. Jen jsem čekala, že za peníze, které posílám, dostanu aspoň možnost rozhodnout, kdy si sundám bundu.
Další večery jsme vedli souboj přes displej. Já přidala, on ubral. Někdy za hodinu, jindy během několika minut. Začala jsem u termostatu postávat a čekat, jestli nastavení zase přeskočí. Připadala jsem si směšně. Večeře mi chladla na stole a já hlídala nástěnnou krabičku.
Návštěva v kabátě
V sobotu přišla sestra. Upekla jsem slaný koláč a vytáhla dvě skleničky koupené po stěhování. Přitopila jsem už odpoledne. Když v šest zazvonila, bylo příjemně. Jedly jsme, povídaly si a já neměla důvod kontrolovat radiátor.
Až kolem deváté si sestra přehodila přes ramena kabát. Zašla jsem k termostatu. Požadovaná teplota sedmnáct, naměřená už klesla pod devatenáct. Znovu. Panu Vávrovi jsem volala rovnou od stolu. Sestra se nabídla, že půjde vedle, ale zastavila jsem ji. Neměla jsem chuť ani ten telefonát schovávat.
„V sobotu přece nejste v práci, mohlo se to vyhřát přes den,“ vysvětloval. Aplikaci otevřel po večeři, aby zkontroloval spotřebu, a rovnou zasáhl. Prý topení běželo zbytečně dlouho. Přisunula jsem si talíř se zbytkem koláče a poslouchala, jak mi líčí zavírání dveří do kuchyně. Dřív mu to tak stačilo.
Pak vytáhl nabídku. Když mu nechám řízení topení, sleví mi každý měsíc pět set z nájmu. Zálohy i vyúčtování spotřeby by zůstaly zvlášť. Na okamžik jsem zmlkla. Pět set pro mě znamenalo několik nákupů cestou z práce. Sestra si pod stolem třela ruce a čekala, co odpovím.
„Ne. Chci vlastní přístup a vás odhlásit,“ řekla jsem nakonec. „Nájem necháme, jak je.“
Účet přišel mně
V pondělí přijel. Převod ovládání zabral chvíli, jeho vysvětlování skoro půl hodiny. Ukazoval mi přehled spotřeby a nakonec se zeptal, jestli bych alespoň na noc nechtěla jeho původní program. Odmítla jsem. Před odchodem si ještě sáhl na radiátor. Tentokrát už nic nemačkal.
Koncem měsíce jsme porovnali odečty a vyúčtovali topení. Doplácela jsem šest set čtyřicet korun nad zálohu. Pan Vávra poslal výpočet a pod něj napsal: Vidíte. Částku jsem zkontrolovala a zaplatila. Měla jsem chuť mu popsat všechny ty večeře v bundě. Nakonec jsem jen potvrdila převod. Výpočet seděl. Jeho poznámka mě štvala stejně jako předtím ty ponožky.
Ten večer jsem si nastavila dvacet stupňů. O jeden méně než předtím, protože jsem nad rozpočtem strávila část odpoledne. Když se topení vypnulo, tentokrát jsem věděla proč. Seděla jsem u stolu v tričku, jedla polévku a počítala, kolik směn navíc bych si mohla vzít, kdyby další měsíc vyšel dráž. Teplo jsem si vybrala. Peníze na ně teď musím najít já.
