Článek
Lidská společnost a její stinné stránky na mne uléhají a v divoké rozkoši cupují mou duši na hadry na nádobí.
Miluji bolest, která mne zoceluje, abych před koncem svých dnů povstal z vlastního popela a ranou shůry, která nenechává pochyb, smetl nevděčný svět.
Bezohledné zrůdy intoxikované chemickými výkaly, neschopné sebereflexe ani v posledních chvílích své mrzké existence, jsou odsouzeny narozením k životu beze smyslu.
Historie věčně mladá pro stižené degenerací, poučení se jim zpovzdálí vysmívá a pohrdá jimi tak, jako jejich rodiče, když předstírají mateřskou lásku.
