Článek
Mraky plují nad krajinou
nemám v srdci svém já jinou
než-li tebe moje milá
podebraná syfilida.
Květinou tě neuhodím
bodnu tě jen se svolením
vše má rub i líc
nevydechneš víc.
Ale no tak, co ty slzy
cožpak málo citu mrzí
zdarma bylo dobře nám
až odejdeš vyvětrám.

