Oni

Oni…hrstka výkalů u Jeho nohou zvyklých na mnohé…jejich životy se opájeli možnostmi…možnostmi jež Je vlastně nezajímali…jen když je měli…Jejich těla se skládala z masa na špejli proto, aby Je mohl Bůh lépe ovládat…Jejich ruce byli krvavé, ale krev to nebyla Jejich, nýbrž Boží…Oni sami pak neznamenali nic a to ani v měřítku svého vlastního života…z úst Jim bez přestávky tekli sliny a Jejich rozkroky byli neplodné…Jejich smrt pak byla vždy provázena ovacemi zvířat…


On…sám sobě soudcem…hrstkou výkalů u Jeho nohou zvyklých na mnohé…šel po cestě z níž nebylo návratu, však počas svého putování se neustále ohlížel…lítost Mu byla bičem a Jeho bedra již navždy zůstala zjizvena ranami osudu…zrodila Ho matka Příroda a On Jí byl dobrým synem…Jeho otcem se stal ten, jež štěstí nikdy nepoznal…


On Je nenáviděl…nenáviděl Jejich tupé obličeje…Jejich špinavá ohanbí…Jejich řeč…Jejich zvyklosti i Boha…byli mu rohožkou pro bahnem potřísněné boty…útěchou pro rozběsněné nervy…v těch chvílích Jim pak chystal bolestivou smrt…


…Já jsem On a vy Oni… (počátek Jeho knihy)

…My si myslíme, že jsme více než On…(výkal z Jejich knihy)


Oni byli všemi, kteří Ho obklopovali…Oni byli ve všem, co Ho obklopovalo…byl jediným
mezníkem mezi smrtí a životem…mohl Je zabíjet avšak ze strachu z Něj ustavili si Orgány…


…Když sám zločin vykonává spravedlnost, je zločinem být spravedlivým…(výňatek z jeho
knihy)


On sám Orgány nenáviděl…byli Jejich první obranou linií…báli se Ho natolik, že Mu zamezili žít v poklidu…byl Jimi velmi bit…Jeho údy nesly stopy popálenin a Jeho ego bylo
zabito v boji…sny o klidu se rozplývali do oparu nenávisti, neb jak praví On…


…když ego padne v boji, jeho místo nechť zastoupí nenávist a ta ať jest vůdcem mé smrti…


Jejich den počínal probuzením…velmi rádi jedli potraviny, smáli se, milovali své bližní a 
vše Jejich…rádi pracovali, neb se domnívali, že je to Jejich povinnost…neradi však odpovídali za důsledky svých činů a slov, pum které působily bolest a svrab, který roznášeli, byl nezastavitelný…stěžovali si na Jejich nemoci…na Jejich chudobu…na
Jejich smrt…na Jejich bolesti…měli rádi Jejich obědy…Jejich malé životy se pak zastavovali a protínali v ještě menších podnicích, žumpách kde se špína hromadila…byli omámeni svou silou a svou mocí plenit, ale v bouři hledali přístřeší…byli uspokojeni svou tolerancí, ale návyky jiných Jim dávali sílu Je tupit a zabíjet…milovali se v tmavých denních dobách a Jejich buňky umírali a nahrazovali je jiné…stejně tak i Oni umírali, aby Je jiní nahradili…


…díky Satanu, jsou smrtelní…


Ctili Boha…toho jež byl zabit na kříži, avšak ne pro Jejich vykoupení, ale pro omyl v 
Božích záměrech…vševědoucí by přece nebyl s to zemřít pro něco tak mrzkého jako byli
Oni…Bůh se snad omylem uvrhl ve zlo…neb Boží hloupost a přezíravost je nekonečná…Oni hloupost nazývalidobrotou a neschopnost hrdinstvím…Jejich hrdinové měli falešné tváře, které když uhnili, odkryli šklebící se bestie…Jejich Bůh byl jen figurkou na krvavém oltáři neschopnosti…Jejich mysl a sny se upínali k Jejich vlastní důležitosti, o které měli falešně vysoké mínění…avšak sami o sobě byli jen kupkou zbytků po včerejším obědě…výkalem v zahnilé strouze, kterou ještě nedávno protékala krev panen a nevinných paniců…panen uhynulých při tvorbě nových generací a paniců padlých v boji za kus rumiště, které zovali svatou zemí…navenek byli zcela oddáni Bohu a Jejich morálnímu kodexu, který Jim vše zakazoval…potají pak bohapustě prznili své geny s příslušníky degenerativních bratrstev…souložili tak, aby nemohli zplodit nových potomků a mrhali svými životy, drahocenným časem, Bohem seslaným na kus lejna…Jejich tělesné schránky se Mu pletli do kroku…musel Je odkopávat se stále větší námahou a zuřivostí…Oni byli vším, čeho se bál…On byl vším, co Oni zovali zlem…


…Satan nechť je mým bratrem ve zbrani, buďme si rovni až navěky…


Byl stíhán Pseudosoudy pro zločiny proti lidskosti, avšak kdo spáchá zločin, smete-li ze své obuvi kus lejna?…Jejich krev mu byla vítanou koupelí pro Jeho znavené nervy…s nenávistí však seznal, že Orgány stále více sahají po Jeho identitě…


Jeho identita byla oparem v mrazem objatém ráně…Jeho původ byl čirý a samozřejmý jako
pramínek krve vytékající z úst mrtvého příslušníka Orgánu…Jeho tvář byla děsuplná a tváře mu zdobilo množství jizev, které si odnesl z bitev proti Jejich Orgánům…Jeho oči byli hlubokou proláklinou mezi světem Boha a světem Satana…byli blankytné jako veškerenstvo moudrosti a On jich využíval k jejich účelu…díval se okolo sebe, aby viděl…ne aby byl viděn…kdo ho kdy spatřil, byl si jist, že On jednoho dne zemře…bolestí vyhloubené rokle na Jeho tvářích naznačovali časté mučení a mnohé zkušenosti z válek proti Imbecilitě…Orgánu Jim nejdražšího…


Oni…dělili se na dvě kasty…na Ty kteří To měli a na Ty kteří To neměli…Těm kteří To
neměli se obecně říkalo ženy…po staletí byli tupeny a ponižovány…jejich těla byla
hanobena, čest špiněna a životy jejich byli považovány za méněcenné…byli doslova prodávány majetným mužům pro osobní prospěch Jim nejbližších…


Ti kteří To měli byli obecně zváni muži…Je řídilo TO…mysleli Tím, mluvili o Tom a 
laskali To…bylo To více než Bůh a říkali o Tom, že je to dílo Satanovo…

To vedlo jejich mrzké životy…kvůli Tomu se bojovali války…a To bylo Bohem…


…Bůh není mrtvý, Bůh není…(výňatek z Jeho knihy)

…Bůh je věčný a Jeho vůle je nejvyšší dobro…(výkal z Jejich knihy)


Bůh byl původcem Jejich bolesti, ale Oni Ho přesto milovali…potají Mu záviděl…a veřejně
Ho odsuzoval a nenáviděl…na svém lůžku potil nenávist…umýval se špínou a jedl vše
mrtvé…tvář si utíral staženou kůží Jejich dětí…svou žízeň hasil Jejich slzami…před spaním se bavil díly mrtvých, která ukazovala smrt v Její kráse…nechával si zdát Smrt…místo písku si hrál s lidským masem od kosti…snídal zkažené koblihy plněné výkaly, rezervoáry síly, bankami odpadu…své nepřátele trýznil, jen když Jim po částech konzumoval svaly, původce Jejich síly…


Byl bičem…trýznivým bičem, který lhal a podváděl, jen aby Jim ublížil…Jejich bolest,
Jejich utrpení, Jejich Smrt…to Mu bylo zábavou…Jejich zábavou byla tvorba nesmyslných
nesmyslů postrádajících smysl…Jeho smysl byl působit Problémy, Bolest a Smrt…


Problémy…obtěžují, odvádějí mysl otupených a přetržených od zbytků Jejich těl…jsou
katalyzátorem Násilí, které může v klinickém stadiu způsobit Smrt…


Bolest…odvádí postižené od reality…je následkem Násilí, které je působeno Problémy,
které jsou působeny Hloupostí…


Smrt…vykoupení slabých i poražených silných…konečný a jediný cíl živoucích…již po
vyvržení z pochvy počíná umírání malého a nemohoucího…


Násilí…uvolňuje pocit Nenávisti a zbavuje napětí z Jejich Boha…je způsobeno všemi Jejich
návyky a imbecilitou…


…Hloupost…je všeobjímající…je věčná…je zničující…je Jejich…



Jeho osamělost Je vedla k falešnému domnění, že to Oni jsou Ti správní nositelé
Pravdy…každý z Nich měl svou Pravdu…On měl svou Lež…Jeho Lež se v obdobích temna
stávala Pravdou, což Ho rmoutilo…miloval Lež ze všech sil, ale ani to nestačilo, aby
přežila Jejich Pravdu…Jejich Pravda byla lépe zalhaná než Jeho Lež…silou počtu svých
zmrzačených Pravd bili Jeho Lež…


…Pravda je subjektivní stará narkoleptická kurva…(výňatek z Jeho knihy)

…Pravda je Bůh a My jsme nástroje Pravdy…(výkal z Jejich knihy)


Dnům volna, kdy nebyly úplnými otroky Jejich Pravdy, říkali Klid…v oblibě u Nich byli
činnosti, které postrádali efektivitu a význam jejich byl diskutabilní…říkali jim mimopracovní aktivity…Jejich aktivity spočívali v tvorbě výkalů, dýchání vzduchu, který
kazili svým dechem a v obcházení Jejich sídlišť…často se Jim smál, když Je viděl pochodovat kolem Jejich nádob na výkaly…jak vozili své malé, ubohé a zkřivené mutanty po otrávených parcích…jak v temnotě Jejich chlévů obdělávají svou budoucnost…jak v místech sjezdů srkají z koryt a pak odhazují masky…jak se svlékají z kůže, aby alespoň na několik vteřin byli blíže Bohu, Bohu který je stvořil, aby se potrestal…jak se vzájemně przní noži do otvorů, kterými Bůh myslel kálet…jak se bijí pro momentálně hysterické cíle…


Dnům volna, kdy nebojoval sám proti sobě, říkal Klid…v těch dobách se u Něj projevovala
naplno stará nemoc z boje…Lenora…trpěl jí rád a celé hodiny se jí poddával…

Stále více si uvědomoval zbytečnost svého boje…zbytečnost své existence…


…proč bych měl vidět, když svět je Jich plný…vypíchl si zraky…


Bůh rozkvetl Zemi a krása mu byla odepřena…


…proč bych měl slyšet hudbu, když je Jejich zrcadlem…nožem ohluchl…


Bůh rozezněl Satanova střeva v překrásnou melodii…


Dříve než Satan zemřel naposledy, daroval Mu své zraky a svůj sluch…On pak viděl krásu a 
slyšel zvuk Satanova střeva…Oni…úžasem oněměli…o zjevení krásy pak lhali ještě celé
generace…


Sebevědomí…Oni si uvědomovali své nedostatky, ale vládli uměním Propagandy…věřili, že pokud je Lež dostatečně dlouho a dostatečně mnoha tvrzena, je Pravdou…věřili, že pokud je Lež dostatečně zamlžena Hloupostí, je Pravdou…věřili, že pokud nebude Lež akceptována, je možné odpor vůči ní nazvat Intolerancí…


Sebevědomí…bylo jedinou stimulací Jejich životů…bylo možností jak nepřiznat
porážku…bylo jedinou cestou k tomu stát se smysluplným tvorem…ne jen sviní ležící ve
výkalech kojící nakažená selata…bylo jim platidlem v pseudoperverzních obchodech…platili jím svou Hloupost, kterou kupovali za velkoobchodní ceny v chrámech zasvěcených jedinému bohu…bohu Ubohosti…


Cítil se chycený v pasti spletené z Jejich nemohoucí imbecility…Jejich výpady, které
činily pod záštitou irelevantních ideologií a vítězů nespravedlivých válek, Mu křivily
realitu do nekonečného kruhu nenávisti a nespavosti…hledal možnosti jak Je usmrcovat bez trestu, který by mu uložili Orgány…bez trestu, který byl vždy založen na neobjektivním
tvrzení o trestuhodnosti vraždy a ostatních přečinů proti subjektivním zvyklostem…zákon
vždy byl, je a bude subjektivně chápaná tradice a tedy pouze názor většiny…intolerantní
postoj těch, kteří přejímají cizí názor…pojem, který se nehodí kritizovat a který je
zbraní pro Ty, jež závidí a jsou obětmi ambicí…pro Ty, jež musí konat v zájmu společnosti
a Ty jež jsou hrdi na svou příslušnost k Análnímu národu…


Anální národ byla nepočetná skupina zdegenerovaných mutantů, Těch jež se v době Studené války stihli převléknout…Těch jež nikdy nepoznali hojnost inteligence a vkusu, hojnost tolerance a přirozenosti…Anální národ se nikdy nebránil a jen jako strom v bouři se poddával silnějším zdrojům stolice…


…Oni jsou ubozí ve svých rolích…( výňatek z Jeho knihy )

…My jsme všechno…( výkal z Jejich knihy )


Zakládali hnilobou bující sdružení pro účely podvodného výdělku…denně se snažili vymyslet způsob jak se stát majetnějšími a zkaženějšími…Jejich ego jim nedovolovalo vidět, cítit vůni vzduchu v letních bouřích ani chápat proč jsou Jím tolik nenáviděni…byli zaslepeni touhou být horší a obludnější než sama lež o Bohu…ačkoli hlásali, že jsou součástí toho či onoho zdroje stolice, každý den když vyšlo Slunce…soustavně přemýšleli jak se obohatit na úkor ostatních, jak zvýhodnit své postavení ve společenské hierarchii, jak vládnout ostatním, jak nastolit Jejich představu chodu věcí na planetě…


Na planetě kde se narodil a žil On i Oni byla mocnější síla než všechny lži, nenávist a moc…On jí říkal Matka příroda, Oni této absolutní síle říkali Bůh…síla v kterou On věřil
Ho stvořila…i Oni jí byli stvořeni, ale odmítali v ní věřit…ve své nabubřelosti byli jako divocí vepři v říji…snažili se sami sobě dokázat to co On věděl, že není důležité…byli
jako malá nemocná selátka zabraná do poslední hry před nevyhnutelnou smrtí…


Oni…zaštiťovali se do všech možných spolků, aby jejich nesamostatnost a nedospělost
nevyšla najevo…On se dokázal zabavit sám, ale Oni k trávení nadbytečného času nutně
potřebovali jiné, stejně mentálně neduživé pacienty anální kliniky, kteří podobně jako
předmětné sele sdíleli zcestné záliby…měli také ve zvyku všechny nesdílející pranýřovat a 
jejich argumenty byli předmětné pouze v rámci obdobně pomatených…mimo Jejich kruh idiotů byli neškodní jako hyeny…dali by se přirovnat snad jen k hejnu much, které se snaží
rozebrat výkal nějaké vyšší bytosti a vytěžit z něj povýšení svého druhu…


Jejich potřeba kolektivu byla až patologicky obludná a někteří z Nich byli na ostatních
závislí…ztráceli tak cenu v rámci svého druhu a byli trpěni jen z důvodů Onikosti…Onikost byla předmětem mnoha Jeho problémů…byl jí mrskán jako neposlušný tažný kůň…Onikost vždy trestala, pokud se proti Ní někdo vzpouzel, ale Ty jež se v jejích službách pochybně vyznamenávali nikdy neodměnila…Onikost byla obludou, jež byla Jím vnímána jako temný mrak, neustále se rozpínající na čistém nebi každého, kdo byl samostatný, inteligentní a dospělý…byla jako koule na noze každého, kdo si nezasloužil být trestán…jako shnilá zelenina, kterou někdo z Nich zapomněl vyhodit…zaručovala beztrestnost a bezúhonnost Všem malomyslným a neschopným, Všem ubohým a Těm jež se bez vnitřních bojů stávali úplatnými kreaturami…


Onikost…zhoubný nádor v hlavě každého z Nich…hubila Jejich schopnost vítězit, Jejich
sílu a nezávislost…byli jako starý rezavý řetěz…když spolu hovořili, zněli jako nepotřebný kus hadru…obsah Jejich hovorů obvykle tvořily události, které pro běh věcí znamenali jen málo…nezajímali se o věci, které prokazatelně měnily Jejich ubohé životy…


On…jeden z posledních…z Těch kdož věděli, že Oni jsou Oni a On je On…z Těch kdož si
uvědomovali sami Sebe…slovo Já pro ně nebylo vulgaritou, ale denní realitou a oporou…z
Těch kdož věděli co dělají a kdož byli věrni pouze sami sobě…


Byl jedním z posledních přeživších…z Těch Jejichž smrt byla cílem jejich počínání…z Těch
Jejichž slzy chutnali jako přesolená omáčka vypečená z varlat…z Těch Jejichž semeno bylo
otráveno orgány a nikdy nemělo být ejakulováno…z Těch Jejichž krev byla užívána jako
dávidlo…z Těch Jejichž údy byli čtvrceny a výpečky z Jejich masa byli užívány pro vyvolání
potratů…z Těch Jejichž děti byli považovány za odpad hnilobného procesu…a to vše jen z 
důvodů Jejich nepochopení a hlouposti…


Byl jedním z Nich…byl jedním atomem shnilé molekuly nenávisti…každou vteřinu svých
minut…každou minutu svých hodin…každou hodinu svých dní…každý den svých měsíců…každý měsíc svých let…každý rok z let, které mu vesmír vyměřil, chtěl zabíjet Ony tupé ovce, které se k němu pošetile otáčely zády místo, aby uchopili zbraň a přijali svůj
trest…byl poslem špatných zpráv…vyslancem Smrti…uzurpátorem vzduchu…kokem tlejícím v hostiteli…zlodějem světla…lišákem lstivějším než lest sama…milencem hříchu…zkušeným správcem násilí…hvězdou na zmrzačeném nebi…kladivem na kněze…


…jsi-li neschopný, tupý a drzý, jsi-li chamtivý…věř v Boha neboť on jediný Ti

poskytne úkryt před mou zlobou…( výňatek z Jeho knihy )


…jsi-li zbloudilá ovce bez pána, Bůh Tě povznese k věčnému životu a bohatství mravů…( výkal

z Jejich knihy )


Jejich kniha…byla plná výmyslů a lží…útěchy pro degeneráty s neplodnými klíny a červivými hlavami…plná sutin ze zničených měst…plná krve panen…plná touhy po moci a majetku…trpěla absencí tolerance a lásky…trpěla absencí důkazů, jista si sama sebou jako moucha pojídající výkal…trpěla absencí obsahu, plná prázdných stran popsaných inkoustem ze slin vilných starců…


Svatyně Jejich pak byli cítit pachem penetrovaných dětských konečníků a bestie, které
zpovídali z hříchů byli usměvavé a spokojené…Jejich nacpané břichy vrněli jako motor
popravčího stroje…svého Boha uctívali semenem mrtvých a sušenými stydkými pysky…svého spasitele obdarovávali svými embryi…svými nevylíhlými bastardy…svými mrtvými
částmi…svými pohlavními orgány…


Jeho kniha…zrcadlo Jeho duše…subjektivně pravdivá a přesto dost dobře lživá…byl v ní
popsán rozdíl mezi Ním a Jimi…byla vázána v lidské kůži a psána do ruda rozžhaveným
hněvem…jako záložka sloužilo vyschlé tělo a na rozdíl od Jejich knihy měla Jeho kniha
hřbet…byla plná Jeho představ…představ o vyhubení a eskalaci násilí daleko přes únosnou
mez…představoval si, že je novodobým Satanem…Antikristem vypalujícím život a ničícím
kořeny všeho zla…


…Já nemusím mít pravdu…( výňatek z Jeho knihy )

…Bůh má vždy pravdu…( výkal z Jejich knihy )


On i Oni měli společné pouze to, že po narození počali umírat…Jejich těla byla ničena
nemocí proti které nebylo léku…nemocí, která nebyla způsobována ani šířena…nákazou, která neznala slitování…virem , který nebyl chápán jako vir…jelikož nebylo šance na vítězství nad touto nákazou, byla považována za osud a neodvratitelnou zákonitost života…vir, který byl chápán jako konstanta, neměnná síla a nejdražší komodita za kterou se platilo životem…


On jej schraňoval a šetřil pro Něj samotného…věděl, že k dosažení některých cílů je třeba
obětovat mnoho viru…věděl, že mnoho viru bude promrháno a chápal toto své počínání jako svou chybu…


Oni vir nechápali jako vir, ale jako Bohem vyměřený prostor ke konání samozvaného
dobra…jako součást svých životů…jako synonymum života a dění…


Vir byl uctíván a mnoho z pojmů jím bylo specifikováno…byl dalším ze zákonů, které nebylo radno měnit ani jinak modifikovat…byl pevnou zdí o kterou se Oni opírali, když sebe sama definovali jako nadřazené bytosti těm, kdož neměli zájem v mrzkých půtkách o slabomyslné výhody…byl bičem i cukrem poddaných Bohu…byl argumentem v každodenních třenicích o nicotné zásluhy nevyvinutých a mentálně zaostalých…


Přesto že jej tolik uctívali, mrhali jím a tak i životem…


Oni…byli natolik zkažení, že je více zajímali ostatní než Oni sami…byli natolik
neperspektivní, že propadali v závislost na průmyslově vyráběných lžích a urážkách…byli
natolik zbyteční, že ačkoli věřili v Boha, nevzhlíželi k nebi, ale k vratkým legendám
pocházejícím ze septiku…uctívali Boha, ale milovali ty nejtupější z Nich…


On…hledal souputníky v temných koutech sebe sama…prostíral si své emoce ke sváteční
hostině, aby pochopil proč je cítí…viděl jen temnotu a prach…Smrt a potrhaná těla, z nichž bylo jistě odjedeno, aby byly užitečná alespoň po smrti…místo ptáků létaly fialové údy znesvěcených a místo srdcí zde bili válečné bubny…bili v útok nenávistným proti všem…a vůdcem šiků byla Smrt…stále stejná a pokaždé překvapující ve své síle…byla sněhově bílá a obléknuta v úlevu nemocných…však když odhrnula plášť, viděl strach a bolest…


Smrt…byla nymfou Jeho snů…byla Jeho milenkou, která mu neodepřela styk ani v nejhlubší depresi…souložil Ji jako zvíře, aby mu snad ponechala schopnost být Jím…byla vulgární a věděla kam sáhnout, aby uspokojila Jeho touhy…nabízela mu vše co mohla nabídnout…


On…páchl Smrtí a Jeho dech byl dechem umírajícího…stal se narkomanem, který si aplikoval nenávist a nehleděl na následky závislosti…stal se zuřivým nástrojem v rukou sebe sama…stal se sám sobě Ďáblem a pohrdal Těmi, kteří věřili v cokoli jiného než v sebe…proklínal Ty, jež se zaprodali Bohu…nenáviděl Ty, kdož se shlíželi v modlách…pronásledoval Ty, jež Mu uzurpovali dech a konzumovali Jeho potravu…zabíjel Ty, kdož prznili panny náležející jen Jemu a zabíjel Boha každým výdechem…prořezával hrdla modlících a kálel na Jejich hroby…znesvěcoval svatyně zasvěcené falešným Bohům…pokrýval pokrytce pokrývkou z panenských blan…hlavy rozbíjel kladivem a blány penetroval nožem…každou ranou ranil raněného…každou spermií oplodňoval plod…každým slovem pokořoval Pravdu…



A Smrt?…ta bídná cenzurováno s neplodným klínem špinavým od exkrementů…ta tisíckrát prokletá nanic hodná cenzurováno…ta hysterická chudinka, jíž nemá nikdo rád…



…to ona jediná Ho nikdy neopustila…



On…sám sobě soudcem…hrstkou výkalů u Jeho nohou zvyklých na mnohé…šel po cestě z níž nebylo návratu, však počas svého putování se neustále ohlížel…lítost Mu byla bičem a Jeho bedra již navždy zůstala zjizvena ranami osudu…zrodila Ho matka Příroda a On Jí byl dobrým synem…Jeho otcem se stal ten, jež štěstí nikdy nepoznal…