Článek
Blížíme se k sobě a víme co chceme
dech je rychlejší než myšlenka
doteky nemají respekt před studem
ostatně není za co se stydět
jazyky se hledají a ruce nacházejí
ruce samovolně dělají co mají
jsme nazí a tiskneme se k sobě
jako by to mělo být naposledy
tvá ústa hltají, co působí ti tolik slasti
já zas nořím se v hloubku horkého lůna
otáčíš se ke mě zády a já držím tvá prsa
žádáš mě o průnik tak bezprostředně
mezi půlkami ti dávám na srozuměnou
spojujeme se v jednoho a svět už není
rozhodnutí kudy není na pořadu dne
jsme jako hurikán, jako ničivá vlna
smrtelnost nehraje roli ve chvílích štěstí
čas přestal existovat pro ty, jež cítí tření
já se třu v tobě a ty o mě, jsme jako řeka
prolínáme se jako proudy zurčící přes kamení
plním tě svou vášní a neschopen slova
sleduji jak tě opouští tvůj chtíč
ještě několikrát tě musím nabodnout
cítíme se volní a nic nehraje roli
okamžik svobody a uvolnění napětí
tvá stehna jsou jako horský vodopád
odcházím a svět je zas o něco lepší.
