Článek
Pod střechou z listí stromů
čekáme až nebe přestane truchlit
les nás zase jednou chrání
v suchu čekáme na lepší časy
jsme dva přátelé na život a na smrt
slyšíme hlasy nešťastných kvílících
těch které les nepřijal
protože se příčili vůli jediného všemocného
jediného krásného strůjce štěstí
životodárného milovaného mistra
umění žít a neubližovat
jsi mi jedním z bohů
pakliže nějaké chci mít.
