Článek
Čas je neúprosný
Sedím u stolu v kuchyni a sleduji Macíka, jak hlasitě protestuje, že nedostal kousek šunky. Tenhle sedmikilový kocour, který zásadně odmítá poslouchat, je přesto tím stejným „bobíkem“, co se nám kdysi vešel do dlaní. Tehdy jsme si ho přivezli z dočasné péče . Byl mrňavý, neustále hladový a nabitý energií. Dnes je právoplatným členem našeho chlupatého gangu.
Facebook, který mění životy
Protože mám své první dva kocoury z útulku, pravidelně sleduji stránky organizací na sociálních sítích. Nejvíc mě potěší zprávy o úspěšných adopcích nebo o zvířátkách, která se zotavila z těžkých nemocí.
Ten osudný den na mě vyskočil příspěvek o nalezených koťatech, která někdo bezcitně vyhodil. Měla štěstí, našli je dobří lidé a po čase byla připravena odejít do nových domovů.
Projížděla jsem fotky a najednou tam byl – náš budoucí Macík. Stačil jeden pohled na to malé mourovaté vrnítko a bylo mi jasné, že se stane naším novým parťákem.
První setkání: Satan v přepravce
V domluvený den jsem dorazila na adresu a poprvé ho uviděla naživo. Malinká chlupatá kulička se „satanem v očích“ na mě koukala přes mřížky přepravky. Podepsali jsme potřebné papíry a hurá domů.
Už v autě se projevila jeho bojovná povaha. Pokusy o útěk z bedýnky doprovázené „roztomilým“ mňoukáním byly symfonií pro mé srdce. Asi nemusím dodávat, že jsme z něj byli všichni paf.
První den u nás doma
Začátky aneb Král chaosu
Bláhově jsem si myslela, že bude prvních pár dní plachý, bojácný a zalezlý pod gaučem. Chyba. Během první minuty se stal vládcem chaosu.
Z našeho bytu se stala závodní dráha. Macík běhal, skákal (nebo se o to aspoň snažil), do všeho pinkal a co neuteklo nebo se neschovalo, to ochutnal. Takový malý, roztomilý domácí terorista. Právě díky němu se u nás poprvé objevil „syndrom omdlévajících květin“.
Přijetí do gangu
Všichni lidští členové rodiny byli ze satánka unešení. Všichni. Tedy až na naše dva dospělé kocoury, kteří se snažili protestovat syčením, bručením a vyčítavými pohledy.
Malému teroristovi to ale bylo úplně jedno. Okamžitě se pasoval na pána domu. Pro jistotu byl sice pod dozorem, ale upřímně, nebála jsem se, že by mu dospěláci ublížili. Spíš jsem měla strach, co ta malá zuřivá koule chlupů provede jim. Kdo by to byl tušil, že si během chvilky podmaní celý byt i starší kolegy. Nakonec je vzal na milost a nechal se od nich náležitě opečovávat.
Dnes jsou z nich nejlepší kámoši, kteří společně vymýšlejí strategie, jak mě dostat do Bohnic.
Chlupatý gang
A jaký je dnes?
Dva roky uplynuly jako voda. Z malé kuličky se stala obří, nenasytná koule. Králem chaosu je stále, občas jej najdu zavěšeného na zácloně, spícího v mé skříni na tričkách, která byla ještě před chvílí perfektně srovnaná. Jindy mi převrhne láhev s olejem, která potřísní celou zeď v kuchyni. A samozřejmě se v tom nezapomene vyválet.
Své večery tráví s jeho oblíbeným členem rodiny, který není nikdo jiný než můj partner.Díky Macíkovi ho chovatelské prodejny v dopisech oslovují Kočičí táta.
Macíkův šlofík na gauči
Stálo to za to?
Kdybych tenkrát věděla, kolik chaosu, smíchu a radosti mi Macík přinese, adoptovala bych ho znovu. Každý den mi připomíná, proč má smysl pomáhat zvířatům. Nejenže dáte šanci na nový začátek jednomu ztracenému životu, ale získáte toho nejvěrnějšího člena rodiny. Za odměnu vám ukáže, že život je plný malých zázraků – i těch chlupatých lumpáren.
