Článek
Španělská ekonomika je silně závislá na turismu, který přispívá přibližně 12 % k HDP a terciér poskytuje zaměstnání milionům lidí. V roce 2019, před Covidem, bylo Španělsko druhou nejnavštěvovanější zemí na světě s 83 miliony mezinárodních návštěvníků. Tento příliv turistů generuje značné příjmy prostřednictvím výdajů na ubytování, stravování, zábavu a dopravu. Pro mnoho regionů, zejména těch s menším průmyslovým nebo technologickým sektorem, je turismus záchranou.
Tento ekonomický přínos však není rovnoměrně rozdělen. Práce vytvořené turistickým průmyslem jsou často sezónní, špatně placené a nejisté. Místní podniky, které nejsou schopny konkurovat velkým nadnárodním korporacím, trpí. Sociální dopad masového turismu je nejzřetelnější ve městech jako Barcelona a Madrid, kde místní obyvatelé své potíže vyjadřují na demonstracích, kterých se zúčastňují tisíce lidí. Příliv turistů zvyšuje ceny nemovitostí a nájemné, což činí města pro jejich obyvatele neúnosně drahá. Tento jev, známý jako gentrifikace, vysídluje místní populace a narušuje sociální strukturu komunit.
Některá města se tento problém snaží řešit regulacemi, které mají dopad na společnosti jako je Airbnb. V roce 2019 zavedl Madrid jedno velmi efektivní opatření, a to zákaz pronájmu bytů přes Airbnb, které nemají samostatný vchod a zredukoval tak číslo nájemných bytů o 95 %.
Turismus ve Španělsku ilustruje globální výzvu: jak využít ekonomické přínosy turismu, aniž by to bylo na úkor blahobytu místních obyvatel a životního prostředí. Zatímco turismus financuje stát a posiluje ekonomiku, často způsobují značné náklady pro samotné lidi a místa, která činí Španělsko žádanou destinací.
