Článek
Kvůli psychické diagnóze jsem přerušila studium na vysoké škole, a poté úspěšně dostudovala jinou VŠ.
Je to již deset let od uznání třetího stupně invalidity, nejen protože každý rok musím na stabilizaci mého stavu na kliniku (psychiatrické oddělení).
Když byla vládou uzákoněna sleva 50% na dopravu po celé ČR, byla jsem ráda, samozřejmě mě to potěšilo a využívám qr kód na slevu všude, kde se dá.
Ale jelikož na mně, na první pohled, není vidět žádný handicap, lidé se často diví a vznikají nepříjemné situace, které mi nejsou nijak milé.
Ve vlaku si často průvodčí kontroluje všechny mé dokumenty, občanku a slevový qr kód, je to samozřejmost.
Několikrát se mi ale stalo, že jsem byla vystavena odporu, nepochopení a odmítnutí uznání slevy.
Vše je o lidech, a tak jsem se setkala s zaměstnanci dopravy, například v autobusu, kdy jsem musela 3× vysvětlovat situaci, a i tak jsme platila plné jízdné.
Další scéna se stala ve vlaku, kdy moc příjemný průvodčí, který se všemi lidmi vtipkoval, se ode me pohrdavým tónem vyžádal občanku a proto, kdykoliv cestuji z Prahy, nervózně čekám na kontrolu lístku, protože se bojím možné nepříjemné situace. Vím, zní to přehnaně, ale s mojí poruchou jsem úzkostlivá hned.
Naopak jsou i světlé momenty, kdy mi někdo pochválí praktickou kartičku s nalepenými údaji a těší i nezmluchlaný doklad.
Když to shrnu, někdy je náročné setkávat se s lidmi, kteří nechápou můj stav a neví, čím jsem za tu dekádu prožila, hlavně na klinice.
Když mi někdo řekne (nejčastěji vtipem), že jsem blázen, odpovím sebejistě: Mám na to papíry!
Závěrem Vás žádám o větší pochopení pro lidi s psychickými problémy, i když na první pohled nejsou viditelné. Prosím o vzájemný respekt a destigmatizaci duševních poruch.
Děkuji.
