Článek
Když se manžel dozvěděl, že Ben Cristovao chystá dva koncerty za doprovodu Unique Orchestra v pražském Kongresovém centru, s koupí dvou vstupenek neotálel. Společně jsme vyrazili na první z dvojice koncertů a musím říct, že jsem byla mile překvapena. Nechyběl okamžik, kdy jsem z kabelky lovila kapesník na otření slz, ani energie, která ze sedadel zvedla celý sál.
Orchestr v teplákovkách, dress code pro fanoušky
Ben už dopředu na sociálních sítích vyzýval fanoušky, aby se hodili do gala a přišli v Black Tie dress code, tedy formálním společenském stylu pro večerní události. Už při cestě z metra ve stanici Vyšehrad ke Kongresovému centru bylo jasné, že výzvu zpěváka nebral žádný fanoušek na lehkou váhu. Mužům v oblecích, stejně jako ženám ve večerních šatech a lodičkách s podpatky to neskutečně slušelo, čehož si ostatně všiml i Ben, který nás pochválil.
Kdo by si ovšem myslel, že se před ním po odtažení opony vyloupne usedlý orchestr v oblecích a Ben stejně tak, mýlil by se. Na rozdíl od fanoušků byli všichni členové orchestru oděni do béžových teplákových souprav a Ben do výrazného modrého outfitu. Atmosféra byla celých devadesát minut uvolněná a hudebníci z orchestru se dokonce pohupovali v rytmu songů.
Energie, dojetí i tančící publikum
Přiznám, že tvorbu oblíbeného zpěváka nemám stoprocentně zmáknutou, ale některé songy nás pravidelně provází na cestách autem z playlistu naší dcery – především Bomby a Sweet Chilli. Druhá ze zmíněných na koncertu zazněla jako druhý song a nechyběli ani Bomby, na které jsme si zatančili v samotném finále zdařilé akce.
Nečekala jsem, že mě tolik skladeb vtáhne tak silně. Často jsem svou pozornost zaměřila na každé odzpívané slovo. V kombinaci s pozoruhodným vystoupením taneční skupiny BRWNS mě velmi oslovila písnička Smítko, kterou jsem dosud neznala a Ben se v ní obrací k předsudkům a lidem, kteří se ocitají na okraji společnosti.
Za velkou zmínku pak stojí song Porcelán, který Ben podle svých slov naživo zazpíval vůbec poprvé. V doprovodu kytaristy Karola ho odzpíval vsedě a pro mě šlo o nejemotivnější okamžik celého večera. Intimní zpověď o vlastním dětství, zkušenostech s rasismem a cestě k sebepřijetí pro něj očividně nebyla snadná – a sám to také přiznal. Při poslechu textu jsem byla dojatá a moje oči nezůstaly suché. Silné emoce byly znát i na Benovi a podpůrné publikum jeho výkon ocenilo dlouhým potleskem ve stoje.
Asi tak v druhé polovině koncertu už fanoušci nevydrželi sedět a pořádná párty běžela na plné pecky za zvuků songů Asio, Těžký váhy, Nemusím nic. Lidi tančili, zpívali a měli opravdovou radost. No a doslova bombastickou tečkou za koncertem byly Bomby.
Do Kongresového centra jsem přicházela bez velkých očekávání, ale odcházela jsem s pocitem, že spojení Benovy hudby s orchestrem dokázalo známým skladbám přidat něco, co bych při běžném koncertu nejspíš nezažila.
