Článek
Dnešní děti už špatnou známku jen tak neutají, zvlášť když jejich rodiče používají aplikace, které je na prospěch dítěte upozorní dřív, než dítě stihne dorazit domů. A tak jsem nad koulí z matiky koulela očima ještě předtím, než dcera přišla ze školy.
Uznávám ale, že takový náskok má své nezpochybnitelné výhody. Člověk stihne první bouřlivé emoce rozdýchat a promyslet si, zda doma spustí výslech s doprovodným křikem, nebo zkusí něco rozumnějšího.
Co s tou pětkou uděláme?
Nebudu lhát. Když jsem v aplikaci zahlédla její první pětku, tahle premiéra mě zrovna nenadchla. Během několika vteřin mi hlavou proběhla celá řada otázek a poněkud radikálních řešení.
A to chce jít na gympl?
Jak se jí tohle mohlo stát? Vždyť průměr celé třídy byl výborný. To musí být nějaké nedorozumění.
Jestli se holčička nezačne učit, bude mít problém.
Co teď? Zakážeme mobil. A o přespávačkách s kámoškami si může nechat akorát tak zdát. Nejdřív škola, potom zábava. Tečka.
Zajímavé je, kolik toho rodič dokáže nacpat do jediné školní známky. Dítě dostane pětku z jedné písemky a my už v duchu řešíme celou jeho budoucnost, jako by přišla obsílka z Ministerstva školství. Dítě přitom jen špatně spočítalo pár příkladů a za pár let si nejspíš nevzpomene, z čeho tu první pětku dostalo. Zato si může pamatovat, jestli se s ní bálo přijít domů.
Nečekaná pětka mi na pár minut zatemnila mozek a rozvířila emoce, takže je vlastně dobře, že jsem o ní věděla s předstihem.
Než dcera dorazila domů, stihla jsem většinu geniálních výchovných opatření zase zrušit a doma se žádného křiku ani zákazů nedočkala. Rozhodli jsme se totiž udělat něco, co nám nakonec připadalo mnohem rozumnější.
Nejdřív to probereme
Úplně přejít první pětku mávnutím ruky jsme nechtěli. Přece jen jsme rodiče a ti mají někdy pocit, že každou špatnou známku musí řádně rozebrat ze všech stran a nejméně na čtyřicet pět minut.
Po opadnutí emocí jsme si ale tentokrát stanovili dvě pravidla: žádné drama a žádné hodinové kázání, při kterém dítě přestane vnímat už po třetí větě a rodič po patnácté zopakuje totéž jinými slovy.
Chtěli jsme hlavně zjistit, proč se to stalo. Jestli učivu nerozuměla, něco přehlédla, nebo jen poprvé narazila na hranici, kdy už nestačí dávat pozor v hodině a doufat, že jedničky se dostaví samy. Doteď totiž přicházely skoro bez práce.
To bylo pohodlné pro dítě a trochu nebezpečné pro rodiče. Sotva si začnete myslet, že doma vychováváte malého génia, přiletí jedna dobře mířená pětka a ta vás z toho obláčku vrátí zpátky na zem.
Nastal čas začít se učit
Z celé rodinné porady vzešel závěr, na kterém jsme se doma všichni shodli.
Možná nastala chvíle, kdy už jedničky samy chodit nebudou a bude potřeba jim občas vyrazit naproti.
Bez zákazů mobilu. Bez rušení přespávaček. Bez několikadenního dusna a bez pocitu, že jedna číslice v Bakalářích právě rozhodla o budoucnosti našeho dítěte.
„Tak jo. A teď to půjdeme oslavit“
Shodou okolností jsme měli ten den rezervaci na svatomartinskou husu a byla by škoda nevyužít příležitosti.
„Tak jo. A teď to půjdeme oslavit,“ pronesli jsme. „Ale bylo by fajn, kdyby podobných oslav bylo co nejmíň.“
Takže žádný dort s obří pětkou. Žádné frkačky. K večeři jsme si dali slavnostní husu a dcera si snad z nové situace odnesla, že jednou pětkou svět nekončí.
Já zase, že není potřeba jančit pokaždé, když se v aplikaci objeví číslo větší než tři.
Pětka se dá opravit. Důležitější je, aby se dítě se špatnou známkou nebálo přijít domů. Jen doufám, že z podobných oslav se nestane nová rodinná tradice.
