Ke střelbě na Filozofické fakultě

Stejně jako každý den jsem i ve čtvrtek po třetí hodině odpoledne šla vyzvednout syna ze školky. Na mé cestě jsem neustále slyšela houkačky a říkala jsem si, co se asi stalo. Po příchodu domů jsem zjistila, že v budově Filozofické fakulty na Palachově náměstí se střílelo.

Za několik minut nám média servírují informaci o tom, že útočník byl eliminován a za další asi hodinu vychází na povrch také identita útočníka včetně fotografie. Střelcem je 24letý student Filozofické fakulty v Praze.

Zpráva o hrůzném masakru samozřejmě nezůstává pouze v Česku. Kondolence přichází i ze zahraničí. 

Premiér Petr Fiala na sociální síti ve čtvrtek večer informoval, že v sobotu 23. prosince je vyhlášen den smutku a zároveň žádá, abychom oběti střelby uctili minutou ticha.

Průběžné informace na sociálních sítích, a hlavně prostřednictvím on-line přenosu jsem sledovala po zbytek dne. Celá událost, které jsem nechtěla uvěřit, mě šokovala, a ještě teď cítím mrazivý pocit a sevřený žaludek. Nechci zde rozebírat detaily, protože těch je plný internet. Chci popsat své pocity a lítost nad tragickými událostmi, kterých je v poslední době bohužel víc než dost.

Nesnáším nespravedlnost. Štve mě, že při podobných událostech to odnesou lidé, kteří nikomu nic neudělali. Byli ve špatnou chvíli na špatném místě, ale je jasné, že takovou tragédii by mohl jen stěží někdo předvídat. Oběti střelby měly určitě milující rodiny, jejichž členové se těšili na společně strávený vánoční čas se svými nejmilejšími. Stačila chvilka, špatná souhra okolností a rázem je vše jinak.

Nikdy nepochopím, co se musí odehrávat v mysli člověka, který je schopný spáchat tak ohavný a chladnokrevný čin. Vážně mě dost děsí, že tento člověk vlastnil legálně drženou zbraň a na klidu mi nepřidává ani fakt, že událost se stala v Praze, ve městě, kde bydlím a vychovávám své děti. Právě pro ně bych si nejvíc ze všeho přála spravedlivý a bezpečný svět, v němž vládne mír, není v něm zloba ani msta na nevinných lidech a tyto události se v něm vůbec nedějí.

Tragédie na pražské Filozofické fakultě mě velmi mrzí a zároveň mě štve, že se v dnešním světě děje tolik zla. Pozůstalým bych chtěla vyjádřit upřímnou soustrast a zraněným rychlé fyzické i psychické zotavení.

My ostatní buďme, prosím, ohleduplní a trochu empatičtí k pozůstalým. Mysleme na to, že právě oni si možná čtou diskuze na internetu k této šílené tragédii a podle toho se při psaném projevu chovejme. Diskuzi u svého článku rovnou vypínám, protože si myslím, že diskutovat není o čem.