Článek
Dnes už vím, že klávesnicím káva nechutná, a to ani ta nejvytříbenější. Té mojí jsem ji nechtěně naservírovala mezi klávesy Esc, F1 a F2.
Ačkoliv se má jíst u jídelního stolu, svůj obědový talíř jsem si opět přinesla k počítači. Jenže abych se mohla najíst, bylo potřeba šoupnout klávesnici o pár cenťáků dozadu.
Joo, kdybych si tak uvědomila, že jsem za klávesnici před několika hodinami postavila hrnek s kávou, mohlo dopadnout všechno jinak.
Takhle stačilo jedno drcnutí a než jsem stačila cokoliv zachránit, kláveska dostala svou první pořádnou dávku kofeinu. Bez cukru a bez mléka, zato přímo do obvodů. Říká se, že kofein povzbuzuje, ale na mou starou parťačku to evidentně bylo silný kafe.
Kávu jsem otřela kuchyňskou utěrkou a řekla si, že to nebude tak hrozný. Kafe přece nateklo jen do okolí tří horních kláves, zbytek skončil na stole. A tak jsem po prvním vysušení pracovala dál, jako by se nechumelilo.
Všechno se zdálo být v pořádku. Tedy až do chvíle, kdy jsem zmáčkla Shift.
Počítač se okamžitě vypnul.
Zkusila jsem ho znovu zapnout a pokračovat v práci. Tentokrát jsem zmáčkla Ctrl. A počítač se opět vypnul.
Moje klávesnice si zřejmě vytvořila vlastní klávesovou zkratku. Shift + káva = konec pracovní doby.
Čekám, jestli se probere
Oběd u počítače se mi tentokrát opravdu nevyplatil. Nejenže jsem neušetřila čas, ale kromě úklidu té spouště mě čekalo ještě hledání náhradní klávesnice.
Tu politou jsem odpojila a teď ji nechávám vyschnout. Na chvíli mě dokonce napadlo pověsit ji na prádelní šňůru jako pejska s kočičkou, když se sušili po mytí podlahy, nakonec jsem ale usoudila, že jeden experiment pro dnešek bohatě stačil.
A tak moje klávesnice odpočívá a já čekám, jestli se ještě někdy probere. Třeba jí ten kofein nakonec opravdu pomůže a přestane se jí zasekávat mezerník. Spíš bych ale řekla, že jsem jí místo životabudiče připravila poslední kávu před odchodem do křemíkového nebe.
Mimochodem, tento článek už píšu na (staro)nové klávesnici, která ležela dvacet let ve skříni. Zatímco ta mladší nezvládla ani jeden šálek kávy, její dvacetiletá předchůdkyně nastoupila do služby bez jediného protestu.
A já už vím, že káva patří do hrnku, oběd na jídelní stůl a klávesnice co nejdál od obojího. Tak snad mi to vydrží aspoň do zítřka.

Původní plán B, který naštěstí zůstal jen v mojí hlavě.





