Basiková dodnes lituje, že Petra Muka nesvedla. Evu znal 15 let, manželství trvalo jen čtyři roky

Prvního dubna 2006 se Petr Muk žení ve svém vinohradském bytě. Obřad je komorní, jen s nejbližšími. Hudbu obstará harmonikář a producent Michal Šetka zahraje titulní píseň z Mukova alba Oh, l'amour. O pár hodin později se to celé promění: autobusy s hosty míří do Velké Bíteše, poslední kilometry novomanželé dojedou růžovým cadillacem, na svatební hostinu čeká přes tři sta lidí, připraveno je přes dva tisíce koláčků, svíčková a Mukova oblíbená rajská omáčka. Eva Muková, rozená Hejčíková, o devět let mladší nábytková designérka, čeká dítě. Petrovi je jedenačtyřicet.

Eva patřila do okruhu společných bratislavských kamarádů z dob, kdy tam Muk nahrával s Oceánem a později se Shalomem, oba ale tou dobou byli zadaní. Znovu se potkali 1. prosince 2005, po koncertní verzi muzikálu Galileo. Strávili spolu večer, Muk u ní zůstal přes noc a tehdy si řekli, že to spolu zkusí.

Bára Basiková, kterou s Mukem pojilo mnohaleté přátelství, letos v rozhovoru promluvila otevřeněji než kdy dřív. „Oba jsme Vodnáři, naše kariéry běžely paralelně a přátelili jsme se mnoho let. Přerůstalo to v lásku, ale nikdy jsme tu hranici nepřekročili.“ Dodala, že ji dodnes mrzí, že Petra Muka nesvedla. Jejich vztah popsala jako hluboký, možná skrytou lásku, a řekla, že Muk v partnerských vztazích celý život hledal jistotu a pevné ukotvení. Podle jejích slov se mu to nakonec povedlo až s Evičkou. Basiková a Muk se potkávali i profesně. V muzikálu Rusalka hráli Rusalku a prince, romantickou linku sdíleli také v Johance z Arku.

Petr Muk se narodil v Českém Krumlově, vyrůstal ale hlavně v Českých Budějovicích, kam se rodina brzy přestěhovala. Vystudoval tam stavební průmyslovku a už během školy se dal dohromady se spolužáky Petrem Kučerou a Dušanem Vozárym. V roce 1981 založili punkový Dural. O tři roky později Muk před sílícím tlakem režimu odešel do Prahy, v létě 1985 se ale do Budějovic vrátil. Právě tehdy začal s bývalými spoluhráči stavět novou kapelu. Dostala jméno Oceán a o rok později si jí na přehlídce amatérských skupin všiml producent Karel Deniš. Ten dodnes vzpomíná, jak mu a jeho manželce při prvním poslechu doslova spadla čelist, jí kvůli zpěvákovi, jemu kvůli písničkám.

Oceán byl kultovní skupinou už za svého trvání. Černé oblečení, syntezátory, píseň Ráchel, Mukův vysoký čistý tenor. Publikum Oceánu se prolínalo s takzvanými depešáky, černě oděnými fanoušky Depeche Mode, kteří si Oceán osvojili jako spřízněnou. Kvůli svému vzhledu se přitom pravidelně stávali terčem útoků znepřátelených part. V prosinci 1989 a lednu 1990 absolvoval Oceán dvě britská turné jako předkapela Erasure. Za vrchol jeho tehdejší tvorby bývá považováno album Pyramida snů z roku 1991. Právě podle něj dostal název i nový dokument České televize, který má premiéru 25. září na festivalu Zlatá Praha.

Idyla to ale nebyla. Kolem roku 1990 začali Muk, klávesista Petr Kučera a textař Petr Hons pracovat na nových písních, jednodušších a popovějších, než na jaké byl Oceán zvyklý. Bratři Vozáryové je odmítli jako příliš líbivé a vzdálené dosavadnímu stylu kapely. Český hudební slovník tehdejší situaci popisuje jako postupnou erozi jednoty skupiny. Písně měly původně skončit jen na Mukově vedlejším albu, k projektu se přidaly vokalistky Jana Benetová, Jana Feriová a Jana Badurová, a spolupráce nakonec přerostla v samostatnou kapelu Shalom. V roce 1993 byl Oceán definitivně minulostí.

Zpočátku to byl obrovský úspěch: statisícové prodeje desek, vyprodaná turné, v roce 1992 cena Gramy pro skupinu roku a pro Muka jako zpěváka roku. Nejsilnější zůstalo debutové album Shalom z téhož roku, jehož vrcholem byl Mukův cover Bon soir, mademoiselle Paris od Olympiku. Druhé album Brány vzkazů ale komerčně neuspělo a v roce 1994 kapela skončila.

Na sólovou dráhu nepřešel Muk rovnou. Zpátky do rádií ho výrazně vrátil až cover písně Stín katedrál od Karla Svobody, a teprve v roce 1997 vyšlo jeho první sólové album. Následovaly role v muzikálech Rusalka, Johanka z Arku, později Galileo, a album Jizvy lásky z roku 2000 získalo platinovou desku. Muk se pravidelně dostával na přední příčky Českého slavíka i TýTý. Zpěvák spojený s alternativní elektronikou a černě oděným publikem Oceánu se během několika let proměnil v televizní a muzikálovou hvězdu.

V únoru 2004 musel Petr Muk před soudem vysvětlovat své návštěvy u muže obžalovaného v rozsáhlé drogové kauze s kokainem, marihuanou a hašišem. Muk sám obžalovaný nebyl, v procesu vystupoval jako svědek kvůli známosti s Michaelem Wicherkem. Že k němu chodil, nepopíral. „Chodil jsem tam maximálně opilý,“ řekl. Že by si od něj bral drogy, odmítl, a Wicherek jeho verzi podpořil: „Známe se dobře. Drogy jsem mu ale nedával.“

Wicherkova bývalá partnerka to líčila jinak. Podle ní Muka u Wicherka doma přibližně dvakrát viděla něco užívat a domnívala se, že šlo o kokain. Mukův obhájce její výpověď zpochybnil poukazem na to, že sama dlouhodobě užívala drogy. Muk se hájil i svou veřejnou činností: „Posledních sedm let se pravidelně účastním protidrogových mítinků pro děti. Byl by nesmysl, abych sám bral kokain.“

iDNES tehdy uvedl, že odposlechy zaznamenaly několik Mukových telefonátů Wicherkovi v souvislosti s drogami. V odposlechu Muk v rozjařené náladě mluvil o tom, že mu „vypadla kapsle a běloba“. U soudu vysvětloval, že nešlo o drogy, ale o alkohol v nádobce připomínající šampon, protože nechtěl pít veřejně na baru. Při vyhlašování rozsudku později soudce uvedl, že Mukovu tvrzení, že drogy neužívá, nevěří. Zpěvák dál trval na tom, že kokain nikdy nebral.

O dva měsíce později v novinovém rozhovoru řekl, že jednou týdně chodí s kamarády ke Zlatému tygrovi a obvykle vypije osm až deset piv. Právě mu tehdy přiváželi vinotéku na 180 lahví, do níž chtěl poskládat víno, které měl rozvezené po sklípcích u přátel. Tvrdému alkoholu se podle svých slov snažil vyhýbat. Alkohol jako takový ale nazval berličkou, bez které by byl raději a žil přirozeněji.

Producent Karel Deniš, který Muka poprvé viděl už v roce 1986 a pak ho provázel velkou částí kariéry, si na stejné období pamatoval ještě z jiné perspektivy. Jednou mu v kavárně Louvre, kam chodili na vejce do skla, řekl, že s ním skončí, pokud nepřestane s výstupy po flámech. Muk seděl naproti němu a v očích se mu objevily slzy.

Poprvé se Muk oženil hned po maturitě, s Michaelou měl dvě dcery, Michaelu a Šárku. Sám později připouštěl, že dvě třetiny roku trávil na turné a dětství svých prvních dcer z velké části neviděl. Po rozvodu následoval jedenáctiletý vztah se zpěvačkou Shalomu a později lékařkou Michaelou Klímkovou. „Nevěděla jsem, jak mu pomoct jinak, než jen nastavit rameno, aby se mohl vyplakat,“ popsala jeho tehdejší deprese. Rozešli se na jaře 2005. 

Obě dcery z prvního manželství už tou dobou bydlely u něj v Praze, starší Michaela studovala ČVUT a mladší Šárka konzervatoř. Po rozchodu s Klímkovou se do jeho života vrátila Eva, tentokrát jako partnerka. Velmi rychle zjistila, že Mukovy psychické propady nejsou jen občasné špatné nálady. Vzpomínala, že se u něj tehdy střídaly deprese a mánie téměř bez normálního mezistavu. V depresi byl smutný, pasivní a držel se doma. V mánii naopak ztrácel zábrany, nedalo se s ním domluvit a někdy ani nevěděla, kde je. Paradoxně právě těchto období se bála víc než jeho smutku.

Pár týdnů po svatbě se jeho stav prudce zhoršil. Celé týdny se budil ve čtyři nebo v pět ráno zpocený, nemohl spát a zároveň neměl sílu vstát z postele. Přestal komunikovat, téměř nejedl a zhubl asi deset kilogramů. Depresi se nejdřív pokoušel zvládnout sám prášky na spaní, uklidňujícími léky a alkoholem, druhý den mu ale bývalo ještě hůř.

V dubnu 2006 přišel i pokus o sebevraždu léky. Na psychiatrii ho dovedly právě manželka a jedna z dcer. Na uzavřeném oddělení strávil zhruba měsíc a půl. „Měsíc jsem se trápil, nic mě nezajímalo, přitom jsme čekali Noemi,“ vzpomínal. První dny se jeho stav ještě zhoršoval, dostával infuze s živinami a antidepresivy a trvalo několik týdnů, než léčba začala zabírat.

S psychiatrem Pavlem Doubkem se později podařilo léčbu stabilizovat. Muk už otevřeně mluvil o bipolární afektivní poruše a lithiu, které tlumilo jak depresivní, tak manické fáze. „Od svých devatenácti až po svou první hospitalizaci jsem zbytečně trpěl a vlastně až teď žiju opravdu plnohodnotný život.“

Devětadvacátého srpna 2006 v 6:06 ráno se narodila dcera Noemi. A ten plnohodnotný život, o kterém Muk mluvil, byl najednou překvapivě obyčejný. Ve vinohradském bytě, který si jako vystudovaný stavař sám předělal, žila nová rodina, do níž dál patřily i jeho starší dcery. Kousek od domu měl park Grébovka. Znal tam každou cestičku. Ráno chodil do parku se psem, odpoledne s Noemi. Ona si hrála na pískovišti, on seděl poblíž a přemýšlel. Když bylo potřeba, uplácal jí bábovku.

V květnu 2010 vydal Muk album V bludišti dnů, na kterém se znovu obklopil vlastní kapelou a vracel se k hudbě ze svých začátků. K závěrečné písni Spolu se váže drobná rodinná historka: podle Karla Deniše vznikla ze tří tónů, které malá Noemi vyťukala na klavír a její otec z nich postavil skladbu. Album vyšlo v pátek 21. května. O tři dny později Petr Muk zemřel.

Podle Eviných vzpomínek byla poslední neděle úplně obyčejná. Dopoledne byl Muk s Noemi na hřišti, pak se všichni naobědvali a po obědě si odpočinuli. Odpoledne šel se psem do Grébovky, večer na koncert kapely Kiss. Česko tehdy porazilo Rusko 2:1 ve finále mistrovství světa v hokeji. Eva zůstala doma s kamarádkou a s Noemi sledovaly zápas. Pozdě v noci Petrovi ještě otevřela dveře. Ráno ho našla bez známek života.

Policie případ uzavřela jako nešťastnou událost. Objevily se i spekulace o sebevraždě, oficiální závěr byl ale jiný. Podle zveřejněné pitevní zprávy měl v krvi vysokou hladinu alkoholu a příčinou úmrtí mělo být udušení zvratky ve spánku. Bylo mu pětačtyřicet.

Poslední rozloučení se konalo 3. června 2010 v pražském Divadle Broadway. V oficiálním oznámení rodiny stálo prostě: manželka Eva, dcery Noemi, Šárka a Míša. Pohřben je na hřbitově v rodném Českém Krumlově.

popsala Eva svůj vztah k Petrovi třináct let po jeho smrti.

Oceán po jeho rozpadu na osmnáct let utichl, bratři Vozáryové měli mezitím vlastní projekty. Obnovili ho až v roce 2011, se zpěvačkou Jitkou Charvátovou, a to bez Muka, ten zemřel rok předtím. Podle pozdějších vzpomínek členů se s ním na comebacku domlouvali ještě před jeho smrtí a on jim účast sliboval, ale nedožil se ho.

Producent Karel Deniš má Mukovo číslo pořád uložené v telefonu. Nevypíná ho ani v noci a o víkendech, protože si za čtyřiadvacet let spolupráce zvykl, že mu Muk mohl klidně ve dvě nebo v půl třetí ráno zavolat, zazpívat nový hudební nápad a chtít slyšet jeho názor.

Zdroje: idnes.cz | idnes.cz | idnes.cz | idnes.cz | idnes.cz | blesk.cz | marianne.cz | rozhlas.cz | musicserver.cz | ceskenoviny.cz | reflex.cz | novinky.cz | petrmuk.cz | ceskatelevize.cz | slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz