Článek
Na summitu NATO v Praze roku 2002 prošel bezpečnostní prověrkou a potřásl si rukou s Georgem Bushem i Tonym Blairem. Pomohl zhubnout Dagmar Havlové. Jezdil po školách jako klaun Vitamínek. Říká si malý český Schwarzenegger.
Hubený kluk, který chtěl přibrat
Narodil se v roce 1960 v Benešově. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor rytec do zlata. Kulturistika ho chytila v pubertě, sám říká, že k ní má přirozený vztah: zajímala ho estetika těla stejně jako výtvarno. „Když děláte kulturistiku, musíte mít v sobě narcismus, nejlépe v nějakých mantinelech. Ten já mám, snad i ty mantinely.“
Byl hubený a chtěl přibrat a být větší. Přihlásil se do kulturistického klubu Start Praha na Václavském náměstí. Trénoval, závodil, postupoval. Ale závodní kariéra tehdy nikoho neuživila. Peníze z reprezentace byly minimální, výjezdy do zahraničí si závodníci platili sami. Aby měl čas trénovat, potřeboval práci, která mu dá volné ruce. Zvolil noční směny v hotelu.
Kapsy narvané markami
Hotel Evropa na Václavském náměstí, rok 1983. Chaloupka nastoupil jako uklízeč toalet, pak přešel k mytí nádobí, nakonec skončil na recepci. Tam to začalo. Veksláctví bylo tehdy v Praze otevřeným tajemstvím. Státní kurz byl přibližně čtyři koruny za německou marku, na černém trhu šlo získat dvojnásobek i víc. Veksláci z hotelů byli vyšší kasta než ti z chodníku. Měli svoje klienty, svoje rajóny, svoje jméno. Chaloupka se mezi ně brzy zařadil.
Film Bony a klid, kultovní snímek z prostředí pražských veksláků, vznikl podle Chaloupky a jeho party. Pro motivy do scénáře sem tehdy chodil mladý novinář Radek John. Bavili se, Chaloupka byl předloha.
„Zametat v livreji, to pro mě bylo něco hrozného. Kolemjdoucí se mi někdy smáli, ale já to přetrpěl, protože jsem měl kapsy narvané valutami. Jen se smějte, hlupáčci, před vámi je nejbohatší zametač v Praze.“
Náprsní kapsu měl podle vlastních slov tak nacpanou bankovkami, že mu tvořila ženský prs. Průměrný plat byl tehdy přibližně tři tisíce korun měsíčně. Chaloupka vydělával osmdesát tisíc. Pro hotelovou výplatu zapomínal chodit. Ředitel hotelu na něj křičel, že ji má týden nevyzvednutou.
Marky kupoval od cizinců za osm korun, prodával za dvanáct. Za každou marku mu zůstaly čtyři koruny čistého zisku. Tímto způsobem si vydělal na dvougenerační byt ve Stodůlkách a na Favorita Blackline v době, kdy ostatní čekali léta na Trabanta.
Po půlnoci v etážové koupelně
Vekslování nebylo jedinou aktivitou v hotelu Evropa. Další hotelovou „specializací“ Chaloupky byly holky. „Hotelové prostitutky vůbec tvořily zvláštní sortu. Bydlely třeba v Ústí nad Labem, v Jičíně nebo v Turnově, doma měly dobrou pověst i zaměstnání, pracovaly třeba na nádraží v kiosku, většinou byly vdané a manželovi říkaly, že jedou za kamarádkou na nákupy.“
Jednu z nich, Blanku z Ústí nad Labem, zavíral v secesní etážové koupelně. Přede dveřmi stála fronta Němců. Každého zkasíroval o padesát marek. „My z hotelu jsme nebyli svatí, a co před námi neuteklo na strom. Jednou jsem sloužil jedenáct nočních za sebou a každou službu jsem měl jinou ženskou.“ Manželka byla doma na mateřské. Tolerovala to, říká Chaloupka, protože vydělával.
Chaloupka pracoval výhradně na nočních směnách. Po půlnoci byl v hotelu kromě něj jen kotelník, podle jeho slov permanentně opilý. Kamarád z kulturistiky přicházel za něj přepisovat příjezdové doložky a pasy, Chaloupka mu za to nechával část výdělku a šel domů spát.
Podepsal. Bez váhání.
V roce 1986 za ním přišel důstojník Státní bezpečnosti. Spolupráce s StB nebyla v té době nijak výjimečná. Jen v hotelu Evropa, jak sám Chaloupka uvádí, sloužily jako konfidenti přibližně tři čtvrtiny zaměstnanců. StB cílila zejména na lidi jako Chaloupka: veksláci měli pravidelný kontakt s cizinci, pohybovali se v prostředí, kde proudily informace.
Nabídka byla jednoduchá: buď podepíše spolupráci a bude moci vekslovat dál, nebo půjde na dva roky natírat ploty k Pražské údržbě. „Ani na chvíli jsem nezapochyboval a odpověděl: Tak to snad je jasné, ne?“
Jednou měsíčně se pak setkávali v restauraci. Kapitán se ptal, co hosté dělali, jak se tvářili. Chaloupka vyprávěl, že se na něj smáli, přivezli mu adidasky, nic podezřelého z nich nevycítil. Sám se pak divil, jak málo stačí. „To se mě ptáte na takové kraviny? Vždyť jsem vám nic neřekl!“ Kapitán ho uklidnil: „To je, Víťo, dobrý. Já za to nahoře zas dostanu čárku.“ Na konci roku dostal za zásluhy broušený servis. Doma řekl, že ho vyhrál na závodech.
Kariéra, kterou si podle vlastních slov vymyslel
V roce 1990 vyhrál mistrovství republiky v kulturistice v kategorii do 165 cm. To je pravda, doložená. Zbytek si podle vlastního přiznání pečlivě budoval. „Svou kariéru jsem si vylhal. Říkal jsem, že jsem mistrem republiky, ještě když jsem nebyl. Lhal jsem, že cvičím známé osobnosti a cizince z ambasád. Ale dostal jsem se k tomu až později, až když se kolem mě vytvořila určitá pověst.“
Ta pověst nakonec skutečně vznikla. Stal se státním trenérem české reprezentace fitness, výživovým poradcem na ministerstvu zahraničních věcí, dietologem. Trénoval a navrhoval diety pro Jiřího Paroubka, Václava Neckáře, Naďu Urbánkovu, Petra Novotného, Jitku Asterovou.
Že si tu kariéru vystavěl i na lžích o sobě, na veksláctví, na prostituci a na spolupráci s tajnou policií, nikdo z jeho klientů s největší pravděpodobností nevěděl.
Mezitím se mu osobní život dvakrát rozpadl. Z prvního manželství, které skončilo rozvodem v roce 1993, má dceru Lucii a syna Lukáše. Druhá partnerka Šárka Konvičková, závodnice ve fitness, mu v roce 1994 porodila syna Adama. Rozešli se v roce 1998. Adam se později stal mistrem republiky, Evropy i světa v tanečních disciplínách.
Klaunek Vitamínek a westernové sny
Na přelomu tisíciletí začal Chaloupka jezdit po školách jako klaun Vitamínek. Fascinace indiány ho provázela od dětství a v dospělosti přerostla v konkrétní projekt. V roce 2012 otevřel v Hrádku nad Nisou westernové městečko Indiánov & Westernov. Lokalitu mu doporučil jeho klient Vítězslav Jandák, od Libereckého kraje na to získal dotaci 2,2 milionu korun. Projekt ale nezískal klientelu, začal chátrat a nakonec ho zlikvidovali. Dnes tam parkují karavany.
Vít Chaloupka jako klaun Vitamínek s Petrou Buzkovou
Závěr
V Paměti národa dostal na závěr prostor říct, co si myslí a využil toho opravdu naplno.
„Že se vůbec nikomu nikde neubližovalo, nikdo nikomu ani vlas nezkřivil. Že já sám jsem nic špatného nikdy nikomu neudělal, že jsem nikoho neudal a že jsem neměl na vybranou. Co se mne týče, minulý režim se mi jednoznačně líbil víc než ten současný. Vydřel a vysportoval jsem si to své, všeho jsem dosáhl pílí.“
Blanka ze secesní koupelny by možná měla jiný pohled. Stejně tak hosté hotelu Evropa, jejichž pohyby hlásil styčnému důstojníkovi nad skleničkou v restauraci. Stejně tak manželka, která seděla doma na mateřské a tolerovala to, protože vydělával.
Ale to jsou příběhy, které Chaloupka nevypráví. Ten svůj má pevně v rukou: malý český Schwarzenegger, který se dostal až na summit NATO, pomohl zhubnout Dáše Havlovou a připadá si užitečný.
Zbytek jsou podle něj kraviny.
Zdroje: pametnaroda.cz, databazeknih.cz, wikipedia.org, liberecka.drbna.cz, kniha Kmeny 0 (Jan Čoltko, 2013)
