Chantal Poullain chtěla sedm dětí, Bolek Polívka byl proti. S Marcelou si pak ale pořídil další tři

Bylo jí přes dvacet, studovala herectví ve švýcarské Ženevě a přivydělávala si natáčením televizního filmu. Měla domluvené pokračování studia v New Yorku a prý už i letenku v kapse. Toho večera, kdy se všechno zlomilo, se jí ani nechtělo nikam chodit. Byla pracovně vytížená a volný čas měl pro ni velkou cenu. Kolegové ji přesto přemluvili, ať se jde podívat na geniálního herce z Československa, který zrovna vystupuje vedle.

Šla. Uviděla Bolka Polívku s klaunským nosem a bylo rozhodnuto. „Mnozí se podivují, jak to takhle mohu říkat. I pro mě je to velká záhada, ale takhle se to stalo. Zamilovala jsem se do něj ve vteřině,“ popsala později ten moment. Ten jeden večer, kdy málem nešla, se stal začátkem vztahu, kvůli kterému později přehodnotila celý svůj život.

Místo do Spojených států odletěla do země za železnou oponou, kde vládla jedna strana a lidé nesměli svobodně cestovat ani mluvit. Později to shrnula slovy, že by za Bolkem šla i do gulagu, naštěstí žil jen v Brně. Znělo to jako vtip, ale byla v tom i vážná pravda. Vyměnila Paříž a otevřený svět za byt v socialistickém Brně a jazyk, který se teprve učila.

Otec Chantall měl pro dceru jinou představu budoucnosti. Přál si, aby si vzala cizince, nejlépe Angličana, někoho solidního a usazeného. Místo toho přivedla domů herce z komunistického Československa, jehož soukromý život v tu chvíli připomínal spíš spletitou rodinnou mapu než výchozí bod pro spořádané manželství. Nakonec si otec vysmátého chlapíka s klaunským nosem oblíbil.

Bolek Polívka měl totiž za sebou už jedno manželství s výtvarnicí Stanislavou, s níž má dceru Kamilu. Dlouhá léta ho také pojil vztah s herečkou Evelynou Steimarovou, bývalou partnerkou Karla Gotta a Josefa Somra, s níž má dceru Annu. Chantal tedy nepřijela za svobodným mužem bez minulosti.Přijela za mužem, jehož citový život už měl svou vlastní, dost komplikovanou historii, a ona se do ní teprve měla vepsat.

Vzali se v roce 1987, ale ne tak úplně napoprvé. „My jsme se vzali v Americe, ale tady to nebylo platný, protože jsme nepožádali o povolení, a tak jsme se museli vzít podruhé. Řekl jsem jí v Brně, beru si tě podruhé a beru si tě naposledy, jsem tvůj manžel a beru si tě za ženu,“ vzpomínal později Polívka v show 7 pádů Honzy Dědka.

O dva roky později, čtyři měsíce před sametovou revolucí, se jim ve Švýcarsku narodil syn Vladimír. Bydleli v Brně na tehdejším náměstí Družby národů, dnešním Dominikánském náměstí.

Výchova syna zůstávala hlavně na Chantal. Bolek jí podle vlastních slov nechával naprostou volnost a do její výchovy nijak nezasahoval. Matčin přístup pak Vladimír popsal jako styl velké srdce, tvrdá rána, a raději ji tak moc neprovokoval. „Myslím si ale, že jsem rodiče moc nezlobil a byl jsem docela hodné dítě,“ dodal. Chantal vzpomíná, jak čekali na otce v Brně, zatímco on byl na farmě v Olšanech. „Bolek pořád někam jezdil, když přišel, Vladimír spal, když se probudil, spal zase Bolek,“ popsala. Když se syn ptal, kde táta je, odpovídala mu jen, že má hodně práce.

Bolek Polívka mezitím budoval v Olšanech farmu a rekreační komplex s koňmi a hotelem. Chantal už jednou kvůli němu opustila svět, ve kterém vyrostla, plány na Ameriku. Teď se od ní čekalo, že opustí i ten nový svět, který si v Brně teprve budovala, a stane se ženou na farmě starající se o hotel a koně. „Chtěla jsem víc žít,“ shrnula to později stroze. Založila si vlastní nadaci, což se Bolkovi nelíbilo. „Chtěl mě jenom pro sebe,“ řekla o tom přímo. Bylo to podruhé, co po ní partnerství žádalo, aby se něčeho vzdala, a tentokrát už na to nebyla ochotná přistoupit.

Dlouho se tradovalo, že za rozpadem manželství stál Polívkův bohémský způsob života. Chantal to ale zpětně vidí jinak a vinu si bere i sama na sebe. „To je to nejhorší, co se může stát. Děti mají právo na oba rodiče, a ačkoliv ti dva mezi sebou mají spory, ošklivé věci by se měly řešit bokem,“ řekla o rozvodu s odstupem let.

Farma, kvůli které nechtěla přijít podruhé o svobodu, mezitím zkrachovala. Bolek na její výstavbu čerpal evropské dotace, neplnil podmínky udržitelnosti, nadělal dluhy přes 40 milionů korun a v roce 2013 musel vyhlásit osobní bankrot. O pozemek nakonec přišel, dnes komplex funguje pod jiným jménem.

Chantal se naučila česky s charakterickým přízvukem a ještě jako manželé spolu s Bolkem roky hráli inscenaci Šašek a královna v Divadle Na Provázku, podle které natočila Věra Chytilová i stejnojmenný film, a společně s ní objížděli i zahraniční scény. Rozvod přišel oficiálně v roce 2002, po patnácti letech manželství. Ve skutečnosti spolu ale nefungovali roky předtím.

Později hostovala v Národním divadle i v pražském Ungeltu, kde měla šestnáct let stálé angažmá. Objevila se v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ve filmech i v muzikálech, a k tomu zpívala vlastní písně a francouzské šansony. V roce 1993 založila nadaci Archa Chantal, která dodnes pomáhá zpříjemňovat prostředí v dětských nemocnicích. Za tohle všechno dostala od Francie v roce 2023 nejvyšší státní vyznamenání, Řád čestné legie.

Do stejného období, kdy se jí citově rozpadal svět, spadá i další rána. Chantal v roce 2003 zavinila u Olomouce autonehodu, při níž vážně zranila dva mladé lidi. Policie v havarovaném autě navíc našla vycházkovou hůl s tajnou schránkou, ve které byla lahvička bílého prášku. Média okamžitě spekulovala o kokainu. Chantal tvrdila, že šlo o starý žert a že netušila, co uvnitř je, možná prý jen vodní kámen.

Dechová zkouška alkohol vyloučila a podezření z drog se nikdy formálně nepotvrdilo, přesto ji tisk měsíce vláčel jako opilou nedbalou Francouzku s drogami v autě. Zraněný pár od ní navíc chtěl odškodné dva a půl milionu korun. „Najednou jsem tu poznala neuvěřitelnou zlost. Nemyslela jsem, že by na mě lidi mohli být takovýhle. Hledaly se všechny možnosti, jak mi ublížit, totální lži,“ popsala tu dobu.

O tom, jak se Bolek Polívka seznámil se svou další ženou Marcelou Černou, kolují dvě verze. Ta rozšířenější, opakovaná napříč bulvárem, tvrdí, že je seznámila Chantal. Sama Marcela ale v rozhovoru popsala úplně jinou, mnohem konkrétnější scénu.

„Jako studentka jsem pracovala v Praze na lodi Kamýk za barem a on tam přišel se společností. Pořád po mně pokukoval. Nad ránem jsem řekla, že mám zrovna svátek, a všem nalila panáka. Dal mi pusu, že mi přeje všechno nejlepší. Druhý den tam byl znovu. Zhoupl se do kajuty, chytl mě za ruce a říká, včera jsem se zamiloval a dneska se jdu podívat do koho,“ popsala Marcela jejich seznámení.

Bolek tou dobou ještě měl závazky, tedy manželství s Chantal, a Marcela byla opatrná. Po promoci proto odjela na dva roky pracovat do Německa. „Myslela jsem, že ho to přejde, ale nepřešlo,“ dodala. Vztah, který začal na palubě pražské lodi, tak přežil i dva roky odloučení a nakonec i konec Polívkova manželství s Chantal, které formálně skončilo rozvodem v roce 2002.

V roce 2020 se Bolek s Marcelou oženil, po čtyřiadvaceti letech od jejich prvního setkání na lodi. Slíbil jí prý, že si ji vezme, až jí bude padesát, a slovo dodržel. Obřad se konal na Dominikánském náměstí v Brně, tedy přesně tam, kde kdysi bydlel s Chantal.

Z Olšan nikdy neodešel, s Marcelou a jejich třemi dětmi si pár ulic od bývalé farmy koupili menší dům u lesa. Chantal na svatbu bývalého manžela nedorazila kvůli pracovnímu vytížení, ale vztahy mezi bývalými partnery zůstávají podle obou vřelé.

Vedle vztahových zvratů provází Chantal Poullain velkou část dospělého života i nemoc. Poprvé se ocitla na operačním sále ve dvaadvaceti letech, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu děložního čípku ve třetím stádiu. Vyléčila se.

V roce 2011 přišla další zpráva, tentokrát o rakovině prsu, kterou opět porazila. Klíčovou roli v jejím přístupu k léčbě sehrál osud vlastní sestry Patricie, která onemocněla rakovinou prsu, odmítla operaci a vsadila na alternativní léčbu. Nemoc navzdory tomu postupovala, objevily se metastázy a Patricie nakonec zvolila asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku. Chantal s jejím rozhodnutím tehdy nesouhlasila a zkušenost ji podle vlastních slov naučila důvěřovat klasické medicíně a nepodceňovat žádné varovné signály.

Letos na jaře přišla rakovina potřetí. Nezačalo to bolestí, ale únavou, která ji od prosince do března doslova paralyzovala, i když spala dostatečně dlouho. Něco jí říkalo, že to není normální, a tak šla na vyšetření, i když prý nepatří k lidem, kteří běhají k lékaři kvůli každé maličkosti. Nález ukázal nádor na plicích.

Operace plic se nakonec podařila a Chantal se podle svých slov do života i práce postupně vrací.

Syn Vladimír Polívka dnes hraje v Dejvickém divadle a hostuje v Národním divadle i v otcově Divadle Bolka Polívky. Loni se mu narodila dcera Rosalie Charlotte, takže se Chantal stala babičkou. Přesto si nenechá říkat ani francouzsky grand-mère, ani česky babičko, vybrala si italské nonna, prostě proto, že se jí to líbí víc.

Když měla v pořadu 13. komnata shrnout, jestli by tehdejší rozhodnutí udělala znovu, divák by čekal lítost. Ženu, která přizná, že obětovala všechno špatnému muži. Chantal ale řekla, že nelituje, že by to udělala znovu. Nastoupila by do stejného letadla, se stejnou cílovou zemí, i stejným mužem.

Jediné, co by změnila, je počet dětí. Vždycky jich chtěla mít sedm, Bolek ale tehdy potomky odmítal, chtěl cestovat a věnovat se naplno divadlu, a tak zůstalo jen u Vladimíra. „Kolik dětí jste si v životě přála vychovat? Sedm. A to je jediná věc, kterou neodpustím Bolkovi. Tím jsem raněna,“ uzavřela.

kafe.cz | zeny.iprima.cz | zeny.iprima.cz | zeny.iprima.cz | dotyk.cz | extra.cz | blesk.cz | olomouc.rozhlas.cz | novinky.cz | cesky.radio.cz | denik.cz | zeny.iprima.cz | blesk.cz | blesk.cz | lifee.cz | extra.cz | tn.nova.cz | wikipedia.org