Článek
Pelc, ve věku 74 let, vjel do protisměru a způsobil smrtelnou nehodu. Jeho vlastní život visí na vlásku. Celý příběh je o to tragičtější, že k němu možná vůbec nemuselo dojít.
Stáří za volantem. Kde je hranice?
Nedávno jsem si procházela statistiky. V roce 2023 zemřelo na českých silnicích 455 lidí. Z toho 126 ve věku 65+. To je více než čtvrtina všech obětí.
Vím, čísla nejsou všechno. Znám několik pětasedmdesátníků, kteří řídí naprosto bezpečně. Ale také vím o případech, kdy unavený, hůř slyšící nebo méně soustředěný senior ohrozil na silnici nejen sebe, ale i ostatní.
A pak přijde zpráva jako teď: starší muž ve velkém autě, protisměr, smrt. A člověk se ptá, jestli naše pravidla vlastně stačí.
Jak to máme nastavené?
V Česku je to poměrně jednoduché. V 65 letech jdete na lékařskou prohlídku. Pak v 68. A pak každé dva roky. Pokud vám lékař potvrdí zdravotní způsobilost, dál řídíte.
Problém je v tom, že tyhle prohlídky jsou často jen formalitou. Praktický lékař nemá ani prostor, ani speciální výcvik na to, aby odhalil například zpomalení reakcí, zhoršení orientace nebo únavu za volantem.
Omezovat podle věku? Nebo podle schopností?
Je to téma, které rozděluje. Argumenty pro zpřísnění jsou jasné. Bezpečnost. Věk s sebou nese zpomalení reakcí, horší zrak, sluch, ztrátu pozornosti. Statistiky to potvrzují.
Na druhé straně je tu svoboda. Pro mnoho seniorů je auto jedinou cestou, jak se dostat na nákup, k lékaři, za vnoučaty. Pokud bychom je „nutili“ vracet řidičák jen podle data narození, byla by to pro ně obrovská rána.
Vím to i z vlastní rodiny. Můj děda přestal řídit v 82 letech. Sám, dobrovolně. Ale předtím to bylo dlouhé rozhodování. Přestat jezdit znamenalo přiznat si vlastní stáří. A to není snadné.
Co by mohlo fungovat?
Kdybych mohla něco navrhnout, nebylo by to plošné omezení věku. Mnohem víc smyslu by dávalo:
- důkladnější prohlídky Nejen potvrzení od praktika, ale i testy reakční doby, kognitivních schopností.
- podpora dobrovolného vracení řidičáku Bez stigmatu. A naopak s nabídkou alternativy levnější MHD nebo taxi pro seniory.
- kurzy pro seniory Proč by si starší řidiči nemohli čas od času projít školením, zopakovat si pravidla, projít praktický trénink?
A jak to řeší jinde?
V různých zemích k tomu přistupují různě:
Dánsko: od 70 let se řidičák obnovuje častěji, včetně lékařského vyšetření
Španělsko: nad 70 let obnova každé dva roky, s kontrolou fyzické a mentální způsobilosti.
Island: nad 70 let postupně zkracovaná platnost řidičáku až na jeden rok, vždy s lékařskou kontrolou.
Je vidět, že samotné stáří nikde nestačí jako důvod odebrat oprávnění, ale zdravotní stav se kontroluje častěji a důsledněji.
Můj závěr
Nejde o to, zda je člověku 70, 75 nebo 80. Jde o to, jestli je ještě schopen bezpečně řídit.
Budu moc ráda, když se tahle debata povede klidně, bez hysterie. A pokud z toho vyplyne třeba i změna zákona ne podle věku, ale podle schopností — bude to jen dobře.
A taky bych si přála, abychom my všichni, až jednou přijde ten čas, měli odvahu říct si: „Teď už to za volant nepatřím. A je to v pořádku.“
Použité zdroje:
