Článek
Praha, 26. ledna 2013. Deset minut před uzavřením volebních místností vchází do Top Hotelu na pražském Chodově Miroslav Šlouf. Miloš Zeman tu čeká na výsledek první přímé prezidentské volby, obklopený štábem, kamerami a novináři. Šlouf před nimi zmizí za paravánem jednoho ze salonků.
Je to zvláštní obraz. Muž, který Zemanovi dvě desetiletí pomáhal k moci a podílel se i na jeho návratu z politického důchodu, se během prezidentské kampaně držel stranou. Teď už je rozhodnuto. Zeman vyhrává a Šlouf novinářům říká, že členům jeho týmu radil a jednal i o politické podpoře.
Nově zvolený prezident to večer v České televizi popře. „Řekněme, že Miroslav Šlouf nemluvil pravdu. Já přece vím, kdo je v mém volebním štábu, vím, s kým se radím.“
Pro Šloufa to muselo znít nezvykle. Cestu, na jejímž konci Zeman stál jako prezident republiky, totiž pomáhal dláždit od poloviny devadesátých let.
Místo Růženky vyjel Zemák
Na konci roku 1995 přišel Šlouf s nápadem, který byl v českých kampaních tehdy nový. Inspiroval se v Polsku úspěšnou prezidentskou kampaní Aleksandra Kwaśniewského: místo čekání na voliče vyrazit přímo za nimi autobusem.
Zeman byl zpočátku skeptický, nakonec se nechal přesvědčit. ČSSD koupila vyřazenou Karosu a nechala ji upravit. Uvnitř byla ložnice, kuchyňka a malý konferenční koutek, dobové popisy zmiňují také počítač, fax a mobilní telefon.
Autobus se měl původně jmenovat Růženka podle růže ve znaku sociální demokracie. Nakonec dostal mnohem zapamatovatelnější jméno Zemák. Dalo se číst jako „Zemanova Karosa“, zároveň jako lidový výraz pro bramboru. Zeman to komentoval slovy: „ČSSD vždy byla stranou oslovující spíše lidi, kteří konzumují základní potraviny – brambory, mléko a obilí, než ty, kteří se živí kaviárem a šampaňským. Na střechu navíc nechali napsat vzkaz Václavu Klausovi, který se na některé mítinky přesouval vrtulníkem: „Václave, dobrý let! Miloš.“
Karosa C 734, model autobusu, jehož modifikací vznikl původní Zemák
Zemák vyrazil 1. března 1996 z Brna. Během tří měsíců najel přes šestnáct tisíc kilometrů, navštívil 538 obcí a absolvoval 817 mítinků. ČSSD ve volbách výrazně posílila, Zeman se stal předsedou Poslanecké sněmovny a o dva roky později premiérem. Šlouf šel s ním do Strakovy akademie jako šéf jeho poradců.
Nebyl to politický nováček. Narodil se 19. září 1948, kariéru budoval v Socialistickém svazu mládeže a v KSČ, od roku 1981 zasedal v České národní radě. Z komunistické strany odešel v létě 1991, v roce 1994 vstoupil do ČSSD. Kontakty a schopnost pohybovat se v zákulisí si přenesl i do nových poměrů.
Právě během kampaně se mezi Šloufem a Zemanem vytvořilo mimořádně silné pouto. Investigativní novinář Jaroslav Kmenta na ně později vzpomínal:
Poprvé jsem je spolu zaznamenal právě v půlce 90. let. Viděl jsem, jak se k sobě chovají, když jsou vypnuté kamery. Zeman byl na Šloufovi téměř závislý a Šlouf mu dělal první poslední. Byli v podstatě jako bratři. A taky byli pod parou, protože si vzájemně nalévali. Říkal jsem si, že ten přímý přenos Zeman prostě nemůže zvládnout, ale oni už věděli, kolik přesně mu mohou nalít.
Šlouf nemusel stát před kamerami. Jeho síla byla jinde: věděl, komu zavolat, koho propojit a jak se dostat k lidem, kteří rozhodovali.
Olovo a muž z podsvětí
V květnu 2000 přinesli reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík zprávu o dokumentu nazvaném Operace Olovo. Vznikl v okruhu Zemanových poradců a jeho cílem bylo zdiskreditovat Petru Buzkovou, populární političku ČSSD a Zemanovu vnitrostranickou oponentku. Materiál obsahoval smyšlené pomluvy, mimo jiné o spolupráci s StB, prostituci nebo týrání vlastní dcery.
Šlouf se od spisu distancoval a jeho přímý podíl se neprokázal. Státní zastupitelství později dospělo k závěru, že autorem byl poradce Vratislav Šíma, jeho trestní stíhání ale v roce 2001 zastavilo.
Ve stejné době se v Šloufově okolí objevoval František Mrázek, podnikatel spojovaný s českým podsvětím. Policie zaznamenala jejich telefonní hovory a jeden z nich se o třináct let později vrátil přesně ve chvíli, kdy Zeman bojoval o Hrad.
Hrob Františka Mrázka
Mrázek tehdy potřeboval pomoc při obchodu kolem akcií stavební firmy IPS a chtěl, aby Šlouf z pozice šéfa premiérových poradců intervenoval u vedení Komerční banky. „Tak já to ještě zkusím,“ říká Šlouf v odposlechu. Mrázek odpovídá: „Zítra se dohodneme a věř mi, že to pak všechno bude vynikajícím způsobem dělaný.“
Dne 22. ledna 2013 pustili redaktoři MF DNES a iDNES.cz nahrávku Zemanovi přímo během předvolební debaty v Národní technické knihovně. Zeman seděl u stolu, poslouchal hlas svého dlouholetého spolupracovníka a zároveň četl přepis rozhovoru.
„Miroslava Šloufa můžete obvinit i ze třetí světové války,“ zavtipkoval. Současně zopakoval, že Šlouf není členem jeho volebního týmu a na Hrad s ním nepůjde.
Z Vysočiny zpátky do hry
Po skončení Zemanovy vlády v roce 2002 Šlouf ze Strakovy akademie odešel. O rok později Zeman neuspěl v parlamentní prezidentské volbě a stáhl se na Vysočinu. Šlouf se přesunul do kanceláře ve Školské ulici a pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe: propojoval politiku a byznys.
Jeho lobbistickou firmu Slavia Consulting si najímala také ruská společnost Lukoil. Právě přes byznysové prostředí se Šlouf seznámil s Martinem Nejedlým, který se po návratu z Ruska pohyboval kolem společnosti ENE Investment. Ta později držela čtyřicetiprocentní podíl v Lukoil Aviation Czech. Šlouf přiznával, že pomáhal s lobbyingem kolem dodávek leteckého paliva na pražské letiště.
Zhruba ve stejné době se v jeho okolí objevil i Vratislav Mynář.
Zatímco Zeman odpočíval na Vysočině, Šlouf připravoval jeho návrat. V roce 2008 stál u založení sdružení Přátelé Miloše Zemana. Plán dostal výmluvné označení Operace Důchodce. O rok později vznikla Strana práv občanů – Zemanovci a Zeman se v roce 2010 znovu vrátil do aktivní politiky.
Sněmovní volby tehdy nevyšly, strana zůstala těsně pod pětiprocentní hranicí. Zeman byl ale zpátky na scéně. Když pak byla zavedena přímá volba prezidenta, přišla příležitost, na kterou Šlouf čekal.
Do příprav už ovšem přivedl i lidi, kteří se k Zemanovi začali dostávat stále blíž: Nejedlého a Mynáře.
Vratislav Mynář
„Tátu jsem varoval“
Šloufův syn Ondřej Šlouf později Seznam Zprávám popsal, že otec nechtěl být během prezidentské kampaně příliš vidět. Podle něj její koncept vymýšlel v zákulisí a Mynář s Nejedlým za ním chodili pro rady.
Syn přitom tvrdí, že otce před Nejedlým varoval od začátku. „Upozorňoval jsem ho, jak Martin Nejedlý z tátova okolí odstraňuje jeho kamarády, kteří měli vliv na jeho názory a postoje.“
Miroslav Šlouf mu podle jeho vzpomínek nevěřil. Spor zasáhl i jejich vlastní vztah a o politice se spolu nakonec přestali bavit.
Ondřej Šlouf šel ve svém pozdějším hodnocení ještě dál: „Zpětně je mi jasné, že vztah Martina Nejedlého k mému otci byl definován ruskými zájmy. Jsem opravdu přesvědčený, že to byl nasazený agent. Takový učebnicový případ.“
Sám Miroslav Šlouf popisoval svůj konec méně konspirativně. Lidé, které pomohl do Zemanova okolí dostat, podle něj zjistili, že už se o získaný vliv nechtějí dělit. Prezidenta si, jak to sám nazval, „zprivatizovali“.
Na Hradě pro něj místo nebylo
Po Zemanově vítězství v lednu 2013 už pro Šloufa v jeho prezidentském okolí místo nebylo. Zeman navíc veřejně popřel jeho tvrzení, že členům kampaně radil.
O několik dní později se objevila další roztržka. Šlouf tvrdil, že jednal s Vladimírem Remkem o podpoře Zemanovy kandidatury. Remek to odmítl a uvedl, že se Šloufem před volbou dva roky nemluvil.
Zeman se k tomu v srpnu vrátil a označil právě tuto epizodu za hlavní důvod, proč se Šloufem přerušil spolupráci. „Nemáme si vymýšlet,“ řekl. Současně však bývalého poradce dál označoval za přítele a tvrdil, že si jeho práce váží.
Rozchod pokračoval i uvnitř Zemanovců. Šlouf v únoru 2013 rezignoval na vedení pražské organizace. V září ho pražská konference zvolila lídrem kandidátky do předčasných sněmovních voleb, vedení strany jej ale z listiny vyškrtlo a nahradilo ministrem dopravy v demisi Zdeňkem Žákem. Šlouf vlastní stranu označil za diktátorskou a před volbami jí zablokoval původní web, jehož doménu vlastnil.
Nejedlý mezitím zůstával po Zemanově boku a po jeho nástupu na Hrad se stal jedním z nejbližších prezidentských poradců.
Kytka je za mě, ne za Zemana
Miroslav Šlouf zemřel 16. února 2018 po těžké nemoci. Bylo mu 69 let. O osm dní později se s ním ve strašnickém krematoriu přišly rozloučit zhruba dvě stovky lidí. Dorazili například bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, někdejší poslankyně Jana Volfová nebo poslanec Jaroslav Foldyna.
Miloš Zeman nepřišel.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček předem oznámil, že Zeman pošle na pohřeb květiny. Martin Nejedlý dorazil osobně a přinesl vlastní kytici. Novinářům zdůraznil: „Kytka je za mě, ne za Zemana.“
Muže, který se dokázal pohybovat mezi komunistickým aparátem, polistopadovou politikou, lobbingem i lidmi z podsvětí, asi nejlépe charakterizoval v dokumentu České televize Tady je Šloufovo…! novinář Erik Tabery:
„Miroslav Šlouf je jedna z nejvýznamnějších postav, což je paradoxní, vzhledem k tomu, že nikdy neprošel demokratickými volbami. Je člověk, který dokázal nejlépe spojit minulý svět a současný svět, to znamená komunismus a demokracii. Propojit všechny kontakty a naučit se v tom plavat a těžit z těchto známostí. V tomto ohledu asi v Česku nemá konkurenci.“
Zdroje: rozhlas.cz | seznamzpravy.cz | irozhlas.cz | idnes.cz | respekt.cz | seznamzpravy.cz | novinky.cz | novinky.cz | ceskatelevize.cz | idnes.cz
