Článek
Bylo 30. ledna 1990, dva měsíce po sametové revoluci a Vladimír Kučera dal do pražského Poledního Expresu inzerát. Stručný, přímý a tehdy naprosto nemyslitelný: „Kdo má zájem o založení strany erotické?“ A přidal adresu poste restante.
Obratem mu přišlo 256 nadšených dopisů.
Od restaurace U Medvídků k podchodu u Můstku
Osmého února se Kučera sešel se zájemci v salónku restaurace U Medvídků. Debata pokračovala o pár dní později i v klubu Ministerstva kultury U zlaté studně. Ze sedmnácti přítomných se většina shodla na názvu: Nezávislá erotická iniciativa. Strana nového, avantgardního typu, která bude působit v celém Československu.
Zbývalo jediné: pro registraci nové strany bylo nutné sebrat tisíc podpisů. Kučera ještě s kolegou proto postávali dva chladné únorové dny u novinového stánku PNS v podchodu u metra Můstek a oslovovali kolemjdoucí Pražany. Přijela i Československá televize a odvysílala o tom reportáž v Aktualitách. Sebrali 1050 podpisů.
Dvaadvacátého února 1990 Ministerstvo vnitra Nezávislou erotickou iniciativu zaregistrovalo.
Po čtyřiceti letech komunismu, kdy byl sex věcí přísně soukromou a obnažená ňadra existovala v médiích přibližně nikde, přišel zlom. Sexuolog Radim Uzel na tu dobu vzpomínal bez okolků:
Sexualita vězněná dlouhá léta pod pokličkou zběsile se v roce 1990 ozvala vskutku divokým řevem. V televizi se dříve nesměl ukázat ani rozbalený prezervativ a teď se tam v mládeži přístupném čase začaly producírovat nahotiny. Obnažená ňadra, na něž musel být za komunismu málem vydán zbrojní pas, byla běžně vystavována v trafikách. Na Národní třídě otevřeli peep show a po celé Praze se otevírala pornokina, erotické masážní salóny a bordely. Většina setkání a oslav byla zpestřena striptýzem a výjimkou nebyla ani RPS, realizace pohlavního styku.
NEI do tohoto světa zapadla přirozeně.
Stranický tisk, který porazil i deníky
Strana potřebovala stranický tisk. Tak vznikl v srpnu 1990 NEI Report, čtrnáctideník novinového formátu. Začínal na osmi stranách, pak šestnácti, nakonec třiceti dvou.
Zatímco jiné erotické tituly jako LEO nebo Playboy vycházely na křídovém papíře za vysokou cenu a tvářily se exkluzivně, NEI Report sázel na opak: levný novinový papír, nízká cena, dostupný pro každého. Fungoval. Náklad vyšplhal až na 400 tisíc výtisků. Vedle fotografií a povídek publikoval přednášky předních sexuologů, otevíral tehdy tabuizovaná témata o homosexualitě, sexuálních deviacích a bezpečném sexu.
Strana díky tomu byla bohatá. Politicky neúspěšná, ale bohatá.
NEI pořádala erotické veletrhy, na nichž vystupovali sexuologové, hostesky nahoře bez a pornoherci. Součástí programu byly veřejné soulože. Strana slavnostně otevírala stripbary a nevěstince. Na mítinky chodily tisíce lidí. Pak šli domů a u voleb hodili hlas někomu jinému.
Ve volbách 1992 do České národní rady dostala NEI skoro 89 tisíc hlasů. To bylo 1,37 procenta. Pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu se ani nepřiblížila.
Dolly Buster přišla o 90 minut pozdě a pak odešla
Největší hvězdou, kterou NEI kdy na svou kandidátku dostala, byla Dolly Buster, rodným jménem Nora Dvořáková, pražská rodačka. Začátkem 80. let emigrovala s rodiči do Západního Německa, kde začínala od nuly. Chvíli pracovala jako překladatelka pro pohraniční stráž na druhé straně té samé hranice, přes kterou její rodina utekla. Pak ji zlákal pornoprůmysl. V 90. letech natočila přes sto filmů pro dospělé, sbírala evropské ceny a stala se jednou z nejznámějších tváří kontinentální pornografie. Pražanka, která utekla před komunismem, se vracela do Česka jako hvězda.
Dolly Buster v roce 2007
NEI ji přivezla opakovaně a pokaždé přišly davy. V roce 2004 ji strana postavila jako lídryni kandidátky do Evropského parlamentu. Byl to okamžik, kdy se zdálo, že sen o české Ciccolině, tedy polonahé poslankyni v parlamentu jakou měla Itálie, je konečně na dosah.
Pak přišla předvolební akce v Dole Paskov. Dolly Buster dorazila s devadesátiminutovým zpožděním, aby přítomným oznámila, že ačkoli se na horníky těšila, nikam fárat nebude. A že s Nezávislou iniciativou končí. Strana bez své hvězdy získala ve volbách 0,71 procenta.
Jediný muž, který to někam dotáhl
Do strany v roce 1990 vstoupil sexuolog Radim Uzel, tehdy jeden z nejznámějších popularizátorů sexuologie v zemi. Přednášel, psal knihy, mluvil v médiích a dodával celé recesistické partě seriózní zázemí. S předsedou strany Richardem Knotem celý projekt řídili podle jeho slov „téměř profesionálně“.
V roce 1994 se Uzel kandidaturou za NEI dostal do zastupitelstva pražského magistrátu. Byl to největší politický úspěch, jakého strana za celou svou historii dosáhla. Jediný.
Ze strany ho pak vyhodili. Ne kvůli pohledu na sex, ale proto, že se pokoušel stranu přiblížit ČSSD, tehdy vedené Milošem Zemanem. Pro vedení NEI byla spolupráce se sociálními demokraty větší přestupek než cokoli jiného.
„Mě to bavilo, protože jsem si říkal, že budu svůj, nebudu muset poslouchat nikoho,“ vzpomínal v rozhovoru pro Radiožurnál. Radim Uzel zemřel v květnu 2022 ve věku 82 let. V roce 2020 obdržel Medaili za zásluhy za celoživotní práci v sexuologii.
Sexuolog Radim Uzel
Když z názvu zmizela erotika, zmizeli i voliči
V roce 1991 vedení strany usoudilo, že slovo erotická v názvu je brzdou. Přejmenovali se na Nezávislou iniciativu, zkratka NEI zůstala. Úvaha byla logická, ale nepomohla.
Bez provokativního slova to byl jen název jako každý jiný a voliči, kteří se dřív ostýchali, nepřišli. NEI bez erotiky byla jako Strana přátel piva bez piva.
Ani NEI Report to nezachránil. Internet přinesl erotiku zadarmo a ve vyšší kvalitě než novinový papír. Náklad klesal, až se propadl pod 30 tisíc výtisků, tedy pod hranici rentability. V roce 2012 byl NEI Report nepřátelsky převzat, přejmenován na NEJ Magazín a vyšel pod jiným vydavatelem. Žhavá erotická kometa se proměnila ve vychladlé pornografické těleso.
Ve volbách 2006 dostala strana 6897 hlasů, tedy 0,12 procenta.
Předseda erotické strany skončil u komunistů
Jedním z těch, kdo do celého projektu vstoupil v roce 1990 původně jako novinář, byl Richard Knot. Pracoval tehdy v tiskovém oddělení Úřadu předsednictva vlády. Přišel udělat rozhovor pro časopis LEO a zůstal. Postupně se stal předsedou strany a vydavatelem NEI Reportu.
Když strana dojezdila, přijal Knot nabídku, která mohla být vtipem, ale nebyla. Vstoupil do Komunistické strany Československa, té, kterou si jako vzdorostanu po vyhazovu z KSČM v roce 1993 založil Miroslav Štěpán. Stal se jejím tajemníkem.
Muž, který léta propagoval sexuální svobodu a odtabuizování intimního života, skončil ve straně, jejíž zakladatel proslul jako jeden z posledních tvrdých komunistických aparátčíků. „Na mě se okamžitě obrátily všechny čtyři komunistické strany v České republice,“ popsal ten moment Knot.
Loni v dubnu za nimi soud zatáhl oponu
Strana přežívala ve stále tišší podobě ještě roky. V roce 2017 se přejmenovala na NE!, v roce 2018 zpět na Nezávislou iniciativu. V roce 2020 za ni v pražském senátním obvodu neúspěšně kandidoval podnikatel Václav Fischer. Potom ticho. Loni v dubnu 2025 ji Nejvyšší správní soud zrušil pro nečinnost.
NEI existovala 35 let. Začala inzerátem v novinách a 256 nadšenými dopisy. Skončila rozhodnutím soudu, o kterém nevěděl skoro nikdo. Přesně tak, jak v Česku končí věci, které začaly příliš hlasitě.
Zdroje: Bakalářská práce UK: Jiří Strejček · Radiožurnál.cz · iRozhlas.cz · iportaL24.cz · Vlasta.cz · Deník.cz · e15.cz · Wikipedia: Radim Uzel
