Článek
Bylo to jedno z těch podzimních setkání, která začínají nevinně. Třídní schůzka rodičů tercie osmiletého gymnázia se protáhla déle než jsme čekali, a když jsme konečně vyřešili všechny organizační záležitosti kolem lyžařského kurzu a školních výletů, někdo navrhl, že bychom si mohli ještě dát sklenku vína v nedalekém baru.
Když se z rodičů stávají zpátky studenti
Z původní skupiny patnácti rodičů nás nakonec zůstalo pět. Při lahvi Sauvignonu jsme začali vzpomínat na vlastní gymnaziální léta. Bára si povzdechla: „Dneska se děti učí úplně jiné věci než my. Moje Anna má angličtinu, němčinu, programování… ale vyjmenovaná slova pořád zůstávají.“
„To je pravda,“ přidal se Pavel, advokát ve středních letech. „Můj Tom si pořád stěžuje na češtinu. Ptám se ho: Kdy naposledy jsi použil slovo ‚pýr‘ nebo 'vyžle'? A on na to, že nikdy.“
Lenka, designérka interiérů, se zasmála: „No vlys aspoň znám z práce, ale co teprve 'pych'! Já jsem si myslela, že má něco společného s pýchou, dokud mi dcera nevysvětlila, že je to nějaká krádež.“
Bylo to asi po třetí skleničce, když se náš hovor dostal do filozofických vod. Diskutovali jsme o tom, zda má ještě smysl učit děti věci, které v praktickém životě nepoužijí. Martin, IT specialista, argumentoval, že jazyk je živý organismus a některá slova prostě zastarávají.
„Ale právě v tom je krása,“ namítala jsem. „Každé slovo má svůj příběh. Třeba slovo ‚slynout‘ – kdo ho dnes aktivně používá?“
„Slynout?“ zamyslela se Bára. „To je… být proslulý, že?“
„Přesně. Ale kdy jste ho naposledy použili ve větě?“
Nastalo dlouhé ticho. Pak se Pavel rozzářil: „Hele, a co kdyby každý z nás zkusil toto slovo použít někde veřejně? Třeba na sociálních sítích, v práci…“
Výzva pěti rodičů
A tak vznikl naše malá výzva. Každý z pětice přítomných se zavázal, že slovo „slynout“ použije během následujících dnů ve veřejném prostoru.
Bára slíbila, že ho zakomponuje do svého Facebook příspěvku o víkendu stráveném v Krkonoších. Lenka měla v plánu napsat na Instagram něco o architektonickém skvostu, který objevila při procházce Prahou. Martin chtěl slovo propašovat do nějakého pracovního e-mailu.
Pavel, náš právník, se rozesmál: „Já ho použiju u soudu. Máme tam jednu soudkyni, která slyne svou krásou i spravedlivým rozhodováním. Konečně to slovo dostane důstojný kontext!“
A já? Já jsem se rozhodla napsat o celé této situaci článek. Protože někdy jsou to právě ty chvíle, kdy se nad sklenkou vína dostaneme k podstatě věcí, které nám ukážou, jak moc je náš jazyk bohatý a jak málo ho dokážeme využívat.
O týden později jsme si psali ve WhatsApp skupině. Marie skutečně napsala na Facebook o tom, jak Sněžka slyne svými výhledy. Lenka objevila, že jedna pražská kavárna slyne skvělým flat white. Martin překvapil kolegy e-mailem, ve kterém zmínil, že jejich společnost slyne inovativními řešeními.
Pavel splnil svůj slib s grácií sobě vlastní – během soudního jednání skutečně poznamenal, že místní soud slyne spravedlivými rozhodnutími paní soudkyně.
A já? Píšu tento článek a uvědomuji si, jak krásné je, když slova, která považujeme za zastaralá, dostanou druhou šanci.
Takže příště, když vaše dítě bude nadávat na vyjmenovaná slova, vzpomeňte si na náš podzimní večer. Možná i vy objevíte, že náš jazyk slyne větším bohatstvím, než si myslíme. Možná i vy začnete hledat způsoby, jak do svého života vrátit slova, která považujete za zapomenutá. Náš jazyk si to zaslouží.
