Vondráčková chtěla tři děti, osud rozhodl jinak. Co stojí za bezdětností slavných českých zpěvaček?

V roce 2004 vyšel v Blesku článek o tom, proč Helena Vondráčková nemá děti. Byl plný detailů: jméno muže, telefonát z Ameriky, zpackaný zákrok. Vondráčková to označila za lež a šla k soudu. Manžel a manažer Martin Michal byl nekompromisní: „Novinářka, která to celé odstartovala, si Helenin potrat vymyslela.“ Soud dal manželům za pravdu, vydavatelství se muselo omluvit, odškodné 250 tisíc ale soudy nepřiznaly.

Co tedy víme jistě? To, co sama zpěvačka v průběhu let potvrdila. Chtěla tři děti. Nevyšlo to. K tématu se nepřímo vztahuje i píseň Dvě malá křídla tu nejsou, která otevřela citlivé téma potratu. Právě její neobvyklý obsah odstartoval spekulace, že text vychází z osobní zkušenosti. Vondráčková však tyto dohady opakovaně odmítala a lidé z okolí textaře Zdeňka Borovce zdůrazňovali, že při psaní nikdy nečerpal ze soukromí interpretů.

Vondráčková se k tématu vrací i přes vzpomínku na herečku Helenu Růžičkovou. V podcastu Čestmíra Strakatého popisovala, jak spolu v sedmdesátých letech seděly u kávy, kdy Růžičková zamíchala lžičkou v lógru a bez okolků jí řekla, ať se netrápí dětmi, protože její cesta vede jinudy. S odstupem let Vondráčková připouští, že na tom možná něco bylo. Děti si prý přála, ale život jí místo toho přinesl jinou roli, byla jimi obklopená alespoň nepřímo, v rodině i díky práci s nadací Naše dítě. Babičkou je dnes díky manželovi Martinu Michalovi, který má tři vnoučata.

Nebyla v tom sama. Hana Zagorová, Jitka Molavcová, Jitka Zelenková, Petra Janů, Heidi Janků. Zpěvačky, jejichž jména zná každý, kdo v Československu žil mezi šedesátými a devadesátými léty. Každá z nich řešila stejné téma, každá jinak, ale výsledek byl stejný.

Pro pochopení jejich příběhů je důležité vědět, v jaké době žily. Ženy v normalizačním Československu čelily silnému tlaku, mateřství bylo považováno za samozřejmost, ne za volbu. Kariéra zpěvačky a rodina se jen těžko kombinovaly: cestování nejen po republice, ale i za zahraničními angažmá, nepravidelný režim, závislost na přízni státních institucí. Přístup ke spolehlivé antikoncepci byl omezený. Na tyto ženy tedy nedoléhala jen osobní rozhodnutí, ale celý systém, ve kterém žily.

Hana Zagorová trpěla od třiadvaceti let vážnou chorobou krve. Vlastní dítě mít nesměla. Výstižně to popsal její první manžel Vlastimil Harapes: „Dítě mít nesměla, pozor, ne nemohla, ale nesměla, kvůli své nemoci. Zemřelo by buď dítě, nebo ona.“

Cesta k mateřství vedla jedině přes adopci. Jenže adoptovat tehdy mohl jedině manželský pár. Zagorová proto přišla za Harapesem, tanečním mistrem a choreografem Národního divadla, s nímž ji pojil dlouholetý přátelský vztah a navrhla mu sňatek. Vzali se v září 1986. Svatbu přátelům zamaskovali jako společnou narozeninovou oslavu, hosté se o tom, že jsou na svatbě, dozvěděli až na místě.

V dětském domově si vybrali asi čtyřletou blonďatou holčičku Aničku. Harapes vzpomínal, že vypadala, jako by byla Hančina dcera. Připravili jí pokojíček a starali se o ni půl roku. Pak se objevila příbuzná, která o dítě projevila zájem a holčička musela zpět. „Bylo to až na hranici citového vydírání a bylo to bolestné pro všechny strany. Hanku kvůli tomu touha po dítěti přešla,“ řekl Harapes.

Krátce poté Zagorová navštívila vystoupení operního pěvce Štefana Margity. Vrátila se zamilovaná. Harapesovi to řekla sama. Ten jí navrhl rozvod, aby mohla jít za hlasem srdce. Rozvedli se 30. května 1992. O den později se Zagorová se Štefanem Margitou vzali. S Margitou vydržela až do své smrti v srpnu 2022.

Jejím prvním manželem byl Jan Petráň, historik a scénárista, který měl z předchozího vztahu syna a další děti nechtěl. Molavcová zůstala s ním třicet let a rodinu nezaložila. Veřejně to komentovala věcně: říkala, že mateřství ji nelákalo, že chtěla mít život bez závazků a zároveň připouštěla, že roli v tom sehrál i partner.

Celý profesní život přitom strávila obklopená dětmi, pravidelně účinkovala v televizních pořadech pro nejmenší. Pak se zamilovala do herce a recitátora Alfréda Strejčka, s Petráněm se rozvedla a v roce 2023 si Strejčka vzala. Ten onemocněl vzácným neurologickým syndromem, přestal mluvit i chodit a skončil na vozíku. Molavcová se o něj stará.

Dítě nikdy nechtěla. „Myslím, že se dá žít plnohodnotný život i bez nich. Možná v tom jistou roli hrálo i to, že jsem neměla moc hezké dětství a jsem z rozvedeného manželství,“ vysvětlovala v rozhovorech. Jedenáct let byla milenkou Ladislava Štaidla, skladatele a producenta, který byl po celou tu dobu ženatý. Spolu nežili, ona věděla, že není jeho jedinou milenkou. „Ony se mi smály, ale já ho milovala,“ řekla o ženách, se kterými se o něj dělila. Štaidl nakonec dal přednost Ivetě Bartošové, rozešli se pracovně i soukromě a deset let spolu nepromluvili. Usmířili se až po letech. Štaidl zemřel v roce 2021 na covid.

Vlastním jménem Jana Petrů, jméno jí obrátil Jiří Suchý, když nastoupila do Semaforu, aby si ji diváci nepletli s tehdy slavnou zpěvačkou stejného jména. Vychovala ji babička, rodiče se rozvedli brzy po jejím narození. Manželem byl producent Michal Zelenka, se kterým žila přes třicet let. Oba byli z rozvedených rodin, dítě spolu nechtěli a jak sama říkala: „Nikdy jsem nepocítila touhu mít děti.“ Díky Zelenkovi měla v životě nevlastní dceru Markétu. Zelenka zemřel v roce 2011.

Matka jí zemřela na rakovinu, když jí bylo jedenáct. Otec začal pít. V šestnácti odešla z domu. Krátce nato přišla o bratra při autonehodě. V osmnácti, pár měsíců po maturitě, se provdala za Zbyňka Janků, jehož příjmení nese dodnes. Manželství trvalo tři roky a skončilo tím, že se zakoukala do Iva Pavlíka.

Druhý manžel Ivo Pavlík byl skladatel a hudební producent, o třicet let starší, dříve ženatý s Věrou Špinarovou. Další děti nechtěl a Heidi to věděla od začátku. „Ivoš po dalším dítěti netoužil. A pak, když jsem ho poznala, jaký je, tak jsem tušila, že kdybych náhodou otěhotněla, sebere se, odejde a najde si jinou zpěvačku.“

Přesto se to stalo. Ve dvaceti pěti letech, ještě před jejich svatbou, s Pavlíkem otěhotněla. Šla na potrat, rozhodla se tehdy kvůli kariéře. Zpětně v pořadu Intimní zpovědi přiznala, že toho lituje, ale přidala i vlastní pochybnost: „Časem jsem si uvědomila, že jak moje rodina nefungovala, možná jsem dítě nechtěla proto, abych nebyla špatným rodičem.“

Pavlík zemřel v roce 2017. Heidi Janků zůstala sama, bez vlastních dětí. Díky Pavlíkovi je nevlastní prababičkou. Říká tomu sama zvláštní prababička, přeskočila jedno stadium.

Příběhy těchto žen nejsou jen o osobních rozhodnutích. Některé volily vědomě. Jiným volbu sebraly okolnosti: nemoc, partner, nebo čas, který prostě přestal čekat.

Žijí a žily naplno - na jevišti i v soukromí. Jejich příběhy ukazují, že plnohodnotný život lze prožít i jinak, jen cesta k tomuto zjištění nebyla vždy snadná.V době, kdy se od ženy očekávalo obojí a nikdo se neptal, jak to má zvládnout. Kdy se o potratu nemluvilo, antikoncepce se sháněla obtížně a mateřství bylo povinností, ne volbou.

A Vondráčková? Ta to nechala na větě, kterou opakuje v rozhovorech dodnes.

„Chtěla jsem tři děti, ale nebylo mi shůry dáno. Musela jsem se s tím smířit.“

Zdroje: Stream: Podcast Čestmíra Strakatého – Vondráčková | iDnes: Vondráčková – soud o potrat | iDnes: Vondráčková – rozhovor o dětech | Blesk: Harapes o adopci a Zagorové | Blesk: Zemřel Harapes | Vlasta: Jitka Zelenková | Žena-in: Jitka Molavcová | Česká televize: Petra Janů | Stream: Intimní zpovědi – Heidi Janků | CNN Prima NEWS: Heidi Janků – potrat