Jak se hledat a možná i najít

Diskuze s efektivními altruisty mi přinesla seznam 120 otázek (další způsoby ročních vyhodnocení najdete třeba tady nebo tady), z nichž se pouze jedna týká životní filozofie, doprovází ji nenápadný dotaz na mé hodnoty a završuje to otázka: „Žiji v souladu se svou životní filozofií a základními hodnotami?“ Při zodpovídání kličkuji mezi svými kognitivními zkresleními a jinými biasy, před kým se to snažím držet tvář? Nikdo to neuvidí, jen mě na tom bude v budoucnu mučit AGI.

Otázky jsem si vzala na měsíční putování po Evropě, což se mi v  minulosti oplatilo. Nechci s vámi sdílet své odpovědi, ale nástroje a  tipy, jak si těžké otázky snažím zodpovědět. Celý proces sebehledání to ulehčuje. Nevím sice, zda je můj přístup dobrý, ale samotný proces mi dodává stabilitu a těší mě. Doufám, že se vám něco bude také hodit.

Hodnoty a smysl (Values and Purpose)

Mám v životě smysl a směr? Jaká je moje životní filozofie? Co chci od života? Jaké jsou mé základní hodnoty? Žiji v souladu se svou životní filozofií a základními hodnotami?

Vidíte? Nezačíná to zrovna pozvolna.

Začnu tím nejjednodušším: hodnotami. Na webu Clearer Thinking najdete nástroje pro zlepšování rozhodování nebo dělání pozitivních změn v životě. Mimo jiné je tu i test vnitřních hodnot (intrinsic values). Upřímně mi na něm přijde nejzajímavější argumentace, proč je důležité znát své vnitřní hodnoty (přejato z webu a přeloženo pomocí Deepl):

Vyhodnocování mých odpovědí na otázky v samotném testu mě často mátlo a vnímala jsem, že můžu podléhat zkreslení, jak bych si bývala přála jednat nebo přemýšlet, i když to není tak docela pravda. Přesto je to nejlepší nástroj, který jsem objevila, a podrobně rozepsané jednotlivé vnitřní hodnoty mi pomohly se zorientovat v mých motivacích a tíhnutí k  určitým typům činností, které jsem doposud považovala za hedonické (např. že chci během života získat mnoho zážitků) a bránila jsem se jim. Nyní jsem otevřená dát hodnotě prožívání větší prioritu i při hledání práce.

Smysl je velké téma. Frustrující i zábavné. Jaký je můj smysl života, smysl lidstva, smysl planety Země, smysl vesmíru. Má každý svůj individuální smysl života, nebo je nějaký zastřešující? Existuje vůbec, akorát ho neznám, anebo se vyjeví až v průběhu života, případně neexistuje? Přijdeme na smysl lidstva i vesmíru během našeho života, nebo dává přinejmenším smysl usilovat o přežití budoucích generací, které mohou smysl odhalit? Těžko říct. Minimálně pro individuální smysl života je ulevující si přečíst knihu od psychologa a  přeživšího holokaustu Viktora Frankla Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie.

V otázce, co očekávám od života, mi velmi pomohla tvorba osobní vize, kterou mě provedl Petr Ludwig v knize Konec prokrastinace. To mi před dvěma lety rozzářilo den a ještě dlouho, vlastně až dodnes, se k ní vracím a stále platí. To přispívá i k zamyšlení nad životní filozofií, ke které se podle mě dává smysl vrátit po dokončení celého dotazníku, který přeci jen přinese ještě hlubší sebepoznání, což je pro ni nutné. Obecně mi dává smysl se vracet k těmto prvním otázkám i  později.

Přínos a dopad (Contribution and Impact)

Kapitola specifická pro efektivní altruisty, ale dlouhá léta před tím, než jsem je poznala, i pro mě. Díky tomu, že má dotazník dalších devět sekcí, vystupuje zřetelněji, že přesah je (jen) jedna důležitá položka, kterou je dobré v životě zohledňovat. Minimálně pokud chcete jednat altruisticky. Sám o sobě to umí být bič. Podívejte:

Jaké změny chci ve světě vidět? Pomáhám utvářet svět tímto směrem? Jak? Mám jasnou strategii, která by měla významný dopad? Jaký byl můj přínos světu v posledních letech? Kolik jsem v uplynulém roce věnovala přímo a celkově (absolutně a v % příjmu)? Došlo k nějakému pokroku? Které účely podporuji a proč? Zaměřuji se na důležité oblasti? Co mi brání ve větším dopadu? Žiji zodpovědně vůči životnímu prostředí?

Možná proto napsal Nate Soares knihu Replacing Guilt (já četla pouze jeho blog) o pocitu viny nejen mezi altruisty. Pro přemýšlení o přesahu se doporučuji seznámit s hnutím efektivních altruistů, ať už přes knihy jeho zakladatele Williama MacAskilla (Dobré úmysly nestačí nebo What We Owe the Future), nebo třeba přes můj článek (k přečtení i v němčině), kde najdete další odkazy. Spolek pro efektivní altruismus v ČR pořádá dvakrát do roka semináře o myšlenkách i kritice efektivního altruismu (aj.), kde se můžete potkat s dalšími lidmi osobně i online. Zajímavá je i kniha Nad propastí od Tobyho Orda o existenčních rizicích.

Majetek a lokace (Possessions and Location)

Mám materiální dostatek? Nějaké velké nákupy v loňském roce? Jaké materiální věci chci? Proč? Mám příliš mnoho hmotných statků? Měla bych se něčeho zbavit? Jsem snadno mobilní, nebo jsem vázána na jedno místo (ať už fyzicky majetkem, nebo jinými vazbami, jako je práce nebo lidé)? Kde žiji? S kým? Jaká je moje životní situace? Líbí se mi čtvrť / město / země, kterou obývám? Chci něco z  toho změnit?

Pro mě jako minimalistku poměrně jednoduché otázky, ze kterých mi nejzajímavější přijde ta o dostatku. Kladou si ji i lidé v nerůstovém hnutí (Degrowht). Já na ni odpověď ještě nemám.

Peníze a finance (Money and Finances)

Jaký je můj současný roční příjem? Odkud pochází můj příjem? Jsem s příjmem v této fázi života spokojena? Jaké je mé čisté jmění? Z čeho se skládá můj majetek? Jaká je moje investiční strategie/filozofie? Mám nějaké dluhy? Kde? Kolik? Mám rychlý přístup k hotovosti pro případ nouze (myslím 3 měsíční výdaje)? Sleduji, jak utrácím své peníze? Mám sestavený rozpočet? Jaký je? Dodržuji ho? Jak utrácím své peníze? Co si ukousne největší kus koláče? Co může být zbytečné? Šetřím / investuji / daruji podle plánu? Jaká je moje situace, pokud jde o finanční nezávislost?

Už několik let si každý měsíc píšu přesně své výdaje a příjmy i odkud pochází. Díky tomu přesně vím, za co utrácím peníze a jakým typem činnosti si dokážu peníze naopak vydělat. Kdybych byla v nouzi, budu vědět, v jaké oblasti ušetřit. Vím, jaké jsou mé průměrné výdaje i  příjmy za rok. Namísto předpokladů jasná čísla.

Díky přednášce o finanční gramotnosti (ke zhlédnutí i online) jsem tyto poznatky skvěle využila. Vypočítala jsem si, kolik peněz bych si měla nechat dostupně bokem v rámci finanční rezervy (4–6násobek čistého měsíčního příjmu), kolik peněz budu potřebovat v důchodu, pokud ho chci prožít v podobném životním stylu jako dnes (s ohledem na inflaci) a proč proto dává smysl peníze spíš investovat než si je odkládat (časové úročení, etické dilema). I díky jasné představě o svých průměrných výdajích za měsíc jsem si mohla vypočítat, kolik měsíců můžu věnovat přemýšlení o životní filozofii, budoucí práci i jejímu hledání nebo vlastním projektům, aniž by mě to finančně ohrozilo. To mi dodalo klid, který mi v oblasti peněz citelně chyběl. Právě pro ten klid si doporučuji udržovat přehled. Rozpočet nicméně nemám.

Kariéra a práce (Career and Work)

Čemu se věnuji? Jaká je moje pozice? Jaká je moje motivace k této práci? Jaký je můj kariérní plán? Přiblíží mě tato práce mým dlouhodobým cílům? Jakého pokroku jsem dosáhla za poslední rok? Budou mé pracovní dovednosti užitečné i mimo tuto pozici?  Jsem angažovaná? Má pro mě tato práce smysl? Mám dobrou pozici a  kontakty v rámci svého oboru? Jak stresující je moje práce? Jaké jsou hlavní nevýhody mé práce? Pracuji příliš mnoho (rovnováha mezi pracovním a soukromým životem)? Mám ráda své spolupracovníky a pracovní prostředí? Je moje práce v souladu s mým etickým přesvědčením a  základními hodnotami? Dává mi moje práce smysl?

Práce ve smyslu zaměstnání, kterým si vydělávám peníze, je pro mě delší dobu živé téma. Nevnímám ji jako oběť, něco, co se dříve či později musí překousnout, ale činnost, kterou můžu přispět společnosti, přírodě i sobě. Čím víc oblastí, které mě činí spokojenou, zahrnuje, tím lépe. Přemýšlím o ní trvale, v průběhu úvazků ji vyhodnocuji a jsem ochotná ze zaměstnání odejít navzdory nejistotě, což mi dodává pocit nezávislosti a svobody. Zodpovídám jen sama za sebe, nemám hypotéku, jen drobnější půjčku, jiní to mohou mít mnohem náročnější.

Poznatky o hledání práce s přesahem jsem shrnula ve stejnojmenném článku (k přečtení i v němčině), jehož výstupy zde nebudu opakovat, doporučuji si ho přečíst. Doufám, že pro vás bude přínosný. Navazuje na něj druhý článek o hledání práce v  oblasti ochrany zvířat, kde rozebírám i různé pozice v neziskové, ziskové i výzkumné sféře (opět i v němčině).

Vřele doporučuji osmitýdenní kurz 80,000 Hours (počet hodin, který člověk věnuje během života práci na plný úvazek), který vytvořili lidé z hnutí efektivních altruistů, ale mnohé části nebo přístupy jsou relevantní i pro ty, kteří nehledají nutně práci s  přesahem. Například vám kurz pomůže si vytvořit přehled o svých silných stránkách, jak povzbuzující! Poradí vám také, jak hledat práci, která vám sedne, protože dle nich „řídit se pouze instinktem je obzvláště nespolehlivé a  ukazuje se, že ani kariérní testy nefungují příliš dobře. (…) Tyto přístupy předpokládají, že můžete snadno zjistit, v čem budete dobří předem. Ve skutečnosti to ale nejde.“ Viz také článek Don’t go with your gut (but check with it).

Dále získáte v kurzu přehled o dovednostech, které jsou flexibilní a  přenositelné a dává smysl se na ně zaměřit, pokud nechcete uvíznout v  jednom oboru nebo na jedné pozici. Povzbuzující pro mě byla i třetí kapitola, kde jsem si promyslela své dlouhodobé vize s  otevřenou myslí a doširoka, nic svazujícího. Myslím, že s vědomím uchopitelného směřování do budoucna se můžu lépe orientovat v nabídkách nejen práce, ale i kurzů nebo dobrovolnictví a stáží. Tuším, že to mi dost chybělo, aniž bych to tušila, těžko se mi totiž uchopoval smysl při dlouhodobějším úvazku. Taky jsem často odmítala práci, ve které jsem neviděla okamžitý přesah, i kdyby mě byla bývala mohla naučit potřebnou dovednost k dosažení dlouhodobějšího cíle. Tímto způsobem jsem nepřemýšlela.

Pomohlo mi taky zamyslet se, při jaké činnosti jsem měla v minulých úvazcích pocit flow, a co mi naopak bralo energii (pokud stále pracujete, můžete si projít dva týdny dozadu kalendář). Protože nepracuji od konce února, pomohla mi v reflexi i zpětná vazba od kolegů a  kolegyň a roční rozvojové rozhovory, které jsem si schovala, a pracovní deník, který jsem si psala po přechodu ze zkráceného na plný úvazek, abych bez zkreslení při zpětném ohlížení mohla vyhodnotit, co mě i při náročnějším úvazku a zodpovědnější roli naplňuje, co mě stresuje a kde mám pochybnosti. Konečně se vyplatila má obsese reflexemi! To vše jsem si propojila se svými vnitřními hodnotami (viz test výš) a životní filozofií a týden po týdnu se čím dál viditelněji rýsuje, kam chci směřovat.

A na závěr přidávám výpis snad všech pozic, které existují. Dozvíte se, co byste měli na starosti a jaké dovednosti, zájmy, hodnoty, vzdělání aj. jsou pro danou oblast potřeba. Navíc získáte přehled o dalších podobných pozicích (stačí kliknout na plusko na začátku řádku), což otevírá další možnosti, které by vás nemusely napadnout, ale mohly by vám sedět víc.

Zdraví a tělesná kondice (Health and Fitness)

Z čeho se většinou skládá můj jídelníček? Jím pravidelně nezdravá jídla, nebo spíše zdravá domácí jídla? Piji příliš mnoho alkoholu? Co mohu ve svém jídelníčku zlepšit? Jsem celkově unavená nebo čilá? Jak často bývám nemocná? Zažila jsem v  uplynulém roce nějaký vážný úraz/nemoc? Mám v současné době nějaké zdravotní problémy, které by se měly řešit? Jak často cvičím? Jak? Jsem spokojena se svou postavou? Mám dostatek kvalitního spánku? Jaká je moje váha? Jaká je moje klidová tepová frekvence a krevní tlak?

U ústní zkoušky z němčiny jsem si u maturity vytáhla tu nejtěžší otázku: sport. Nechyběla mi slovíčka, ale samotná představa, jak lidé vlastně sportují. Na dětské soutěži Miss Rosice se mě moderátor v „intelektuální“ části (nepřipravená otázka) zeptal na zdravý životní styl. Ehm, jíst ovoce a zeleninu? Sport a relaxace jsou má slabá místa.

I proto mě potěšil průvodce základními doporučeními pohybu od National Health Service. Mé oblíbené, totiž lenochodí, protahování tam bohužel nevidím.

Vzdělávání a rozvoj dovedností (Education and Skills Development)

Trávím pravidelně čas učením se nových věcí a rozvíjením své mysli? Jaké talenty a dovednosti jsem za poslední rok rozvinula? Proč právě tyto? Získala jsem v uplynulém roce nějaký oficiální certifikát (titul, kurz, zkoušku) nebo jsem se na něj učila? Zaměřuji se na tvrdé/měkké/mentální dovednosti? Kolik knih jsem za poslední rok přečetla?

Tím, že žiji ve městě, mám široké možnosti dalšího vzdělávání i  offline, což zahrnuje i socializaci a často mňamičky. Z aplikací mám ráda DuoCards na učení anglických a německých slovíček, tu a tam objevím dobrý kurz na Seduo nebo Coursera (například Google Project Management, vedení projektů je flexibilní a přenosná dovednost). Skvělé je, když vám může další vzdělávání zaplatit zaměstnavatel, zeptejte se! Doslova život měnící pro mě byl kurz nenásilné komunikace. Dělám si osmitýdenní kariérní kurz s 80,000 Hours a zdarma je i kurz Animal Advocacy Careers. Právě teď mi dává smysl se učit s nástroji umělé inteligence.

Společenský život a vztahy (Social Life and Relationships)

Mám romantický vztah? Jaký je? Jsem spokojená? Je to čistě pozitivní pro obě strany? Jsem fenomenální partner? Uvědomujeme si já a můj partner vzájemně své potřeby a přání? Jaký je můj vztah s členy nejbližší a širší rodiny? Kdo jsou moji klíčoví přátelé? Záleží mi na nich dostatečně a projevuji o ně zájem? Jaké jsou mé společenské kruhy? Jak jsou velké? Jakých klubů, organizací nebo společenství jsem členem? Starají se o mě ostatní, mají mě rádi a  váží si mě? Komunikuji efektivně s lidmi v různých kruzích?

Podle sociálního psychologa Jonathana Haidta jsou důležitou součástí lidské spokojenosti dobré vztahy. Ve své knize The Happiness Hypothesis píše: „Žádný muž, žena ani dítě nejsou ostrovem. Jsme ultrasociální tvorové a nemůžeme být šťastní, aniž bychom měli přátele a bezpečné vazby na jiné lidi.“ (s. 219, volně přeloženo). Na důležitou roli přátelství narážím na každém kroku.

Mé uchopování vztahů silně ovlivnil proces umírání mé babičky. Trpěla rakovinou plic a během posledních měsíců ji navštěvovala jak široká rodina, na kterou se člověk asi nejčastěji spoléhá, tak přátelé. Nejen to, chodili s ní na tradiční túry, jen pomaleji, těsně před smrtí pro ni přijížděli a vozili ji zesláblou na chalupu, kterou milovala a kde byl posléze uložen její popel. Na pohřbu se sešlo padesát i více lidí, babička byla totiž pevnou součástí trampské subkultury. Můj táta a strýc zapálili slavnostní oheň, do toho zněla babiččina oblíbená skladba doprovázená na kytaru, a pak se slavilo, pilo a hrály se trampské písně (bohužel o dekádu starší než červený, žlutý a zelený zpěvník, takže jsem je neznala). Přátelé činili její život plnější a pečovali o sebe až do smrti. I proto se mi moc líbí otázka, zda o své přátele dostatečně pečuji.

Mí dospělí přátelé reflektují, že čím je člověk starší, tím je náročnější najít si přátele nebo partnerské vztahy. Zaujal mě tip na navazování kontaktů z článku na 80,000 Hours: „Když se seznámíte s novým člověkem, je užitečným zvykem ,pětiminutová laskavost´. Přemýšlejte o tom, co můžete udělat během pouhých pěti minut, abyste této osobě pomohli, a udělejte to. Dvě z  nejlepších pětiminutových laskavostí jsou představení nebo povídání o  knize či jiném zdroji informací. Správné představení může někomu změnit život a vás to téměř nic nestojí.“ Existuje taky stránka Succeed Socially, kterou chci ještě prozkoumat.

Při rozšiřování kruhu blízkých lidí může být zajímavé zkoumat téma komunit, zvolené rodiny nebo polyamorních a  jinak nemonogamních vztahů. Mně se osvědčuje pro navazování nových kontaktů navštěvovat dlouhodobé semináře na téma, které mě zajímá, účastnit se pravidelných setkávání efektivních altruistů, literárních klubů, jezdit na Týdny pro krajinu s Hnutí DUHA, dobrovolničit atd. V romantických vztazích se mi osvědčila cvičení a společné čtení knihy Sedm principů spokojeného manželství od Johna Gottmana.

Emoce a duševní pohoda (Emotions and Mental Well-being)

Jaký mám pocit ze svého života? Cítím radost? Jaký je můj vztah k  sobě samé? Mám ráda/nemám rád/ své vnitřní já? Co jsem ze svého života odečetla, abych byla letos šťastnější/spokojenější? Co jsem přidala? Jaká je moje strategie směrem k duševní pohodě?  Jsem emocionálně vyrovnaná? Pracuji na klidu? Rozpoznávám své emoce a pracuji s nimi, nebo mě často ovládají? Medituji? Jak? Jsem obecně optimistická nebo pesimistická? Kdo a co přináší do mého života pozitivní a negativní energii? Na co se nejvíce těším v krátkodobém (1 rok), střednědobém (3–⁠5 let) a dlouhodobém horizontu (7–⁠10 let)? Čeho se nejvíce obávám v  krátkodobém (1 rok), střednědobém (3–⁠5 let) a dlouhodobém horizontu (7–⁠10 let)?

Psycholog Jonathan Haidt i 80,000 Hours doporučují k duševní pohodě praktikovat nejen meditaci, ale i kognitivní psychoterapii (CBT), viz argumenty a další odkazy v druhé části tohoto článku. Bohužel s CBT nemám zkušenost, ale terapie jako taková má na mě blahodárný účinek. Při hledání psychologů nebo terapeutů doporučuji trpělivost, ne každý vám sedne.

Meditaci teprve zkouším, jako první krok mi pomáhá relaxovat, plně uvolnit svaly a celé tělo, nechat proudit myšlenky, ale nelpět na nich. S  tím mi pomáhá podcast Meditace do uší, v angličtině je dobře hodnocený podcast Waking Up: A Guide to Spirituality Without Religion se Samem Harrisem. Dobrou zkušenost mám i s autogenním tréninkem Ireny Hájkové, díky kterému téměř vždy dobře usnu. S orientací v sobě samotné, ve svých potřebách i emocích, mi ohromně pomáhá Nenásilná komunikace Marshalla Rosenberga, doporučuji si udělat delší kurz (já mám 36hodinový).

Sama na sebe bývám přísná a poměrně lehce propadám cyklení emocí navázaných na různé myšlenky. S tím mi částečně pomohla kniha Všímavost a soucit se sebou od psychologa Jana Bendy. Když prožívám náročnější emoce smutku, zklamání nebo vzteku, snažím si je uvědomit a pojmenovat, ale neidentifikovat se s  nimi. Místo abych se propadla do koloběhu „Jsem smutná!“, řeknu si jen „Hele, smutek.“ Benda na straně 138 píše: „Emoce, která mnou probíhá jako myšlenky při meditaci, není potřeba se jí chytit, jen si jí všimnout. Když se přimějeme tyto pocity se zájmem a otevřeností pozorovat, zjistíme, že vznikají a zanikají během krátkých okamžiků. A  věřte, nebo ne, přestanou být problémem.“

Jonathan Haidt v knize The Happiness Hypothesis na stranách 92–94 popisuje, co zaručeně narušuje náš pocit štěstí: hluk (hlavně nepravidelný hluk zvyšuje stres, třeba když žijeme na hlavní ulici), dojíždění (každodenní stres), nedostatek kontroly, stud (denní zátěž studu z vlastního těla např.) a problémy ve vztazích (denní konflikty s kolegy, partnery…).

��Produktivita a organizace (Productivity and Organization)🗂️

Jsem organizovaná? Jaké mám systémy v práci a doma? Ztrácím spoustu času děláním věcí, které pro mě nemají valný význam? Jaké jsou mé pozitivní a negativní rutiny/zvyky? Vytvořila jsem si nějaké nové návyky? Je v mém životě příliš mnoho složitostí? Potřebuji něco zjednodušit?

O produktivitu se teoreticky nezajímám, protože nemám problém s  prokrastinací, špatnými návyky a netíží mě, že bych svůj čas využívala nesmysluplně. Naopak je pro mě větší oříšek relaxace. Pokud byste ale chtěli nějaké nástroje k produktivitě a jak o ní přemýšlet, mohl by se vám líbit článek How to be Successful na 80,000 Hours. Mně osobně na něm vadí rámování našich snah produktivitou a úspěšným kariérním směřováním, ale samotné tipy můžou být nápomocné. Jen se tím nezahltit!

Martin, který se mnou sdílel těchto 120 otázek ročního vyhodnocení života, mi k rozhodování doporučil metodu pilířů. Na základě vnitřních hodnot, životní filozofie i toho, co podle výzkumů vede lidi ke spokojenosti (vše viz výš), jsem si vytvořila šest pilířů, které by měla činnost splňovat, abych se jí věnovala. S tím, že to stejně často vyžaduje kompromisy. Mé jsou tyto:

Dobrodružství, zábava a volný čas (Adventure, Fun, and Leisure)

Zažívám v životě to, co chci? Jaké jsou mé koníčky? Navštěvuji často nová místa a poznávám nové kultury? Bavím se obecně? Jak? Je můj volný čas spíše aktivní, nebo pasivní? Jak relaxuji? Je můj život vzrušující nebo nudný?

Já osobně mám silnou potřebu dobrodružství, kterou si naplňuji měsíčními cestami, chůzí, přespáváním venku, jsem zvědavá a ráda objevuji, těší mě podněty lidí z jiných okruhů, než kde se běžně pohybuji. Tato kapitola je pro mě ale stále výzva, jak odpočívat například večer, kdy už nechci sedět u počítače a nemám domluvenou schůzku, to je oříšek.

–

Stále jsem na cestě a na některých směrovkách není pro jistotu uvedený čas ani počet kilometrů k cíli. Vím, že i někteří z vás hledají. Pokud máte vlastní tipy na pěkná místa, která se dají po cestě vidět, na zkratky nebo slepé uličky a obcházky, budu ráda za sdílení.