Článek
Koncem května Prahu navštívila skupina deseti mistryň ikebany. Paní Hieda Šigjoku, oblečená do hedvábného kimona, přijela v doprovodu svých devíti studentek. Samy už se také staly mistryněmi a mohou tradiční aranžování květin vyučovat. Ačkoliv jde o ansámbl ženského složení, paní Hieda zdůrazňuje, že v Japonsku se ikebaně běžně věnují i muži. Ostatně ona se ikebanu od dětství učila právě od svého otce.
Ukázku ikebany v barokních prostorách Clam-Gallasova paláce uvedl japonský velvyslanec Jeho Excelence pan Nagaoka Kansuke. Paní Hieda vysvětluje, že uvidíme aranžování květin podle školy Sógecu. Ta se vyznačuje důrazem na tvůrčí svobodu jednotlivce a nevyhýbá se ani netradičním materiálům. Škola brzo oslaví své sté výročí od založení. Sami prý můžeme posoudit, jak umí být ikebana tvořivá.
Následuje rychlý sled ukázek. První tři mistryně během několika málo minut dokončují nádherné aranže. Pracují až neskutečně rychle, u toho zvládají komentovat vytvářená díla. Jedno z nich představuje očišťující sílu vody. Inspirací byl déšť při příjezdu do Prahy. Tlumočnice zdatně překládá názvy rostlin. Dámy navzdory vysokému tempu působí klidně. Jedna z nich připouští mírnou nervozitu: „Je vás tady hodně a jde o náročnou techniku.“ Trojice střídá trojici. Najednou je na stolech pod klenbou devět zcela odlišných ukázek. Výsledný dojem je velice silný. Díky uspořádání květy nádherně vynikly. Není potřeba kupovat velké pugéty ani plenit květinový záhon. Pomyslím si, jak je ikebana praktická.
Všechny vystavené aranže obsahují jen několik málo květů, dominantu hmoty tvoří spíš listy nebo větve. Některé materiály si dámy dovezly z Japonska. Jak asi na celníka působily kufry plné pokroucených větviček? Šlo třeba o kiwi nebo o keř pro výrobu tradičního papíru washi. Některé prvky vyžadovaly předchozí úpravu. Ať už loupaní, barvení nebo bělení. Rostliny si dámy většinou vybraly v Průhonické botanické zahradě. Mají radost, že mohou pracovat s květinami, které u nich nebývají dostupné. Snad jen tři černofialové gerbery, jejichž útlé stonky kontrastují se zpeřeným listem kapradiny, jsou ze supermarketu.
V aranžích se objevil i papír nebo kov. Rostliny před námi jsou umístěné buď do vázy, nebo častěji do mělké nádoby. Na jejím dně mohl, ale nemusel být kenzan, kovový ježek k napichování květin, díky kterému vše drží pohromadě. Jedna z mistryň použila skleněnou vázu: „Chtěla jsem aranžovat do českého skla, které je celosvětově známé. Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet.“
Přesuneme se na nádvoří. Pět lidí vytváří skoro dvoumetrové dílo pod vedením paní profesorky. Rychle se míhají yukaty, kimono i civilní oblečení. Ozve se vrtačka. S ohledem na hostující zemi použije paní Hieda ve svém díle červenou, modrou a bílou.
Posledním bodem programu je dílna, kde si účastnictvo může vytvořit první vlastní ikebanu. Jde o nejjednoduší styl moribana, v mělké nádobě s použitím kenzanu. Na stole leží nůžky, dvě větve, svazeček květin a návod. Paní profesorka vysvětluje, že tři hlavní prvky aranže mají vytvořit pomyslný trojúhelník. Výsledek musí působit vzdušně. Vhodná je asymetrie, naopak pravidelné uspořádání není esteticky žádoucí. Plné květy je potřeba oproti poupatům upozadit. Máme vědět, jaký chceme aranži vtisknout charakter.
Pouštíme se do práce. Mistryně obcházejí stoly. Velice jemně se snaží nás nasměrovat. Dostanu cenné rady v několika jazycích i origami, papírového jeřába. Tvorba vyžaduje naprosté soustředění, už jen s ohledem na ostré nůžky nebo bodliny aranžerského ježka. Opět mě fascinuje, jak z obdobných materiálů vznikají naprosto odlišné výsledky. Cítím se hluboce odpočatá.
