Jak uspět při přijímacím pohovoru? Ovládněte řeč těla a vyvarujte se nejčastějších chyb

Právě první setkání bývá při přijímacím řízení velmi důležité. Nervozita je přitom naprosto přirozená a není důvod snažit se ji za každou cenu skrývat. Existují však projevy, které mohou zbytečně působit nejistě, znuděně nebo nezúčastněně. Kterým chybám se raději vyhnout?

Způsob, jakým sedíte nebo stojíte, ovlivňuje celkový dojem, který na druhé působíte. Pokud se při pohovoru hrbíte, máte svěšená ramena a působíte unaveně, můžete vyvolat dojem nezájmu nebo nejistoty – přestože to vůbec nemusí odpovídat vašemu skutečnému rozpoložení.

Ideální není ani opačný extrém. Není nutné sedět strnule jako voják. Mnohem přirozeněji působí vzpřímený, ale uvolněný postoj. Ramena nechte volně, chodidla položte na zem a snažte se během rozhovoru pohodlně dýchat.

Při mluvení je naprosto přirozené gestikulovat. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou pohyby rukou příliš výrazné, chaotické nebo nesouvisejí s tím, co právě říkáte.

Neustálé mávání rukama, bubnování prsty do stolu nebo nervózní pohrávání si s předměty může odvádět pozornost od toho nejdůležitějšího – od vašich odpovědí.

Nesnažte se proto naučit před pohovorem přesný „správný“ počet gest. Mnohem lepší je přirozený projev a klidné pohyby, které podporují to, co říkáte.

Neustálé kontrolování času během pohovoru může působit velmi nepatřičně. Personalista si může vyložit vaše chování jako známku nezájmu nebo netrpělivosti.

Pokud skutečně potřebujete hlídat čas, například kvůli navazující schůzce, je lepší to předem oznámit. Jinak telefon i hodinky nechte co nejvíce stranou a věnujte pozornost člověku, který s vámi hovoří.

Často se můžete setkat s tvrzením, že překřížené ruce znamenají uzavřenost, odpor nebo obranný postoj. Tak jednoduché to ale není.

Lidé si kříží ruce z mnoha důvodů – může jim být zima, mohou se tak cítit pohodlněji nebo jde jednoduše o jejich obvyklý způsob sezení. Jediné gesto proto nelze spolehlivě použít jako důkaz určitého psychického stavu.

Přesto je při pracovním pohovoru vhodné působit otevřeně a uvolněně. Přirozená poloha rukou na stole nebo v klíně obvykle vypadá lépe než jejich křečovité svírání.

Pohovor dokáže znervóznit i sebevědomého člověka. Klepání nohou, pohrávání si s vlasy, kousání nehtů, okusování rtů nebo neustálé upravování oblečení však může nervozitu ještě zvýraznit.

Pokud víte, že máte některý z těchto zlozvyků, zkuste si ho uvědomovat už při běžném rozhovoru. Před pohovorem může pomoci několik pomalých nádechů a výdechů, dostatek času na cestu a krátká pauza před odpovědí na obtížnější otázku.

Nemusíte odpovídat okamžitě. Chvilka na rozmyšlenou působí mnohem lépe než překotné vysvětlování.

Dívat se druhému člověku do očí je důležitou součástí osobní komunikace. Při pracovním pohovoru tím dáváte najevo, že rozhovoru věnujete pozornost.

Ani tady ale není potřeba přehánět. Neustálé upřené zírání může být stejně nepříjemné jako úplné uhýbání pohledem. Přirozeně během rozhovoru pohled občas odvrátíte, zamyslíte se nebo se podíváte jinam.

Cílem není vytvořit dokonalý oční kontakt, ale působit přirozeně a vnímat člověka, se kterým hovoříte.

Pokud je součástí setkání podání ruky, není potřeba z něj dělat test osobnosti. Příliš ochablý stisk může působit nejistě, zatímco extrémně silné sevření může být nepříjemné.

Nejlepší je krátký a přiměřený stisk doprovázený přirozeným pozdravem a očním kontaktem.

Zároveň platí, že způsob podání ruky nelze spolehlivě použít jako diagnostický nástroj. Mnohem důležitější je celkový dojem z vašeho vystupování.

Strnulý výraz nebo neustále zamračený obličej vám při pohovoru pravděpodobně nepomohou. Nemusíte se ale usmívat od první do poslední minuty.

Přirozený úsměv při pozdravu, při vhodné reakci nebo na konci rozhovoru může pomoci vytvořit příjemnou atmosféru. Naopak nucený úsměv, ironické úšklebky nebo přehnané grimasy mohou působit nepřirozeně.

Nejlepší strategií proto není naučit se několik „kouzelných“ gest, ale snažit se být sám sebou a současně myslet na to, jak vaše chování může na druhého působit.

Řeč těla může pracovní pohovor ovlivnit, ale žádné univerzální gesto vám zaměstnání nezajistí. Mnohem důležitější je připravit se na otázky, dobře znát svůj životopis, umět mluvit o svých zkušenostech a projevit skutečný zájem o nabízenou pozici.

Před pohovorem proto nemusíte několik hodin trénovat, jak přesně držet ruce nebo jak dlouho se dívat personalistovi do očí. Zaměřte se především na to, abyste působili klidně, otevřeně a přirozeně.

Dobrá řeč těla totiž není divadelní představení. Je to především způsob, jak dát druhému člověku najevo, že jste připraveni komunikovat, naslouchat a být součástí týmu.

Zdroje:

https://www.careeraddict.com/body-language-tips-interview

https://www.themuse.com/author/interview-body-language

https://www.horton-intl.cz/blog/2016/rec-tela-pri-pracovnim-pohovoru/