Článek
Narodil se do chudých poměrů, vyučil se řemeslu, kvůli lásce odcestoval za oceán a v mnoha ohledech předběhl svou dobu. Jaký byl Masaryk mimo prezidentský úřad a které kapitoly jeho života zůstávají trochu ve stínu známých událostí?
Z chudých poměrů až na univerzitu. Jeho cesta nebyla samozřejmá
Tomáš Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec Josef pracoval jako kočí a matka Terezie pocházela z německy mluvící rodiny. Rodina neměla mnoho peněz a vzdělání rozhodně nebylo samozřejmostí. Přesto si okolí brzy všimlo, že chlapec vyniká mimořádným nadáním a touhou po vědění.
Masaryk se původně měl vydat spíše praktickou cestou. Krátce se učil strojním zámečníkem ve Vídni, později pracoval také v panské kovárně v Čejči. Řemeslo ho však nenaplňovalo a díky podpoře lidí, kteří rozpoznali jeho schopnosti, se nakonec dostal na gymnázium v Brně. Odtud vedla jeho cesta až na vídeňskou univerzitu, kde vystudoval filozofii.
Zajímavé je, že jeho studium nebylo vždy bezproblémové. Z brněnského gymnázia byl dokonce vyloučen poté, co odmítl povinnou školní zpověď. Nehodlal totiž přistoupit na něco, s čím se vnitřně neztotožňoval. Už tehdy se tak projevovala vlastnost, která ho provázela po celý život: ochota postavit se autoritám, pokud byl přesvědčený, že mají nesprávný názor.
T. G. Masaryk
Láska, kvůli které odjel do Ameriky
Jednou z nejdůležitějších událostí Masarykova osobního života bylo setkání s Charlottou Garrigue. Poznal ji v roce 1877 během studijního pobytu v německém Lipsku. Charlotta pocházela z dobře situované americké rodiny a byla vzdělanou, samostatnou ženou s vlastními názory. Masaryka zaujala nejen svým původem, ale především intelektem a osobností.
Jejich vztah se rozvíjel navzdory vzdálenosti i rozdílnému kulturnímu prostředí. Když se Charlotta při pobytu v Americe zranila, Masaryk se za ní vydal přes oceán. V březnu 1878 se v New Yorku vzali a následně se společně vrátili do Evropy.
Právě připojení manželčina příjmení Garrigue k vlastnímu jménu bylo na tehdejší poměry neobvyklým gestem. Masaryk tím vyjadřoval úctu k manželce a její osobnosti. Jejich manželství nebylo postavené na tradiční představě, že muž rozhoduje a žena pouze následuje. Oba sdíleli zájem o vzdělání, společenské otázky a postavení žen.
Manžel, který tlačil kočárek a staral se o děti
Dnešní představa o Masarykovi jako o moderně smýšlejícím muži má překvapivě dobré historické základy. V době, kdy se péče o malé děti považovala téměř výhradně za ženskou záležitost, se Masaryk aktivně zapojoval do rodinného života. Uměl děti nakrmit, přebalit a podle vzpomínek rodiny s nimi rád trávil čas.
Už samotný pohled na univerzitního profesora, který v parku tlačí dětský kočárek, dokázal v tehdejší společnosti vyvolat pozdvižení. Masaryk se tím ale příliš netrápil. Rodinu nevnímal jako prostor, kde má muž pouze vydělávat a žena se starat o domácnost. Rovnoprávnost mezi manželi považoval za přirozenou součást společného života.
S Charlottou měl pět dětí – Alici, Herberta, Jana, Eleonoru a Olgu. Ne všechny však měly šťastný osud. Nejmladší Eleonora zemřela už v kojeneckém věku a syn Herbert podlehl v roce 1915 tyfu. Rodina tak poznala nejen radosti, ale i bolestné ztráty. Masaryk navíc od dětí očekával disciplínu a vysoké morální i intelektuální nároky. Moderní otec tedy rozhodně neznamenal rodiče bez přísných pravidel.
Charlotta nebyla jen manželkou prezidenta
Při vyprávění o Masarykovi se často zapomíná na ženu, která měla na jeho život zásadní vliv. Charlotta Garrigue Masaryková nebyla pouhým doprovodem významného muže. Sama se zajímala o veřejné dění, podporovala ženské spolky a prosazovala rovnoprávnost žen.
V Praze se zapojila například do činnosti Amerického klubu dam a věnovala se sociálním otázkám. Její názory ovlivňovaly také Masarykovo uvažování o postavení žen ve společnosti. Prezident později opakovaně zdůrazňoval, jak důležitá pro něj manželka byla.
Jejich společný život však poznamenaly těžké chvíle. Během první světové války zůstal Masaryk v zahraničí, kde usiloval o vznik samostatného československého státu. Charlotta mezitím zůstala v Rakousku-Uhersku a musela čelit nejistotě i nepřátelskému postoji úřadů. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval a po manželově návratu do vlasti už se veřejného života účastnila jen omezeně.
Když v květnu 1923 zemřela, Masaryk přišel o jednu z nejbližších osob. Její význam pro něj vystihují i jeho vlastní slova, že bez Charlotty by si neujasnil smysl života a svůj politický úkol.
Nebyl jen filozofem, ale také člověkem, který se nebál jít proti většině
Masarykova odvaha se neprojevovala pouze v politice. Už jako univerzitní profesor se pouštěl do témat, o kterých se v konzervativní společnosti příliš nemluvilo. Zajímal se o sociální problémy, postavení žen, náboženství, prostituci i sebevražednost. Právě otázce sebevraždy věnoval svou habilitační práci, která vyšla knižně v roce 1881.
Do širšího povědomí se dostal také díky veřejnému vystupování v kontroverzních společenských a historických sporech. Zastával názor, že pravdu je třeba hledat na základě důkazů, nikoli podle toho, co si přeje většina. To se výrazně projevilo například při takzvaných bojích o Rukopisy, kdy zpochybňoval pravost některých dokumentů považovaných tehdy za důkaz dávné české kulturní vyspělosti.
Ještě větší odvahu vyžadovala jeho účast v takzvané hilsneriádě. V době, kdy byl Leopold Hilsner obviněn z vraždy Anežky Hrůzové a veřejnost šířila antisemitské pověry o rituální vraždě, Masaryk vystoupil proti předsudkům a požadoval věcné posouzení důkazů. Za svůj postoj čelil ostré kritice i osobním útokům.
Prezident, který si zachoval své obyčejné návyky
Když se Masaryk v roce 1918 stal prvním prezidentem Československa, změnila se jeho veřejná role, nikoli však všechny jeho osobní zvyklosti. I na Pražském hradě si uchovával zájem o knihy, filozofii a rozhovory s lidmi. Nebyl typem politika, který by se spokojil s reprezentativní funkcí. Zajímal se o fungování státu a jeho demokratické směřování.
Významnou část života trávil na zámku v Lánech, kde měl prostor pro práci, četbu i odpočinek. Rád jezdil na koni a procházky v přírodě patřily k jeho oblíbeným činnostem. Právě obraz staršího prezidenta na koni se stal jedním z nejznámějších symbolů první republiky.
Masaryk však nebyl nezranitelnou osobností z učebnic. Ve stáří se potýkal se zdravotními problémy a postupně omezoval své veřejné povinnosti. V prosinci 1935 abdikoval na prezidentský úřad a poslední období života strávil převážně v Lánech. Zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let.
Muž, který byl mnohem složitější než jeho portrét na stěně
T. G. Masaryk se do českých dějin zapsal jako zakladatel moderního československého státu, ale jeho osobnost byla mnohem vrstevnatější. Byl filozofem, pedagogem, novinářem, manželem, otcem i člověkem, který se dokázal postavit proti většinovému názoru, když jej považoval za nespravedlivý. Jeho životní cesta navíc ukazuje, že ani původ v chudé rodině nemusí být překážkou mimořádných věcí. Možná právě proto je zajímavé připomínat si Masaryka nejen jako prezidenta s plnovousem, ale také jako člověka, který měl své pochybnosti, rodinné starosti a odvahu žít podle vlastního přesvědčení.
Zdroje:
https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/tomas-garrigue-masaryk/zivotopis
https://masarykovaspolecnost.cz/t-g-masaryk/zivotopis/rodina-tomase-garrigua-masaryka/
https://cesky.radio.cz/zajimavosti-ze-zivota-rodiny-t-g-masaryka-8606273
https://plus.rozhlas.cz/rok-1923-smrt-prvni-damy-charlotty-bez-ni-bych-si-neujasnil-smysl-zivota-rekl-o-7572203
