Článek
Takové místo skutečně existuje. Severní Sentinel leží v Bengálském zálivu a je domovem kmene, který se už po generace vyhýbá kontaktu s okolním světem. Pro většinu lidí představuje fascinující záhadu, pro indické úřady především území, kam se nesmí vstupovat. A možná je to tak správně.
Ostrov, který odolává času i zvědavosti
Severní Sentinel je součástí Andamanských ostrovů, které spravuje Indie. Na mapě působí jako nenápadný zelený kousek země uprostřed oceánu, ve skutečnosti však patří k nejméně přístupným místům na světě. Žije zde domorodé společenství Sentinelců, jehož počet neznáme. Odhady se pohybují od několika desítek po několik stovek lidí, přesné sčítání obyvatel ale není možné a úřady se o něj ani nesnaží.
Sentinelci se živí především lovem, rybolovem a sběrem plodů. O jejich jazyce, zvycích i společenském uspořádání víme jen velmi málo. Nemáme ani spolehlivé informace o tom, jak sami sebe nazývají nebo jak vysvětlují svůj vztah k okolnímu světu. Označení Sentinelci je pojmenování, které jim dali lidé zvenčí.
Někdy se o nich píše jako o posledních lidech z doby kamenné. Takové přirovnání však může být zavádějící. Nejde o lidi, kteří by uvízli v minulosti nebo čekali na to, až je někdo naučí žít moderněji. Jejich způsob života se vyvíjel v odlišném prostředí a jejich izolace může být také vědomou obranou před cizími lidmi. To, že nepoužívají chytré telefony ani moderní průmyslové technologie, neznamená, že bychom o jejich schopnostech měli cokoli předpokládat.
Tajemný ostrov
Když místo pozdravu přiletí šíp
Ostrované si pověst nehostinných obyvatel vysloužili především tím, jak reagují na cizince. Při některých pokusech o přiblížení vystřelovali šípy na lodě nebo vrtulníky a dávali jasně najevo, že si návštěvníky na svém území nepřejí. Nejde přitom jen o několik nešťastných setkání. Odmítání kontaktu se opakovaně projevovalo po celé generace.
Důvody jejich postoje nemůžeme s jistotou znát. Svou roli může hrát strach z neznámých lidí, zkušenosti s předchozími návštěvníky i snaha chránit vlastní území. Historie okolních ostrovů navíc ukazuje, že kontakt s kolonizátory a cizími mocnostmi přinášel původním obyvatelům násilí, nemoci a ztrátu půdy. Sentinelci se těmto zásahům z velké části vyhnuli právě tím, že si cizince drželi od těla.
Jejich odpor proto nelze chápat jen jako kuriózní zvyk nebo projev nevysvětlitelné agresivity. Z pohledu člověka, který nechce být rušen, může být šíp velmi jednoznačným způsobem, jak sdělit, že další návštěva není vítána.
Misionář, který chtěl ostrovany obrátit na křesťanství
Jedním z nejznámějších příběhů spojených se Severním Sentinelovým ostrovem je smrt amerického misionáře Johna Allena Chaua. V listopadu 2018 se tehdy šestadvacetiletý muž rozhodl, že se pokusí navázat kontakt s místními obyvateli a předat jim křesťanskou víru.
Na ostrov se vydal navzdory indickým zákazům. Pomocí rybářů se dostal do jeho blízkosti a následně se pokusil přiblížit k pobřeží. Podle zpráv z té doby se ho ostrované snažili odehnat šípy. Chau se přesto nevzdal a k ostrovu se vrátil. Krátce nato byl zabit.
Jeho tělo zůstalo na ostrově a indické úřady se rozhodly nepokoušet se o jeho vyzvednutí, protože by taková operace mohla ohrozit další životy a vyvolat násilný střet. Případ vyvolal otázky, kde končí osobní náboženské přesvědčení a začíná právo jiné komunity odmítnout kontakt.
Chau zřejmě věřil, že dělá správnou věc. Jeho příběh ale zároveň ukazuje, jak nebezpečná může být představa, že lidé žijící jinak potřebují naši pomoc, víru nebo civilizaci. Ostrované o podobnou návštěvu nestáli a jejich přání nebylo možné bezpečně obejít.
Kokosy místo zbraní: Setkání, které proběhlo překvapivě klidně
Ne každý pokus o kontakt skončil násilím. Zvláštní kapitolu představuje návštěva indických antropologů v roce 1991, kdy se podařilo uskutečnit několik neobvykle pokojných setkání. Významnou roli při nich sehrála antropoložka Madhumala Chattopadhyay, která se výzkumu izolovaných domorodých komunit věnovala dlouhodobě.
Výprava se k ostrovu přiblížila s kokosy, které patřily mezi dary využívané při předchozích pokusech o navázání kontaktu. Sentinelci se postupně přiblížili k lodi a někteří vstoupili do vody, aby si plody vzali. Pro badatele to byl mimořádný okamžik: lidé, kteří byli jindy připraveni bránit své území, tentokrát přijali dar bez zjevného nepřátelství.
Neznamenalo to však, že by ostrované pozvali okolní svět na návštěvu. Krátké pokojné setkání není souhlasem s dlouhodobým výzkumem ani s neomezeným přístupem na jejich území. Indické úřady proto později upustily od dalších pravidelných kontaktních výprav a stále důrazněji prosazovaly ochranu ostrova před návštěvníky.
Důležitým důvodem je i zdraví. Sentinelci mohou být zranitelní vůči infekcím, s nimiž se jejich populace dosud nesetkala. Nemoc, kterou většina lidí z okolního světa prodělá bez vážnějších následků, by pro malou a izolovanou komunitu mohla mít katastrofální důsledky.
Jak přežili ničivou vlnu tsunami?
V prosinci 2004 zasáhlo oblast Indického oceánu jedno z nejničivějších tsunami v moderních dějinách. Zahynuly statisíce lidí a ničivá vlna poškodila také části Andamanských a Nikobarských ostrovů. O osudu Sentinelců tehdy panovaly vážné obavy.
Indické úřady vyslaly k ostrovu vrtulník, aby zjistily, zda jeho obyvatelé katastrofu přežili. Záběry následně obletěly svět: na pláži se objevil muž, který na stroj namířil luk a vystřelil šíp. Bylo zřejmé, že na ostrově jsou lidé naživu a že ani tváří v tvář mimořádné události nestojí o cizí pomoc.
Jak se jim podařilo katastrofu přežít, nevíme s jistotou. Odborníci upozorňují, že tradiční znalost krajiny, chování moře a přírodních signálů může být pro obyvatele pobřežních oblastí zásadní. Představa, že Sentinelci před tsunami uprchli díky jakémusi šestému smyslu, je však spíše romantickou interpretací než prokázaným vysvětlením.
Jejich přežití každopádně připomnělo, že lidé, kteří nemají moderní techniku ani přístup k vědeckým předpovědím, mohou disponovat hlubokou znalostí vlastního prostředí. To, co zvenčí vypadá jako izolace a zaostalost, může v konkrétních podmínkách znamenat i důležitou výhodu.
Svůj ostrov znají dokonale
Proč je ostrov pro turisty zakázaný?
Indie zakazuje vstup na Severní Sentinel i do jeho bezprostředního okolí. Omezení chrání nejen návštěvníky před možným útokem, ale především samotné ostrovany před nemocemi, násilím a nechtěným narušením jejich života. Přesná pravidla vymezují chráněné území a jejich smyslem je zabránit tomu, aby se izolovaná komunita stala cílem turistických výprav nebo nezodpovědných dobrodruhů.
Problémem není jen fyzické nebezpečí. Kdyby na ostrov dorazila skupina turistů, přivezla by s sebou nejen fotoaparáty a zásoby, ale také mikroorganismy, proti nimž obyvatelé nemusí mít dostatečnou imunitu. Zároveň by se vystavila riziku, že místní lidé budou svůj domov bránit. Ani dobře míněná návštěva proto není neškodným dobrodružstvím.
Čas od času se přesto objeví někdo, kdo zákaz ignoruje. Vedle Chaua se ostrov dostal do zpráv také kvůli dalším neoprávněným pokusům o přiblížení. Každý podobný incident znovu otevírá otázku, zda má zvědavost okolního světa větší váhu než právo malé komunity rozhodovat o vlastním životě.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.cz/historie/antropolozka-prvni-kontakt-sentinelci/
https://www.denik.cz/cestovani-po-svete/severni-sentinel-ostrov-na-konci-sveta/
https://www.koktejl.cz/dobrodruzstvi/temto-ostrovum-je-lepsi-se-obloukem-vyhnut-priroda-je-proti/
